Choď na obsah Choď na menu
 


Dokonalý jed

Amanda Quick

Dokonalý jed

Obrázok

 The Perfect Poison 2009

Baronet 2010

Obrázok Lucinda Bromleyová je mimořádně talentovaný botanik, má vzácný dar rozpoznat téměř každý jed, a proto konzultuje v případech vraždy. Ta poslední jí otřese do hloubi duše, nachází stopy jedu pocházejícího ze vzácné odrůdy kapradiny, jíž je v Anglii jediný exemplář, a ten byl nedávno ukraden z její laboratoře. Proto najme svého kolegu ze Společnosti arkány. Od prvního setkání obdivuje Lucinda sílu jeho mysli a jejich vzájemný vztah se prohlubuje. Jak však vyšetřování pokračuje, jsou stále hlouběji vtahováni do vražedné konspirace, která je dědictvím pocházejícím z doby založení Společnosti.

Obrázok

 

 

 Amanda Quick alias Jayne Ann Krentze proste vie ako na
to. Správny pomer romantiky detektívnej zápletky, paranormálnych javov, vášne
namiešaných a napísaných pútavým štýlom autorky je zárukou dobrého čítania.
Dokonalý jed odkrýva niekoľko ďalších kúskov skladačky, Spoločnosti arkány.
pravdou je že sa mi objasnilo niekoľko skutočností, ktoré mi pri čítaní častí tejto série zo súčasnosti unikali. Kniha predstavuje vítanú zmenu v množstve romancí z tohto obdobia. Lucinda je typickou hrdinkou Quickovej – samostatná,hrdá, so zvláštnym nadaním a neľahkým osudom sa zapletá do siete nebezpečných a smrteľných intríg a za pomoci neohrozeného Caleba Jonesa sa dostáva na koreň záhady. Pri tom sa obaja hrdinovia samozrejme osudovo zblížia a prežívajú vášnivý vzťah. Tejto knihe nie je čo vytknúť. Pre tých čo obľubujú troška toho napätia okoreneného o paranormálno, budú s knihou
ozaj spokojný. Jediné negatívum snáď môžete hľadať v tom, že táto kniha nie je v rámci tejto série ničím nová. Ja však Quickovú obľubujem a preto som si knihu náležite užila.

Spracovala LENKA

Arcane Society

1.Second Sight

Historická

Láska na druhý pohľad

IKAR

Na druhý pohled

2007

Baronet

2. White Lies (2007)

Zo súčastnosti

 

Počestné lži

2009

Baronet

3.Sizzle and Burn (2007)

Zo súčastnosti

 

Až na popel

2009

Barone

4.The Third Circle

Historická

 

Třetí kruh

2008

Baronet

5. Running Hot (2008)

 Zo súčastnosti

 

O život

2009

Baronet

6.The Perfect Poison 2009

 

Historická

 

 Dokonalý jed

 2010

 Baronet

Arcane Society: Dreamlight Trilogy - Trilógia Paprsky snů

1. Fired Up (2009)

Zo súčastnosti

 

Síla vášně

2010

Baronet

2. Burning Lamp (2010)

Historická

 

Spalujíci lampa

2010

Baronet

Arcane Society: Looking Glass Trilogy

1. In Too Deep (2011)

Zo súčastnosti

 

 

 

 

2. Quicksilver (2011)

Historická

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ukážka z knihy:

1

Na sklonku vlády královny Viktorie...

 

Lucinda se zastavila pár metrů od mrtvého muže a snaži-
la se ignorovat prudké vlny vzteku, jež proudily vkusně
zařízenou knihovnou.

Inspektor a členové truchlící rodiny ji velmi dobře znali.
Sledovali ji se směsicí děsivého rozechvění a stěží skrývané
hrůzy. Sotva jim to však mohla dávat za vinu. Kdysi se její
jméno objevilo v novinách v souvislosti s odporným skan-
dálem a příběhem šokující vraždy, a ve slušné společnosti
tedy nebyla vítána.

