Milenec
V originále: Lover
Vydal IKAR CZ 2002
Anotácia:
Stárnoucí Anne Aimesová nikdy nepoznala lásku ani sex a odhodlá se k neslýchanému kroku. Koupí si služby Michela des Anges, gigola, ke kterému pronikne blíž, než on sám čekal…
Kto už čítal niečo od Robin Schoneovej, tak určite vie čo má očakávať, strašne veľa sexu a napínavý príbeh – romantiky je tam už menej. Ale ak sa Vám sladučké príbehy prejedli a zvládnete v knihe o troška toho sexu viac, tak si ju určite prečítajte. Ak by som to mala zaradiť, tak je to taký historický erotický triler.
Ide o prvú knihu z dvojdielnej série o dvoch anjeloch svetlovlasom a krásnom Gabrielovi a tmavom Michelovi. Oboch vychovala francúzska madam jedného pre potešenie žien a druhého pre potešenie mužov. Obaja nesú jazvy zo svojej minulosti, jeden na duši druhý na svojej tvári.
Príbeh Milenec je o Michelovi, ktorý miloval ženy ale po požiari, pri ktorom prišiel nielen o svoju krásu, ale i o ženu ktorú miloval už ho žiadna nechcela.
Kým si služby slávneho Michela des Anges nekúpila staropannenská Anna, ale ozaj to bola ona kto niečo kupoval a on ten koho si kúpili??
Na knihu nadväzuje príbeh Gabriela v románe Gabrielova žena.
Spracovala Lenka
Ukážka z knihy Milenec:
Smrt.
Touha.
Michael nevěděl přesně, kvůli které z nich se opět vrátil do Londýna.
Seděl a čekal na obě.
Přibližovaly se k němu různé hlasy a zase odeznívaly. Nedopalky dohořívajících cigaret červeně zářily jako oči hladových krys. Plamínky svíček se mihotaly, sklo se v nich lesklo. Šperky jiskřily.
Ženy oděné v pestrých hedvábných róbách a muži v černých oblecích a bílých vestách proudili jeden za druhým v obou směrech po vyřezávaném dubovém schodišti a jejich kroky tlumil přepychový rudý plyšový koberec. Nikdo nepochyboval o tom, co je do exkluzivního podniku přivedlo. V Domě Gabrielově se nápoje platily po jednotlivých sklenkách a pokoje se pronajímaly k jedinému účelu – k sexu.
Z tmavého kouta za sametovým závěsem se ozývalo ženské hihňání.
Michael si dovedl naprosto přesně představit, co si muži nad svíčkami u okolních stolů šeptají, zatímco čekají buď na to, aby si za chvíli ulevili, nebo se z té úlevy vzpamatovali. I to, čemu se chichotají děvky mezi doušky šampaňského.
Michel des Anges.
Andělský Michael.
Muž, kterému kdysi ženy platily, aby je obšťastnil, nyní však jen muž, jenž musí zaplatit jim, aby mu poskytly rozkoš.
„Mon frère.“ Za jeho pravým ramenem se znenadání objevil Gabriel. Michaela se nedotkl – už dlouho se nedotýkal vůbec nikoho. „Je tady.“
Michael se pomalu otočil a Gabriela probodl pohledem.è
Fialkové oči se střetly se stříbřitým zrakem.
Gabriel však před Michaelovým pohledem neuhnul. Ani Michael neucukl před éterickou krásou Gabrielovy blonďaté hlavy.
Moji dva andílci, říkala madam jistého maison de rendezvous před sedmadvaceti lety, když je zachránila před smrtí hladem z pařížská ulice. Ten tmavovlasý bude pro ženy. Ten světlovlasý pro muže.
Oběma bylo třináct a utekli z domova. Teď už jim bylo čtyřicet.
A stále utíkali před svou minulostí.
„Je sama?“ zeptal se Michael.
„Ano.“
Michaelovi se napnula varlata.
Očekáváním.
Bezmocnou zuřivostí.
Tahle žena, která ho vyhledala, protože toužila po sexuálním uspokojení, si to nezasloužila.
„Ještě není pozdě,“ zamumlal Gabriel. „Můžu ji poslat pryč a nic se jí nestane.“
Ještě před pěti lety by Michael souhlasil.
Před pěti lety si myslel, že své tajemství dobře střeží.
Je příliš pozdě.
Oba se chytili do pasti: ta žena proto, že nedokázala odolat své touze po rozkoši, a on kvůli svému nutkání k pomstě.
Michael se usmál.
Věděl, jak spolehlivě působí jeho úsměv, ty zvrásněné rysy tmavé kůže, jež spíše odpuzovaly, než vábily. Jeho úsměv postrádal veselí.
„Jsi ukvapený, mon vieux. Stačí jeden pohled na mou tvář, aby získala dojem, že ji vzali na hůl.“
„Nepřišla sem bez informací.“ Gabrielův tón zazněl jako šlehnutí bičem. „Její advokát jí určitě řekl, co může očekávat.“
Jak může vůbec někdo připravit ženu na něco, čím je nyní on?
Jak ho vůbec nějaká žena může chtít, když ví, co je zač?
„Proto ses neodvrátil, Gabrieli?“ Z Michaelových slov k čišela uštěpačnost. „Protože jsi věděl, co můžeš očekávat?“
„Nech toho.“ Po Gabrielově dokonalé tváři tančily záblesky světla a stínu. Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst. „Spolu najdeme jinou cestu.“
Jiná cesta však neexistovala. Nemají o nic víc šancí než před sedmadvaceti lety.
