Mistr svádění

MacGregor Kinley

Mistr svádění

Vydal: DOMINO, 2009

V originále: Master of Seduction

Anotácia:

Byl to okamžik, o kterém sní každá dívka z dobré rodiny: před zraky smetánky města Charleston si Lorelei Dupreeová vyslechla žádost o ruku z úst pohledného důstojníka Justina. Uchvácena krásou okamžiku slíbila, že učiní vše, aby Justin svého rozhodnutí nikdy nelitoval.
Příležitost na sebe nenechá dlouho čekat. Justin má totiž políčeno na obávaného piráta řečeného Černý Jack a Lorelei se nabídne, že na zloducha nastraží léčku. Její plán však nevyjde a novopečená snoubenka se ocitá v pirátově zajetí na jeho lodi, kde má sloužit jako návnada na svého budoucího tchána.
Brzy pozná, že Černý Jack je vskutku nebezpečný, a to nejenom pro ctihodné občany, ale i pro nevinnou dívku. Jeho spalující pohled a neodolatelné charisma dávají tušit, že svou přezdívku Mistr svádění nedostal jen tak. Dokáže Lorelei tváří v tvář jeho kouzlu zachovat věrnost Justinovi? A dokáže si proslulý svůdce připustit, že žena může vnést do jeho života víc než jen pár okamžiků smyslné rozkoše?