„Tomu opravdu nerozumím," vykřikla atraktivní, čerstvě
ovdovělá manželka
oběti. „Inspektore Spellare, jak se opo-
važujete přivést tuto ženu do mého domu?"

„Bude to jenom chvilka," uklidňoval ji Spellar. Naklonil
hlavu k Lucindě. „Kdybyste byla tak laskavá a sdělila mi
svůj názor, slečno Bromleyová."

Lucinda zachovala klidný a vyrovnaný výraz. Později
budou rodinní příslušníci bezpochyby vyprávět svým přáte-
lům a známým, že byla chladná jako led, přesně jak ji líčily
noviny a pisatelé krvavých románů.

Při představě toho, co ji nyní čekalo, ji jako vždy zamra-
zilo až do morku kostí. Mnohem raději by byla doma ve
svém skleníku, obklopená vůněmi, barvami a energií svých
milovaných rostlin. Avšak z nějakého důvodu, který nedo-
kázala vysvětlit, ji přitahovala práce, již občas pro Spellara
vykonávala.

„Jistě, inspektore," odpověděla. „Proto jsem tady, že? Mys-


lím, že můžeme s jistotou říci, že jsem nebyla pozvaná na šá-
lek
čaje."

Vdovina sestra, přísně vyhlížející stará panna, jež byla
představena jako Hannah Rathboneová, zalapala u okna po
dechu.

„Jaká urážka," vybuchla Hannah. „Nemáte žádné vycho-
vání, slečno Bromleyová? Tento gentleman je mrtvý. Mohla
byste se alespoň chovat uctivě a opustit tuto domácnost tak
rychle, jak jen to bude možné."

Spellar na Lucindu pokradmu pohlédl a tiše ji prosil,
aby si dávala pozor na jazyk. Povzdechla si a zavřela ústa.
Rozhodně nechtěla ohrozit jeho vyšetřování nebo způso-
bit, aby si pro příště dobře rozmyslel, zda ji zase požádá
o radu.

Na první pohled bylo Spellarovu profesi velmi těžké od-
hadnout. Byl to slušně zakulacený muž s dobrotivým, ve-
selým obličejem, mohutným knírem a řídkým kroužkem
šedivějících
vlasů. To vše odvádělo pozornost od bystré,
pronikavé inteligence, jež se mu zračila v modrozelených
očích.

Ti, kteří ho příliš neznali, si mysleli, že má opravdový ta-
lent a povšimne si na místě vraždy i těch nejmenších detai-
lů. Byl to jeho paranormální dar. Jeho schopnosti však byly
omezené. Pokud šlo o travičství, dokázal odhalit pouze ty
nejzjevnější
případy.

Fairburnovo tělo leželo uprostřed obrovského koberce
s květinovými motivy. Spellar k němu přistoupil a odtáhl
prostěradlo, které kdosi přes mrtvého muže přehodil.

Lady Fairburnovou přemohly další přívaly vzlyků.

„Je to opravdu nutné?" vykřikla zlomeně.

Hannah Rathboneová ji schovala ve své náruči.

„No tak, no tak, Annie," šeptala. „Musíš se uklidnit. Víš,
že máš křehké nervy."

Třetí rodinný příslušník v pokoji, Hamilton Fairburn,
stiskl ponuře rty do jediné, pevné linky. Byl to pohledný pě-
tatřicetiletý muž, Fairburnův syn z předchozího manželství.
Podle Spellara to byl právě on, kdo trval na tom, aby povo-


lali detektiva ze Scotland Yardu. Když Fairburn poznal Lu-
cindino jméno, vypadal však vyděšeně. Přesto ji z domu
nevykázal, ačkoliv k tomu měl veškerá práva. Pomyslela si,
že chtěl zřejmě s vyšetřováním pokročit, i za cenu toho, že
do svého domu vpustí tak neblaze proslulou ženštinu.

