Pirátská nevěsta
Domino 2011
Každý, kdo přežil střetnutí s pirátem zvaným Zrzavý Robert, si tento zážitek vryl hluboko do paměti. Po všech mořích se vyprávějí příběhy o ostré čepeli jeho meče a vyhraných soubojích. Nikdo však nemá nejmenší tušení, že pod pirátským šatem se skrývá žena, která ve skutečnosti sleduje zcela jiný cíl: pomstít se svému úhlavnímu nepříteli Blairu Colmovi.
Než však nastane vytoužený okamžik, je rozhodnuta dále brázdit moře jako pirátský kapitán, přepadat lodě a požadovat výkupné za zajatce. Takovýto plán měla i s lordem Loganem Haggertym, ale když zuřivá bouře odnese její loď na opuštěný ostrov, začnou se události vyvíjet zcela jinak.
Pohlednému Loganovi netrvalo dlouho, aby poznal, že ve skutečnosti neztroskotal se strašlivým pirátem, ale s půvabnou mladou dámou. Nic už pak nebrání tomu, aby si v tom ostrovním ráji vzájemně padli do náručí. Nic… až na žoldáky jejich společného nepřítele Colma, kteří se znenadání objeví, odhodláni vyplnit hrůzný rozkaz svého velitele…
Čistokrvný príbeh o pirátoch
, ktorý zaujme všetky čitateľky, ktoré rady čítajú o odvážnych ženách so zbraňou v ruke, o silných mužoch poznajúcich slovo česť, o zrade a pomste, o láske a jej napĺnení, o lodiach a bitvách, o vôni šíreho mora a o pirátoch…
V každom ohľade tento román ponúka všetko, čo sa od takého príbehu dá očakávať.
Úprimne, už dlho som niečo také dobrodružné nečítala a pritom pirátske príbehy mám veľmi rada, (však kto by nie – pirát Jack Sparrow zosobnil hádam všetko, čo sa na tomto "druhu" dá milovať ).
Ryšavý Robert – obávaný pirát, ktorého rešpektujú aj také osobnosti ako legendárna – Čiernabrada – je vlastne žena – Roberta, ktorá vzala osud do vlastných rúk a zamerala sa len na jediný cieľ – dostať svojho úhlavného nepriateľa Colma. Ten ju pred rokmi predal do otroctva, tak ako mnoho ďalších detí a žien. Na svojej lodi, so svojou posádkou brázdi moria a prenasleduje toho, kto jej zničil život.
Logan – obchodník, ktorého loď prepadne práve Roberta, si vyžiada osobný súboj s kapitánom a svoju slobodu výmení za ušetrené životy, takto sa začína súboj vôlí, odhaľovania tajomstiev a vzájomnej príťažlivosti.
Roberta sa nechce vzdať ani svojho nebezpečného životného štýlu ani hlavy Colma Blaira, Logan sa zasa nevie zmieriť s jej tvrdohlavosťou.
Ale aká by to bola romanca, keby nakoniec nenašli spoločnú reč. Ešte pred tým sa však dostanú do mnohých nebezpečných situácií a zamotaných citových peripétií, ktoré ich vzájomnú lásku privedú k naplneniu.
Naozaj výborné, oddychové čítanie, ktoré vás pobaví, miestami rozosmeje, miestami poriadne ponapína… 
Úryvok:
Vítězství a porážka
Západní pobřeží Skotska, 1689
„DÍTĚ! PRO LÁSKU BOŽÍ, Fiono, musíš zachránit dítě.“
Vál silný a studený vítr. Fiona viděla rozostřeně, jasně vnímala pouze mrazivý vzduch. Celý život milovala domov. Jasné barvy strání, tvrdé kamenné útesy a dokonce i ledový ostrý vítr, který dul v zimě. Den, jako byl tento, často navzdory chladu ohlašoval příchod jara, kdy země ožívá divokou krásou obdivovanou těmi, kteří tu žijí, a vzbuzující úctu v těch, kteří ji neznají. Ano, milovala domov, jeho zářivou modř, jarní fialkové zbarvení a jasnou letní zeleň…, dokonce i šeď podmračeného zimního dne.
O to všechno přišli.
O domov je připravila krvavá jatka, výsledek takzvané „slavné revoluce“ Viléma třetího.
„Fiono!“ Cítila, že ji manžel drží za ramena a třese s ní. Podívala se mu přímo do očí a najednou věděla, že už ho neuvidí. Musí zaplatit. Horalé ze skotské Vysočiny budou platit za odpor vůči Vilémovi, za věrnost právoplatnému králi Jakubovi II. Třebaže byl katolík, podle božího zákona měl být králem on. A horalé prokázali odvahu jako nesčetněkrát předtím, ale nadarmo. A nyní za to měli být nemilosrdně a bez slitování pobiti.
„Už musíte jít, lásko. Brzy se vrátím, slibuji,“ prohlásil Mal a zvedl zrak vzhůru, aby jí z čela odhrnul zbloudilý pramínek vlasů.
