Odvážná dáma
Never Seduce a Scoundrel (2006)
Domino 2010
Lady Amélie Plumová má bezpočet obdivovatelů, ale většina z nich netouží ani tak po ní, jako spíše po jejím bohatství. Amélie přitom pranic nestojí o nudný život dámy z vysoké společnosti, její duše prahne po exotickém dobrodružství. Pomalu se už vzdává naděje, že na vznešených sešlostech potká muže, jenž by splňoval její naděje a sny, když do Londýna přijede major americké armády Lucas Winter.
Je to muž s temnou minulostí a nebezpečným kouzlem osobnosti. Mnohým může připadat obhroublý, ale Amélie v něm spatřuje vítaný protiklad ke škrobeným aristokratům. Stačí několik Lucasových polibků, aby Améliino prvotní zaujetí přerostlo ve vášeň, ale zároveň se nedokáže zbavit pocitu, že Lucas cosi tají. A protože je velmi odvážná mladá dáma, rozhodne se jeho tajemství odhalit, ať to stojí cokoli..
Celkom pohodové a príjemné čítanie, pravdou ale je že som v knihe nenarazila na nič čo by ma prekvapilo, alebo bolo nové, zaujímavé…
Príbeh pokladám za veľmi dobrý, ale ozaj dobrá priemer, nič ňou neskazíte, ale príbeh sám vám dlho v pamäti neostane a stratí sa niekde medzi množstvom podobných.
No nedajte sa týmto mojím hodnotením odradiť, možno som len ja sama presýtená a potrebujem zmenu 😀
Spracovala LENKA
School For Heiresses
1. Never Seduce a Scoundrel (2006) – Odvážná dáma Domino 2010
2. Only a Duke Will Do (2006) – Nevyzpytatelný vévoda Domino 2010
3. Beware a Scot’s Revenge (2007)
4. Let Sleeping Rogues Lie (2008)
5. Don’t Bargain with the Devil (2009)
6. Wed Him Before You Bed Him (2009)
Ukázka z knihy Odvážná dáma
Měla štěstí. Schodiště vedlo vedle toalet, takže nebylo nijak těžké počkat na okamžik, kdy se nikdo nedívá, a pak postupně zkoušet jedny dveře po druhých. Štěstí jí přálo i nahoře, protože poschodí s ložnicemi zelo prázdnotou.
Který pokoj ale patří lordovi? Naslouchala, jestli se neblíží služebnictvo, a otevírala dveře rychle za sebou. Zavrhla jedny, které voněly růžovou vodou, s tím, že jistě patří vikomtce, a další, které podle všeho vedly do pokoje její služebné. V okamžiku, kdy otevírala jedny ze dveří přes chodbu, ozvaly se ze schodiště hlasy. S bušícím srdcem vklouzla do místnosti a zavřela za sebou.
Kdosi procházel chodbou. Amélie se rozhlédla kolem. Pokoj zjevně patřil muži. U postele stál pár nablýskaných vysokých bot. Přes opěradlo židle visel opasek s pochvou a v ní zvláštně tvarovaný meč. Lord Kirkwood by měl meč uložený ve skříni v přízemí, takže tohle musí být…
Pokoj majora Wintera!
Zachvěla se vzrušením. Teď má příležitost prohlédnout si jeho arzenál. A zjistit o něm víc – kde byl, kam se chystá.
Jestli je ženatý.
Krev jí rozčilením kypěla. Plíživě se vydala na průzkum jeho poličky s holením. Jako většina mužů od vojska si potrpěl na pořádek, štětky i hřeben byly dokonale čisté. Totéž platilo o uklizeném toaletním stolku. Šperky nenašla, ale v jediné zásuvce objevila hrozivou dýku s rukojetí ze slonoviny.
Nahlédla do šatníku. Oblečení bylo dobře šité, ale nijak švihácké. Solidní rukavice a boty, dva obnošené ,tvrďáky‘. Našla i další část jeho arzenálu – zamčený kufřík s pistolemi, ještě jednu dýku a dokonce pušku, proboha! Jako na potvoru ale neobjevila nic, z čeho by se dalo usoudit, jestli je ženatý!
Pak si všimla hromádky otevřených dopisů na psacím stole. Zaváhala, krev jí bušila ve spáncích. Má se odvážit? To už by zašla dost daleko, ne?
Důvod, proč by to měla udělat, tu byl. Žádné dobrodružství se přece neobejde bez rizika.
Rychle přelétla očima vrchní list. Dopis od admirality určený americkému konzulovi opravňoval majora Lucase Wintera k prohlídce depfordských loděnic. Zajímavé, ale žádná závratná informace. Prolistovala ostatní archy. Další nudná korespondence, žádné dopisy manželce.
Pak ulpěla očima na nejspodnějším listu papíru. Podivný seznam jmen opatřených poznámkami. Za jménem ,Dorothy Taylorová‘ následovalo několik francouzských adres, datum a stručný popis. Za ,Dorothy Jacksonovou‘ nestál popis, ale francouzské adresy a zmínka o bratrovi. U ,Dorothy Winthropové‘ – proboha, ten člověk měl slabost pro Dorothy – bylo jen datum, jediná adresa a odkaz na manžela.