Přistoupila k tělu a připravila se na nepříjemné pocity,
jež vždy setkání s mrtvým doprovázely. Žádná příprava
však nedokázala plně utlumit dezorientující pocit naprosté
prázdnoty, která ji zaplavila, když pohlédla na postavu na
podlaze. Ať už byl Fairburn v životě jakýkoli, nyní po něm
zbylo jen jeho tělo.

Věděla, že důkazy, které mohou poskytnout vysvětlení
ohledně jeho smrti, ulpívají dosud na místě činu. Spellar si
jistě většiny povšiml sám. Pokud zde ovšem byly jakékoli
známky otravy, bylo na ní, aby je odhalila. Paranormální
pozůstatky toxických látek zůstávaly nejen na
těle, ale na
všem, čeho se daná osoba v posledních chvílích svého živo-
ta dotkla.

Často také na místě ulpívaly další, velmi nepříjemné
a mnohem zřetelnější důkazy. Z vlastní zkušenosti věděla,
že lidem, kteří zemřeli na požití jedu, bylo před smrtí velmi
špatně. Samozřejmě, že existovaly výjimky. Dlouhé a pra-
videlné podávaní malých dávek arzenu obvykle nevedlo ke
konci k tak dramatickým výsledkům.

V okolí však nezahlédla žádné známky toho, že by lord
Fairburn
trpěl před svou smrtí žaludeční nevolností. Jeho
smrt mohla být považovaná za mrtvici či srdeční infarkt.
Většina rodin, jež se pohybovaly ve vyšších kruzích po-
dobně jako Fairburnovi, by se s takovou diagnózou ráda
spokojila, jen aby se vyhnula pozornosti, která nevyhnutel-
ně doprovázela vyšetřování vraždy. Lucinda přemýšlela,
co Hamiltona Fairburna přimělo, aby poslal pro Scotland
Yard. Jistě měl nějaké vlastní podezření.

Na okamžik se soustředila na vizuální stopy, z nich však
mnoho nezjistila. Kůže mrtvého muže již získala chladný,
sinalý odstín. Otevřené oči zíraly do prázdna. Rty měl roze-
vřené v posledním nadechnutí. Povšimla si, že byl starší


než jeho žena, minimálně o několik desetiletí. Nebylo ne-
obvyklé, když se bohatý vdovec znovu oženil.

Velmi opatrně si svlékla své kožené rukavice. Nebylo
vždy nutné, aby se těla dotýkala, ale přímý fyzický kontakt
jí pomáhal, aby zachytila jemné nuance a matné stopy ener-
gie, jichž by si jinak nepovšimla.

Lady Fairburnová a Hannah Rathboneová se znovu šoko-
vaně nadechly. Hamilton stiskl ústa ještě pevněji.
Věděla,
že všichni zahlédli prsten na jejím prstu, ten, o kterém sen-
zacechtivý tisk tvrdil, že ho použila, aby skryla jed, který
zabil jejího snoubence.

Sklonila se a jemně přejela konečky prstů po mužově če-
le. Zároveň zapojila do
pátraní své smysly.

Atmosféra v knihovně se okamžitě sotva znatelně změni-
la. Vůně, jež vycházela z velké mísy s potpourri, se přes ni
převalila jako těžká vlna, směs ze sušených pelargonií,
rů-
žových okvětních plátků, hřebíčku, pomerančové kůry, no-
vého koření a fialek.

Barvy růží ve dvou vysokých, velkolepých vázách dra-
maticky zintenzívněly a odhalily zvláštní odstíny barev, pro
než neexistovala žádná pojmenování. I když byly okvětní
plátky stále jasné a sametové, nezaměnitelný zápach hnilo-
by byl jasně rozeznatelný. Nikdy nedokázala pochopit, proč
si lidé zdobili pokoj řezanými květinami. Na krátkou dobu
možná vypadaly krásně, ale od chvíle, kdy je kdosi vložil
do vázy, nezadržitelně umíraly. Podle ní už patřily jedině na
hřbitov. Pokud si
přáli zachovat sílu rostliny, květin nebo
bylinek, měli je usušit, pomyslela si rozzlobeně.