Michael nezaujatě uvažoval o důsledcích svého plánu. A bylo mu jasné, že ho od téhle schůzky už nic neodvrátí. Ve jménu pomsty zmaří život jedné ženy.
Beztak už padlo za oběť šest životů. Co v porovnání s nimi znamená jeden?
„Přiveď ji k mému stolu.“
Gabriel nasadil kamennou tvář. „To tak zoufale toužíš po ženě, Michaeli?“
Michael potlačil bolestný sten.
Ano, zoufale toužil po ženě.
Madam z tohoto maison de rendezvous mu věnovala spásné vykoupení. Naučil se pohřbívat hrůzu svého dětství ve vůni a chuti ženy. Díky ženské rozkoši nalezl, když ne klid, tak alespoň útěchu.
Teď i děvky uhýbaly před jeho dotekem.
Už nemohl snášet ten život, který musel žít posledních pět let, uvězněný v těle, jež mu bránilo v jediném aktu, který ho ještě držel nad vodou.
Raději by zemřel – a vzal s sebou toho muže, který za to všechno nesl odpovědnost: za jeho život samce, kterého prodávali jakékoli ženě, jež si mohla dovolit jeho cenu, a za tu noc, která ho o vše připravila..
Michael s lhostejným výrazem oplatil Gabrielovi jeho upřený pohled. „A ty ne, Gabrieli?“
Blízký plamen svíčky se pravděpodobně rozkmital průvanem a zasyčel. Nebo se roztancoval, když náhle od vedlejšího stolu vstal nějaký muž s děvkou, kteří prošli těsně kolem.
Nadešel jejich čas.
Teď byl na řadě Michael.
Gabriel se nepozorovaně vytratil do stínu, ve kterém v téhle době beztak žil. Za chvíli se opět objevil na prahu klenutých dveří; světlé vlasy mu zářily jako svatozář. Žena po jeho boku na sobě měla šedý sametový divadelní plášť s kapucí diskrétně přehozenou přes hlavu.
Plášť byl elegantní. Drahý. Určený spíše k tomu, aby zakrýval, než odhaloval.
Očividně to nebyl plášť prostitutky.
Na prahu se zarazila, jako by váhala, jestli má vstoupit do domu pověstného tím, že tu každému splní jakékoliv přání. Rozkoš. Bolest.
V Domě Gabrielově nebylo nic zakázané.
Michaela se zmocnila zuřivost; spalovala ho silněji a prudčeji než jakýkoli plamen.
Avšak ne každý oheň zabíjí. A on přece neudělá tu samou chybu.
Jeho mužství o sobě spontánně dávalo vědět, jako by se připravovalo na nadcházející noc.
Vzpomínal, jaké to bývalo, kdy ležel v posteli s ženou, která ho chtěla.
Představoval si, jaké by to mohlo být dnes, až ulehne s touhle ženou.
Nevěděl o ničem, co by jí nebyl schopen poskytnout, aby v ní roznítil rozkoš. Byl přesvědčený, že použije jakoukoli část svého těla, aby dosáhla vyvrcholení.
Své rty. Jazyk. Zuby. Ruce. Úd.
Zapojí všechno a dá jí ještě víc.
Zlíbá ji, až ji to bude pálit. Olíže ji, až jí to rozechvěje. Bude ji něžně kousat, až si nebude jistá, jestli jí to ještě působí rozkoš, nebo ji to už bolí. Jeho hlazení bude lehké jako vánek. Sáhne si do ní hluboko prstem a pak prudce a ještě hlouběji svým penisem.
Toužil po pomstě, ale ať ho bůh netrestá, ještě víc bažil po ženské rozkoši.
Michael se ani nehnul, když se ta žena zastavila u jeho stolu. Její rysy mu ve stínu kapuce připadaly jako rozmazaná černá skvrna, ale jeho tvář byla jasně osvětlená.
Cítil, jak se na něj dívá, stejně jako na něj v posledních pěti letech civěly všechny ženy.
Michael ani na okamžik nepochyboval, co si na něm prohlíží.
Pravou tvář mu olízl ten zatracený oheň jako jazyk milenky.
Ucítil napětí v celém těle, jak se připravoval a ani nevěděl na co, snad na zalapání po dechu a zlostné odmítnutí: Tohle není Michel des Anges.
To není muž, kterému ženy platí, aby se s ním mohly pomilovat.
Odolával nutkání skrýt se před jejím zrakem. Dovolil jí, aby si prohlédla, co může dostat za svých deset tisíc liber, částku, kterou mu nabídl její právní zástupce za měsíc služby.
Šum neklidného ženského brebentění a mužských spekulací v sále sílil. Uzavíraly se sázky, domlouvaly se speciální služby.
Michaelovi tepala krev v žíle na levém spánku ve stejném rytmu jako živočišně magnetické záblesky světla a stínu. V hlavě se mu míhaly zlomky výjevů jako malované obrázky uvnitř nějaké čarovné lucerny: rozesmátá mladá dívka, vzdychající bordelmamá ve středních letech. Svíjející se červi. Třesoucí se poprsí.
Smrt.
Touha.
Obě vábivé. Obě vyčkávající.
,Monsieur des Anges.“ Vyčkávání náhle skončilo.
Jako kdyby si trojice neuvědomovala, jakou přitahuje pozornost – tahle bezesporu zámožná žena ve společnosti Gabriela, nedotknutelného anděla, a Michaela, toho poznamenaného. Žena se posadila na židli, kterou jí Gabriel přisunul. Samet zašustil a dřevo zaskřípalo.
„Monsieur des Anges,“ zopakovala hlubokým, kultivovaným, překvapivě svůdným hlasem. „Dobrý den.“
Milenec Ikar 2002