Poslední jméno bylo dvakrát podtržené: ,Dorothy Smithová‘. Amélie zkameněla. Než se Dolly provdala za otce, jmenovala se Dolly – Dorothy – Smithová. Amélie polkla. Jen v Londýně je určitě stovka žen téhož jména.
Jakmile ale letmo přehlédla poznámky za jménem, zmocnila se jí úzkost:
Rue de la Sonne 270, Paříž
Že by měla v listopadu r. 1815 v Rouen doprovod?
V únoru r. 1816 odcestovala sama z Calais do Plymouthu.
Světlá pleť, zelené oči, narudlé vlasy, malá postava
Amélie nepřítomně zírala na list papíru. Popis dokonale odpovídal Dolly. A Dolly navštívila Paříž i Rouen, a pak, v roce 1816, přijela do Plymouthu, kde jí papá učaroval a oženil se s ní. ´Že by měla doprovod´- samozřejmě, že měla společníka. Dnes již zesnulého manžela, který byl obchodníkem.
Ale proč by se major Winter o Dolly zajímal? Zřejmě ho zaujalo její jméno a nejspíš ji ani nezná osobně.
Obrátila list a strnula znovu:
Dorothy Frierová alias Dorothy Smithová?
Události se shodují s dobou, kdy Frierová uprchla ze Spojených států, aby unikla zajetí.
Dolly? Snaha ´uniknout zajetí´? Kdo ji měl zajmout? A proč? Slovo alias znělo, jako by souviselo se zločinem. Znamenají snad poznámky majora Wintera, že je do věci nějak zapojena americká vláda?
Je možné, že by ta Dorothy, kterou major Winter hledá, byla britskou špionkou? Ale válka už přece skončila – kdo by se teď staral o špiony? Ať tak nebo tak, nemůže to být ustrašená Dolly, která se ošívala, když se lidé hádali, mohla se přetrhnout, aby jí a papá udělala radost a toužila vzít si otce a nechat mu zcela volnou ruku při nakládání s jejím majetkem, i když se mohla klidně provdat za bohatého…
Žaludek se jí stáhl zlou předtuchou. Co když její nevlastní matka přišla k penězům nepoctivě?
Když se s ní Améliiin ovdovělý otec v Plymouthu seznámil, oba dva se do sebe téměř okamžitě zamilovali. Byla tak nešťastná a zranitelná, že Améliin statný, nevrlý papá myslel jen na to, jak ji ochránit. A kdo ne? Ta žena byla rozkošné zlatíčko.
Pravdou je, že Dollyiny peníze jim změnily život. Zaplatily Amélii drahou školu paní Harrisové. Zajistily jí věno a dovolily odejít do Londýna. Umožnily otci dát po hubených letech statek do pořádku.
Amélie prošla dokumenty v naději, že objeví další informace, ale nenašla nic. Co teď? Jméno ,Frierová‘ Dolly nikdy nezmínila, jenomže ona o minulosti moc nemluvila. Co když vedla ještě další život? Vášnivě ráda hrála karty – že by byla karbanicí?
Ne, to je nesmysl. Dolly by se nikdy žádné zločinecké činnosti neúčastnila. Nemá na to povahu. Proboha, vždyť nedokáže Amélii odmítnout ani nejmenší maličkost a rozpláče ji smrt zlaté rybky! Představa, že by právě ona spáchala kriminální čin, byla směšná. Její minulý život se sice dokonale podobá životu oné druhé Dorothy Smithové, ale za to může jen nepříjemná shoda okolností.
Major si ale může myslet něco jiného. Měla dojem, že je důkladným detektivem. Možná už o Dolly ví. To by vysvětlovalo, proč se předtím v sále na Amélii tak upřeně díval.
Jak dlouho mu potrvá, než dojede do Devonu a promluví s papá? Nebo se snad pokusí přimět Dolly, aby odplula do Ameriky kvůli čemusi, s čím určitě nemá vůbec nic společného?
Musí Dolly varovat, ale jak? A před čím? Neví, oč mu jde – možná, že vlastně o nic. Dokonce ani neví jistě, zda spojuje Dorothy Smithovou s Dolly. A zneklidňovat těhotnou nepřichází v úvahu. Kromě toho, nebylo by lepší nejdříve zjistit, proč tu ten muž vlastně je?
Opodál cosi prasklo. Vyděsila se. Bylo to jen poleno v krbu, ale stejně… Musí pryč. Pokoj s okázale vystaveným mečem, ukrytými zbraněmi a podivnými poznámkami svědčícími o jakési lsti najednou představoval zřetelnou hrozbu. Kdo ví, co by major udělal, kdyby ji tu nachytal.
Opatrně urovnala listiny do původního stavu a spěchala ke dveřím. Chodba byla opuštěná, díky bohu! Zatím nedoručila dopis, jak slíbila, a to byl úkol, kterého se teď chtěla co nejrychleji zbavit.
Cestou k poslednímu pokoji vytáhla psaní z kabelky. Nedařilo se jí taštičku zavřít a vůbec si nevšimla, že po schodech kdosi stoupá nahoru.
„Co tu k čertu děláte?“ vyštěkl cizí mužský hlas se zvláštním přízvukem.
Málem se jí zastavilo srdce. Dopisem i kabelkou mrštila za sebe a pohodila hlavou. Před ní stál muž, kterému se měla raději vyhnout.
Major Lucas Winter.