Smutně vypadající průsvitné kapradí uvězněné za skle-
něnou stěnou wardovského skleníku také umíralo. Pochy-
bovala, že tento dokonalý exemplár
Trichomanes specio-
sum
přežije další měsíc. Musela potlačit naléhavou touhu
ho zachránit. V zemi by se stěží našla domácnost, která by
se v přijímacím salonu nepyšnila kapradím, připomněla si.
Nemohla je zachránit všechny. Posedlost kapradím se roz-
mohla již před několika lety. Dokonce pro ni existovalo
i pojmenování:
pteridománie.


S lehkostí mnohaleté zkušenosti potlačila rušivou energii
a barvy živých rostlin v místnosti a soustředila se na tělo.
Slabý pozůstatek nezdravé energie se dotkl jejích smyslů.
Díky svému talentu dokázala odhalit téměř všechny typy
jedů, podle způsobu, jakým energie toxických látek naplňo-
vala ovzduší. Specializovala se na ty jedy, jež měly svůj pů-
vod v botanické říši.

Ihned poznala, že Fairburn jed rozhodně vypil, právě jak
se Spellar obával. Co ji však překvapilo, byly slabé stopy
určitého velmi vzácného druhu kapradiny. Projel jí ledový
záchvěv paniky.

Předstírala, že se soustředí na svou analýzu, a prohlížela
si
tělo delší dobu, než bylo nutné. Ve skutečnosti čas potře-
bovala, aby znovu popadla dech a uklidnila své rozjitřené
nervy.
Zůstaň v klidu. Neprojevuj žádné emoce.

Když si byla jistá, že nabyla sebekontrolu, narovnala se
a pohlédla na Spellara.

„Vaše podezření bylo správně, pane," pronesla tónem,
který, jak doufala, zněl profesionálně. „Krátce před svou
smrtí snědl nebo vypil cosi velmi jedovatého."

Lady Fairburnová vydala zoufalý, pronikavý výkřik, jak
se slušelo na dobře vychovanou dámu. „Je to tak, jak jsem
se obávala. Můj milovaný manžel spáchal sebevraždu. Jak
mi to mohl udělat?"

Zhroutila se do ladných mdlob.

„Annie!" vykřikla Hannah.

Poklekla na kolena vedle své sestry a z ozdobného opas-
ku vyňala maličkou lahvičku. Odstranila zátku a zamávala
nádobkou pod nosem lady Fairburnové. Čichací sůl oka-
mžitě zafungovala. Vdova zamrkala očima.

Výraz Hamiltona Fairburna se stáhl do nekompromisní-
ho pobouření. „Tvrdíte, že můj otec spáchal sebevraždu,
slečno Bromleyová?"

Uzavřela své smysly a pohlédla na něho přes rozlehlý
koberec. „Neřekla jsem, že jed vypil úmyslně, pane. Po-
souzení, zda si ho vzal náhodou či záměrně, je na poli-
cii."


Hannah ji sledovala nenávistným pohledem. „Kdo jste,
že si dovolujete tvrdit, že smrt jeho lordstva způsobil jed?
Jistě nejste doktor, slečno Bromleyová. Vlastně všichni vel-
mi dobře víme, kdo jste. Jak se opovažujete přijít do tohoto
domu a šířit tu taková nařčení?"

Lucinda cítila, jak se jí v žilách rozlévá adrenalín. Tohle
byla nepříjemná stránka její poradenské činnosti. Veřejnost
se jedu a otrav děsila, za což byl zodpovědný bulvární tisk,
který se v posledních letech tomuto tématu věnoval s mor-
bidní vytrvalostí.