Ukážka z knihy Mistr svádění

Lorelei už nedokázala dál poslouchat, jak Galbraith uráží její přátele. „Červ, krysa,“ ozvala se, „tak se mi zdá, že nevíte, s kým vlastně mluvíte. Takže uděláte nejlíp, když ho přestanete popichovat.“
Kapitán se k ní otočil.
Bože, Lorelei, mělas raději držet jazyk za zuby!
„Říkalas něco?“ zeptal se.
„Ne,“ zajíkla se Lorelei.
Strčil si prst do ucha, jako by si ho chtěl vyčistit. „To je divné. Asi sem se přeslech.“
To bude možná tím, že máš špinavé uši.
Lorelei se kousla do rtu, aby to nevyslovila nahlas.
Kapitán převrátil Kitovu židli a chlapec se sesunul na zem. „Hopla,“ posmíval se Galbraith. „Vypadá to, že si budeš muset najít jiné místo.“
Ostatní tři muži se rozesmáli.
Lorelei došla trpělivost. Navzdory nebezpečí nemínila nečinně přihlížet, jak se ti hrubiáni baví na Kitův účet. „A vy byste se zase potřeboval naučit slušnému chování.“
Kapitán se k ní natáhl a popadl ji za zápěstí. „Mohl bych leccos naučit tebe.“
„Pusťte mě.“ Lorelei se marně snažila vyprostit z jeho stisku.
Ostatní ženy seděly u stolu jako přimražené, ale Kit vyběhl z místnosti.
„No tak,“ řekl Galbraith. „Co kdyby sis mě udobřila sladkou pusou?“
„Jste nechutný,“ utrhla se Lorelei a znovu škubla rukou.
Jeho stisk ještě zesílil. Navzdory jejím protestům si ji vtáhl na klín. Dívka zoufale vykřikla.
Záchrana přišla právě ve chvíli, kdy její rty ovanul jeho páchnoucí dech.
Lorelei odskočila a spatřila, jak Jack drží Galbraitha za límec a míří mu dýkou na hrdlo.
Kapitán ztuhl. „Jak ses dostal přes mé muže, Rhysi?“
Jack ho neposlouchal. Namísto odpovědi odtáhl ruku s dýkou a namířil mu ji na hruď.
Lorelei přidušeně vykřikla.
Jack na poslední chvíli stočil ostří a ťal dýkou do prázdna. „Ještě jednou se odvážíš vztáhnout ruku na něco, co je moje, a useknu ti hlavu.“
Jack pod Galbraithem podtrhl židli a shodil ho na zem. „Kliď se odsud, zvedni kotvy a táhni z přístavu.“
Kapitán vztekle zaklel a vstal. "Za tohle tě zabiju."
"Můžeš to zkusit."
Galbraith se rozhlédl, a když spatřil své muže, ležet v bezvědomí na zemi, zbledl jako křída.
Kesi, Alice a Mavis vychrstly pirátům do obličeje zbylý čaj a muži začali pomalu přicházet k sobě.
Jejich kapitán se tvářil, jako by chtěl ještě něco říct, ale pak si to rozmyslel. Svolal své muže a vytratil se.
Lorelei, třesoucí se po celém těle, si s úlevou oddechla.
Jack ji sevřel v objetí. „Neublížil ti, viď?“
Než stačila odpovědět, Mavis, Kesi a Alice promluvily všechny najednou.
„Lorelei byla úžasná.“
„Slyšeli jste, co mu řekla?“
„Já myslela, že ho Jack zabije!“
Jack je neposlouchal a upřeně se na Lori díval. „Jsi v pořádku?“
„Nic mi není. Opravdu.“ Pevně se k němu přitiskla. „Děkuji ti, žes přišel.“
V uších jí zazněl jeho hlasitý smích. „Ach, má malá Lorelei, zdvořilá za všech okolností.“
Kit se vrhl k ostatním a začal nadšeně líčit, jak Jack srazil piráty k zemi.
Jack Lori jemně políbil na čelo a obrátil se k hloučku. „Myslím, že pro dnešek už měla Lorelei vzrušení až nad hlavu.“
„To rozhodně,“ přikývla Mavis. „Vy dva jděte nahoru, musíte být k smrti unavení.“ Položila Kitovi ruce na ramena. „O něho se postarám já.“
Jack vzal dívku za ruku, vedl ji ke schodišti a ona jej mlčky následovala. Promluvila teprve poté, co vešli do pokoje a zaklaply za nimi dveře. „Ty bys ho doopravdy zabil?“
Oči se mu podivně zaleskly. „Za to, že se tě dotkl, rozhodně ano.“
„Proč?“ zeptala se. Chtěla od něj slyšet důvod, proč by kvůli ní prolil krev. Znamená to snad, že mu na ní přece jen záleží?
„Protože…“ Jak tak hledal slova, připadal jí jako liška zahnaná do kouta, obklopená loveckými psy.
„Protože?“
„Já…“
Zachichotala se. „Čím to, že se nedokážete vymáčknout, kapitáne Rhysi? Jindy býváte mnohem výřečnější.“
V příštím okamžiku stál u ní a lačně, majetnicky drtil její rty svými. Jeho vášnivý polibek jí bral dech.
Odtáhl ústa a začal ji líbat na šíji.
„Lorelei,“ mumlal jí do ucha, zatímco jí vzadu rozepínal šaty. Ty se svezly na podlahu. Když jí přejel dlaní ňadra, vzrušeně sebou trhla. „Nechci, aby ne tebe někdy sáhl nějaký jiný muž.“
„Ani já ne,“ hlesla. Lačně mu rozepnula košili a přetáhla mu ji přes hlavu.
Trhl za šňůrku korzetu a jediným obratným pohybem z něj dívku vysvobodil. Košilka a punčochy brzy skončily na zemi vedle ostatních svršků. Čekala, že ji přenese k posteli, ale on ji místo toho položil na dlouhý stůl. „Co to děláš?“ vydechla.
Na rtech se mu objevil potutelný úsměv. „Chci si na tobě pochutnat,“ odpověděl a spěšně si stáhl kalhoty.
Vyhoupl se na stůl vedle ní. Za hlavou měla tác s jeho jídlem. Jack natáhl ruku a nabral trochu smetany.
„Jacku?“
Potřel jí ňadra a postupoval až k břichu. Než stačila Lori něco říct, začal smetanu pomalu olizovat. Dívka se slastně se zavrtěla a vnořila mu prsty do vlasů. Každý pohyb jeho jazyka jí prostupoval celým tělem a rozpaloval v ní touhu.
Kousla se rtu, nabrala na prst čokoládový krém a nanesla jej Jackovi na krk a ramena. Když jej pak začala ochutnávat, slastně zasténal.
Přitáhl si ji k sobě a zmocnil se jejích rtů.
„Chci tě, Jacku,“ zaprosila a sevřela v dlani jeho ztopořené mužství.
Tiše se zasmál. „Tohle na tobě zbožňuju ze všeho nejvíc. Vždycky přesně víš, co chceš.“
Když se vnořil do jejího roztouženého klína, blaženě zasténala.
Prohnula se v zádech, aby prohloubila jejich spojení, a vychutnával si ten důvěrný pocit blízkosti.
„Rychleji,“ vybídla ho v zoufalé potřebě dosáhnout naplnění.
Připadala si, že stoupá na vysokou horu a právě se blíží k jejímu vrcholu.
Vtom se její tělo vzepjalo v náhlé extázi. Zaryla mu nehty do zad a blaženě vykřikla. Jack jí pevně stiskl hýždě v usilovné snaze prodloužit okamžik jejího štěstí.
Pak pocítila, jak se zachvěl, když vyvrcholilo jeho vlastní napětí. Poprvé v životě se neodtáhl a naplnil ji svým teplem.
Lorelei ležela bez hnutí. Dolehlo na ni plné vědomí toho, co se stalo. Neodtáhl se.
Shrnula mu vlasy z týla. „Jacku, proč jsi…“
„Pomáhej mi bůh a všichni svatí,“ zalapal po dechu. „Aspoň jednou za život jsem chtěl vědět, jaké to je, když s někým splynu v jedno.“
V očích se jí zaleskly slzy.
„Co se stalo? Ublížil jsem ti?“ polekal se Jack.
„Ne,“ ujistila ho, tváře zvlhlé slzami. „Právě naopak, ty blázínku. Naplnil jsi mě štěstím.“
Konečky prstů jí otřel slzy. „Jsi zvláštní žena.“
„Měla bych se na tebe zlobit.“
Jack ji vzal do náruče a přenesl ji na postel. Až do noci se pak k sobě tulili a vychutnávali si vzájemnou blízkost. Někdy k ránu je náhle vyrušilo zaklepání.
Jack pootevřel dveře a spatřil Morgana.
Jeho přítel se ani neobtěžoval s pozdravem. „Pluje sem Wallingford,“ sdělil jim věcně.

Spracovala LENKA