„Už se neuvidíme,“ zašeptala. Zpočátku jí strašné poznání nepůsobilo žádnou bolest, vnímala jen šlehání větru. Ale pak se podívala do bezedných modrých očí, pohledem přejela bohaté vlny havraních vlasů a ostré rysy milované tváře. Ústa měl široká, rty plné. Vzpomněla na jeho úsměv, jeho polibky.
Najednou jí projela bolest jako bodnutí nožem. Vykřikla a padla na kolena. Okamžitě si klekl vedle ní a nevšímal si mužů, kteří na něj čekali. Vojsko složené z jízdy a pěšáků nebylo tak spořádané jako to, jež se na ně chystalo, nebo to, které nedávno lehce přemohli díky své obratnosti a odvaze. Byli to horalé, příslušníci klanu, a třebaže mezi sebou mívali mnohé rozepře, když bojovali společně, byli jako bratři. Přesto si zachovávali vlastní názor a neposlouchali na slovo. I když disponovali nepříliš účinnými zbraněmi, do boje vkládali srdce a duši. Zemřeli by jeden pro druhého, bylo mezi nimi pouto, které v placených řadách nepřátelského vojska téměř neexistovalo.
„Fiono, pojď.“ Natáhl ruce, aby jí pomohl na nohy. Měl krásné ruce, silné, s dlouhými prsty, schopné držet ji s vášní a dítě s něhou. Najednou se vyděsila, že ho zostudí hysterickým křikem, křikem hrůzy z poznání, že jde na smrt. Ta smrt bude zločinem proti Bohu, proti přírodě, protože je úžasný člověk, silný a moudrý, miluje zemi a Boha a všechny lidi žijící v tomto zapadlém koutu světa.
„Dítě, Fiono. Musíš chránit dítě.“
S námahou se postavila a pokoušela se prohlédnout přes závoj slz. Narovnala se a natáhla ruku k dítěti stojícímu vedle ní s očima doširoka rozevřenýma, dítěti vyděšenému, zestárlému dřív, než čas mohl nechat roky uplynout.
Mal sklonil hlavu, snad bojoval s vlastními představami, pak rozechvěle objal potomka.
Potom se napřímil a vtiskl jí poslední, přesladký polibek na rty. „Gordone, postarej se o mou paní s dítětem a dávej na ně pozor.“
Pak se Malcolm otočil a od jednoho z mužů, z nichž mnozí byli vzdálení bratranci, si vzal svého koně. Gordon jí položil ruku na ramena. „Do člunu, má paní, musíme si pospíšit.“
Nic neviděla. Může za to vítr, namlouvala si, ale věděla, že pravou příčinou jsou slzy, které bez povšimnutí stékaly po tváři. Když se vydali ke břehu, otřela si líce, otočila se, zvedla dítě a naposledy se ohlédla za milovaným mužem.
Lord Malcolm, mužný ve skotské sukni, seděl na bojovém koni a křičel na své spolubojovníky. Sledovala statečný útok Skotů ženoucích se do kopce s bojovým pokřikem na rtech.
Zemřou v boji.
Nebudou vlečeni na šibenici a nevydechnou naposledy za posměchu přihlížejících. Praví válečníci s nepřítelem bojují až do konce. Mal prohlašoval, že zvítězí, jako zvítězili už jednou, ale ona věděla s jistotou, že tentokrát odvaha nepostačí.
V náruči se zavrtělo dítě. Malé, ale silné. „Ta!“
„Ano, táta jede bojovat,“ špitla.
Pak uviděla na vrcholu kopce nepřátele.
Blížili se v jednom velkém šiku. Tisíce… a tisíce.
Napřímila se, slzy jí přestaly téct. S Gordonovou pomocí spěchala k vodě, kde byl připravený člun. Seděl v něm veslař se skloněnou hlavou, zahalený do pláště s kapucí.
„Rychle, chlape, rychle!“ volal Gordon. „Musíš ji dostat na loď.“
Veslař vstal a shodil kápi. Pohlédla mu do očí. Když uviděla jeho tvář, srdce jí skočilo až do krku.
„Kdepak,“ promluvil.
Gordon sáhl pro meč, ale veslař byl připravený. Gordon byl dobrý a zkušený válečník a už měl ruku na jílci pod pláštěm, ale jakmile tasil, projela jím čepel sokovy zbraně.
Vítr už necítila ani neslyšela. Najednou viděla jasně a vše bylo rudé. I moře před ní…
Zmocnilo se jí šílenství. Sáhla po dýce v pouzdru u pasu a zaútočila.
Veslař vykřikl bolestí a zlostí a okamžitě reagoval.
Fiona necítila ocel, která do ní vnikla. Slyšela však srdce. Bušilo nepravidelně a rychle, vyhánělo z těla životodárnou krev…
Malcolme, lásko, zdá se, že se dnes neloučíme navždy, protože na ty, kteří byli silní a spravedliví, čeká nebe…
„Matko!“
Mé dítě! Mé drahé dítě! Pokusila se vykřiknout, ale neměla sílu.
Ležela na zemi, umírala a slyšela divoký smích.
Najednou se ozval křik. Ale nevydávala ho ona. Jak svět bledl, matně si uvědomovala, že veslař odrazil od břehu a její dítě, dosud malé, a přece dost staré, aby vidělo, aby vědělo, co se děje, odváží pryč