„Nepřišla jsem, abych někoho obviňovala," snažila se
Lucinda zachovat klidný hlas. „Inspektor Spellar si vyžádal
můj názor. Sdělila jsem mu ho. A nyní, pokud mě omluvíte,
tento dům opustím."

Spellar postoupil pár kroků dopředu. „Doprovodím vás
k vašemu kočáru, slečno Bromleyová."

„Děkuji vám, inspektore."

Opustili knihovnu a vešli do hlavní haly, kde našli čekají-
cí hospodyni a majordoma. Oba sluhové byli plní strachu
a úzkosti. Zbytek těch, kteří bezpochyby patřili k obrovské-
mu služebnictvu domu, zůstal zdrženlivě z dohledu. Lucin-
da jim to neměla za zlé. Když se jednalo o případ travičství,
služebnictvo patřilo vždy mezi první podezřelé.

Majordomus pospíchal otevřít dveře. Lucinda vyšla ven
na schodiště a Spellar ji následoval. Narazili na zeď z šedi.
Bylo teprve odpoledne, ale mlha byla tak hustá, že skryla
malý parčík uprostřed náměstí a zahalila svým oparem bo-
haté mestské domy na druhé straně. Lucindin soukromý
kočár čekal na ulici. Shute, její kočí, postával opodál.
Když ji uviděl, odtrhl se od zábradlí a otevřel jí dvířka do
vozu.

„Tento případ vám nezávidím, inspektore Spellare," pro-
nesla tiše.

„Takže šlo o jed," ujistil se Spellar. „Myslel jsem si to."

„Obávám se však, že naneštěstí nejde o nic jednoduché-
ho, jako je arzen. Nebudete moci použít test pana Marshe,
abyste svůj případ potvrdil."


„Musím s politováním přiznat, že arzen přestal být jaksi
v oblibě, když teď široká veřejnost zjistila, že existuje
zkouška, která ho odhalí."

„Nezoufejte si, pane, je to starý osvědčený prostředek
a vždy bude oblíbený, i kdyby jen pro to, že je snadno do-
stupný a, je-li trpělivě podáván po delší dobu, vykazuje
symptomy, jež mohou být snadno zaměnitelné s mnohá
smrtelnými chorobami. Přece jen existuje důvod, proč mu
Francouzi říkají prach dědiců."

„To je pravda." Spellar se zašklebil. „Člověk se jen diví,
kolika přestárlým rodičům a nevhodným manželům pomo-
hl na onen svět. No, pokud to není arzen, co tedy? Necítil
jsem vůni hořkých mandlí, ani jsem si nevšiml jiných
symptomu kyanidu."

„Jsem si jistá, že jed pochází z přírodní rostliny. Je založen
na skočci obecném, který, jak jistě víte, je velmi jedovatý."

Spellarovi se na čele objevily zamyšlené vrásky. „Dom-
níval jsem se, že otrava skočcem obecným vyvolává před
smrtí silnou bolest. Lord Fairburn ale nevykazoval žádné
známky takového onemocnění."

Velmi opatrně volila slova, snažila se Spellarovi prozradit
tolik, kolik mohla. „Ať už ten jed připravil kdokoliv, podaři-
lo se mu vylepšit nejjedovatější vlastnosti rostliny takovým
způsobem, aby vyrobil vysoce jedovatou látku, jež je ne-
smirně silná a rychle účinkuje. Srdce lorda Fairburna se za-
stavilo, dříve než jeho tělo dostalo šanci lektvar vyloučit."

„Vypadáte ohromeně, slečno Bromleyová." Spellarovo
husté obočí se spojilo do jediné linky. „Rozumím tomu dob-
ře, když se domnívám, že dovednosti nutné k přípravě tako-
vého jedu jsou velmi vzácné?"

V očích mu na okamžik zajiskřil jeho talent a výjimečné
pozorovací schopnosti. Téměř okamžitě se skryl za mdlou,
mírně nemotornou fasádou, kterou používal. Nyní ale vědě-
la, že si musí počínat velmi opatrně.

