Pirátova zajatkyně

Spracovala LENKA

Ukážka z knihy Pirátova zajatkyně

Jak by bylo snadné mu podlehnout, a jak zničující. Kousla se do rtu a připomněla si Chatty i všechny příšerné věci, jež o ní lidé říkali poté, co ji nachytali s jejím nápadníkem o samotě u jezera. Vůbec nic neprovedla, přesto se k ní všichni ve městě chovali jako k Jezabel.
Navzdory tomu Serenity nedokázala v hlavě umlčet neodbytný hlásek, který jí tvrdil, že noc v Morganově náruči by mohla za tu cenu stát.
Kéž by to bylo tak prosté.
Dala mu jedinou možnou odpověď. „Pak bych vám musela říct, že marníte čas.“
Sfoukl lucernu, odložil ji na palubu, naklonil se těsně k Serenity a zašeptal jí do ucha: „Opravdu, Serenity?“
Z toho svůdného hlasu se celá roztřásla.
Polib mě, Morgane! Prosím, jeden malý polibek, pak se vrátím do svého pokoje a budu snít sladké sny o tobě v bezpečném světě, kde by nám nikdo nemohl ublížit, kde by se mi nikdo neposmíval.
„Jste neuvěřitelná žena.“ Odhrnul jí cop vlasů z ramene.
Uteč, Serenity. Uteč, dokud není příliš pozdě!
Jenomže už bylo příliš pozdě.
Nedokázala se pohnout, jako jehňátko polapené krvelačným vlkem byla ochromena jeho hlasem, jeho dotyk ji držel na místě.
„Zvídavá žena.“ Postavil se za ni, na zátylku cítila jeho dech a jedním štíhlým prstem jí přejížděl po tváři. „Jsem si docela jistý, že jste uvažovala, o co jde mezi mužem a ženou. Proč nesmějí být o samotě.“
„Nikdy.“
Jeho srdečný smích jí vibroval v uších. „Jste příšerná lhářka.“
Najednou ji objal, přitiskl pevně k hrudi a bradu si opřel o její hlavu. Jeho dotek v ní vyvolával neskutečnou rozkoš, toužila ten okamžik zastavit.
Zdvihl jednu dlaň a něžně jí pohladil tvář. Nikdy v životě nezažila nic tak nádherného.
Kéž by to mohlo trvat věčně.
Její pocity ovšem způsobila jen kouzelná noc, pohled na tanec hvězd, jemné kolébání vln, hudba větru hladícího její tělo spolu s jeho rukou. Není to skutečné, je to jen iluze, stejná falešná představa, jakou si předtím dělala o něm.
Mořský vlk není její šlechetný princ, je to muž s temnou minulostí, jež by ho stála život, kdyby ho někdy chytili.
Ano, tenhle argument jí pomůže ochránit srdce, pomocí něj ho od sebe odežene. „Jste ničemný pirát, kapitáne Drakeu. Nikdy bych se nemohla odevzdat muži, který zabíjel pro potěšení.“
„A kdybych vám řekl, že pro potěšení jsem nikdy nezabíjel?“
Serenity zavřela oči a pokoušela se potlačit radost, již v ní ta slova vyvolala. Nesmí tomu hlasu naslouchat.
Potřebuje ho od sebe odehnat, udržet si svůj odmítavý postoj.
Děsivé ovšem bylo, že si nedokázala nic nalhávat.
„Nevím, jestli vám můžu věřit.“
A přitom by tak chtěla! Tolik ji bolelo, když se dověděla, že její princ je zločincem.
Naklonil její tvář k sobě a prsty jí obemkl krk. Vzhlédla k němu přes rameno a naléhavá žádost v jeho očích jí vyrazila dech. Ještě nikdy se na ni žádný muž nedíval s tak divokou, nespoutanou touhou. Netušila, jak s ním má jednat.
Sama cítila nesmírnou touhu a její tělo pod jeho zručnýma rukama ožívalo.
„Copak jste nikdy neprovedla nic špatného, čeho jste později litovala?“ zeptal se sametově hlubokým hlasem. „Něco, kvůli čemu si o vás druzí mysleli hrozné věci?“
„Provedla,“ zašeptala napjatě. „Utekla jsem s pirátem.“
Jeho hluboký smích se jí rozezněl v uších, tep se jí zrychlil a jemu úsměv zjemnil ostré rysy ve tváři. „A to je to nejhorší, co se vám kdy stalo?“
„Ne,“ odpověděla se staženým hrdlem. Nejhorší je, že ji právě objímá muž, jehož nikdy nebude mít, avšak cítí k němu něco, co by rozhodně neměla.

Morgan dobře věděl, že po něm Serenity také touží, avšak zároveň se bojí. Nemůže se na ni jen tak vrhnout.
Musí ji svádět, je nutné postupovat pomalu. Dnes ji jen pevně obejme, políbí, uvede ji do tělesných rozkoší pěkně krok za krokem.
Pomalu.
Jsi sobecký bastard, Drakeu. To není správné. Můžeš jí na oplátku nabídnout leda tak zlomené srdce.
Navzdory těmto myšlenkám se nedokázal zastavit. Možná už je příliš dlouho na moři bez ženy, možná to způsobilo její jedinečné kouzlo. Věděl, že ji musí mít.
Sklonil hlavu a přitiskl obličej k jemné kůži jejího krku. Prstýnky jejích vlasů ho šimraly na tváři a na rtech.
Serenity vzdychla rozkoší a zanořila dlaň do hebkých kudrn na jeho hlavě. Nikdy v životě ještě nezakoušela nic podobného. Celé tělo ji pálilo a bolelo, ňadra měla nalitá, bradavky tuhé.
Rty na jejím hrdle byly horké, vyvolávaly v ní neuvěřitelné pocity. Jazykem jí polaskal ušní lalůček, až se jí podlomila kolena. Sevřel ji ještě pevněji a ona věděla, že nebýt jeho paží, neudržela by se na nohou.
„Ach, Serenity,“ zašeptal jí do ucha. Bylo to něco mezi zaklením a pohlazením.
Jeho ruka vklouzla do výstřihu košile a přikryla rozbolavělé ňadro. Po tom důvěrném dotyku, jenž byl napůl polaskáním a napůl mučením, doslova ztuhla. Dýchala zrychleně a v celém těle jí pulzovala touha.
Pak svou dlaň z ňadra odsunul, a právě když si říkala, že už je v bezpečí, pohladil jí klín. Rozkoší zasténala, neboť jeho ruka s jejím tělem dělala neuvěřitelné věci.
Řekni mu, ať přestane! domáhal se její rozum. Ve skutečnosti však nechtěla.
Měl pravdu, bohužel je nesmírně zvědavá a tohle navíc je příliš úžasné, než aby odolala.
Postavil se před ni a jeho rty se zmocnily jejích. Serenity otevřela ústa, aby si mohla polibek plně vychutnat, a dlaně zabořila do Morganových vlasů.
Vsunul jí ruku pod kalhoty a dotkl se jejího nejtajnějšího místečka. Nohy se jí podlomily, a kdyby jí vzadu nepodpíral, byla by upadla.