„Nesmírně vzácné," odpověděla energicky. „Jen značně
nadání vědci či chemikové by dokázali namíchat takový
jed."


„Paranormálně nadání?" zeptal se Spellar tiše.

„Možná." Povzdechla si. „Budu upřímná, inspektore. Ni-
kdy jsem se s tak specifickou směsí
přísad v žádném jedu
nesetkala." A to, pomyslela si, nebylo nic než čistá pravda.

„Aha." Spellar zaujal rezignovaný postoj. „Předpoklá-
dám, že bych měl začít u apatykářů, pokud to k něčemu bu-
de. V těchto zařízeních probíhá živý nezákonný obchod
s jedy. Rádoby vdova si může jedovatou látku koupit doce-
la snadno. A když pak manžel padne mrtev k zemi, může
tvrdit, že to byla nehoda. Koupila tu věc na krysy. Byla to
nešťastná náhoda, že její manžel trochu vypil."

„V Londýně jsou tisíce apatykářů."

Odfrkl si. „Nehledě na zařízení, jež prodávají bylinky
a další účinné léky. Dokáži však zredukovat seznam mož-
ností, když se soustředím na obchody poblíž tohoto domu."

Natáhla si rukavice. „Jste tedy přesvědčen, že jde o vraž-
du? A ne o sebevraždu?"

Ve Spellarových očích se znovu mihl záblesk inteligen-
ce. „Ano, jde o vraždu," prohlásil potichu. „Cítím to."

Otřásla se, ani na okamžik o jeho intuici nepochybovala.

„Člověk si nemůže nevšimnout, že lady Fairbumové bu-
dou smuteční šaty docela slušet," pronesla.

Spellar se mírně pousmál. „Také mě to napadlo."

„Myslíte, že ho zavraždila?"

„Nebylo by to poprvé, kdy nešťastná mladá manželka,
toužící po svobodě a bohatství, podala svému mnohem star-
šímu manželovi jed." Párkrát se zhoupl na patách. „Ale
v tomto domě jsou další možnosti. Nejprve musím najít
zdroj jedu."

Sevřel se jí žaludek. Snažila se ovládnout, aby v jejím
výrazu nezahlédl strach. „Ano, samozřejmě. Hodně štěstí,
inspektore."

„Děkuji, že jste sem dnes přišla." Ztlumil hlas. „Omlou-
vám se za hrubé zacházení, které jste si musela v domě
Fairburnů vytrpět."

„To rozhodně nebyla vaše chyba." Mírně se pousmála.
„Oba víme, že jsem na takové chování zvyklá."


„To však jejich chování neospravedlňuje." Spellar se za-
tvářil netypicky zasmušile. „Skutečnost, že jste ochotna vy-
stavit se takovému chování, abyste mi čas od času pomohla,
ze mě
dělá stále více vašeho dlužníka."

„To je nesmysl. Máme stejný cíl. Ani jeden si nepřejeme,
aby vrahové chodili na svobodě. Obávám se však, že tento-
krát vás čeká spousta práce."   ,

„Vypadá to tak. Hezký den, slečno Bromleyová."

Pomohl jí do malého, elegantního kočáru, zavřel dveře
a ustoupil zpět. Opřela se do polštářů, přitáhla si záhyby
svého pláště těsněji k
tělu a vyhlédla ven do moře mlhy.

Od smrti jejího otce ji nic nerozrušilo tolik, jako stopy
kapradiny, jež dnes objevila v jedu. V celé Anglii byl jen
jeden exemplář
Ameliopteris amazonensis. Do minulého
měsíce rostl v jejím soukromém skleníku.

 

Náhľad fotografií zo zložky Amanda Quick/ Krentz

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

hmm

(Marek, 21. 3. 2011 21:45)

škoda, že v Ikare sa už Quickovej nedočkáme...