Gabrielova žena

ANOTÁCIA:

 Michaela a Gabriela vycvičila kdysi dávno francouzská bordelmamá a udělala z nich prostituty, kteří uměli uspokojit všechny lidské touhy, ale po návratu do Londýna se jejich cesty rozešly. Michael je šťastně ženatý, přestože ho hyzdí hrůzné popáleniny. Gabriel však nosí své jizvy uvnitř a jeho luxusní veřejný dům je pastí přichystanou na nepřítele, jehož nedokáže pojmenovat. Když do Domu Gabrielova přijde bývalá guvernantka Viktorie, aby prodala jedinou cennost, která ji ještě zbývá – své panenství, Gabriel pochopí, že zoufalá žena je součástí vražedné hry jeho protivníka. Ačkoli odmítá její tělo, rozhodne se držet ji u sebe, dokud soupeře neporazí. A nevinná Viktorie je stržena do víru nebezpečí i nečekané vášně k chladnému muži, jenž nedokáže milovat ženy…

Gabrielová žena bezprostredne nadväzuje na knihu Milenec, Gabriel po požiari znova postavil svoj verejný dom a všetko jeho úsilie je smerované k jedinému cieľu pomstiť sa i druhému mužovi, ktorý ho pred štrnástimi rokmi znásilnili, odvtedy Gabriel  známy ako nedotknuteľný anjel neznesie dotyk iného človeka, ani muža, ani ženy. Cesty Michela a Gabriela sa rozišli po smrti Michaelovho strýka, Michael žije pokojným životom s Annou a chystajú svadbu, Gabriel má však pre pokojný život príliš veľa jaziev na duši, jeho jedinou túžbou je pomsta druhému mužovi.

Viktória sa nečakane zapletie do vražednej hry, ktorú už veľmi dlho hraje s anjelmi neznámy nepriateľ. Gabriel je presvedčený, že Viktória je návnada, ktorú mu poslal druhý muž preto kúpi jej panenstvo, i ked ako Viktória zisťuje nemá oň záujem.

Vylieči Viktóriin dotyk zranenú dušu muža z menom anjela?

Strhujúci príbeh nám objasní veľa nevysvetleného ktoré ostalo v knihe Milenec nedopovedané, rozhodne je to kniha ku ktorej sa znova po čase vrátim .

Spracovala LENKA

Ukážka z knihy Gabrielova žena:

1

 

Tu ženu v beztvarém ošumělém plášti Gabriel znal. Znal ji, protože i on byl kdysi na jejím místě.

Zmrzlý. Hladový.

Dokonalá kořist a dokonalý lovec.

Přišla zabít anděla.

A sama se nedožije svítání.

Salon Domu Gabrielova zněl šumem hovoru stovek hlasů. Mezi svícemi osvětlenými stoly, ve stuhách žlutého světla a šedavého kouře proudil dav lidí – muži v černých fracích a bílých vestách, ženy v oslnivých róbách, ozdobených zářivými šperky… Procházeli se, postávali, nořili se do honduraských mahagonových křesel, skláněli se nad bílými hedvábnými ubrusy…

Netušili, že jsou návnadou – anglická smetánka toužící po rozkoši a londýnské děvky toužící po jejím bohatství. Netušili, že je žena sleduje.

Gabriel se zachvěl.

Vědomím rozkoše, vědomím bohatství.

Vědomím života, vědomím smrti.

Na znovuotevření Domu Gabrielova – domu, kde je možné uspokojit všechny smyslné touhy – pozval zákazníky i děvky.

Sex a vražda.

Bílý žár vášně.

Dvacet stop od Gabriela stál muž, který teď zachytil jeho pohled.

Muž, jehož vlasy byly tak tmavé jako Gabrielovy světlé. Muž, který měl v očích namísto stříbra fialky.

Jeho pravá tvář, kterou poznamenal oheň, tvář plná jizev, byla ukrytá ve stínu.

Gabriel přivřel oči. Poutalo je k sobě dvacet sedm let společných vzpomínek – a on si vybavil dávný obrázek: namísto sněhem zasypané Anglie viděl válkou strádající Francii; namísto dvou čtyřicetiletých mužů, oblečených v dokonale ušitých fracích s bílými vestami, viděl dva vyhladovělé třináctileté chlapce.

Moji dva andílci, říkala madam, která je uvrhla do víru nočního života pařížských ulic. Ten tmavovlasý bude pro ženy. Ten světlovlasý pro muže.

Naučila je, jak se prodává láska, a oni v tom vynikli, naučila je osmému smrtelnému hříchu a oni ho překonali.

Tlumené plameny svící náhle osvítily revolver, který Gabriel svíral v levé ruce.

Rychle pohlédl na Michaela. Viděl, že ho Michael přišel chránit.

Tmavovlasý zjizvený anděl Michael přišel chránit Gabriela, světlovlasého nedotknutelného anděla.

Bez něho by pomsta nebyla možná.

Bez něho by pomsta nebyla nutná.

A žena v plášti zemře proto, že tmavovlasý anděl žil.

A miloval.

Gabrielův tep rytmicky vyťukával na dřevěnou pažbu revolveru: muž,  žena; rozkoš, bolest; život, smrt.

Revolver byl vybavený dvojitou pojistkou: ruční odjištění pro přesný, samospoušť pro rychlý výstřel.

Gabriel mohl revolver odjistit ručně, mohl uvolnit spoušť v jediném, dokonalém výstřelu.

Jediná kulka by Michaela zabila, jediná kulka by ukončila devětadvacet let čekání na smrt.

Gabriel revolver neodjistil.

Nechtěl Michaela zabít.

Jistý muž poslal ženu v plášti, aby udělala práci, kterou Gabriel před šesti měsíci nezvládl.

TEN DRUHÝ MUŽ.

Při té myšlence přejel po Gabrielově páteři ledový prst. Žena se zastavila na rozhraní světla a stínu, Michael se octl v jejím zorném poli.

Koutkem pravého oka viděl Gabriel číšníka v černém s bílou vestou a bílým hedvábným ubrouskem v ruce, přímo před ním se další dva číšníci blížili k Michaelovi. Spěchali s podnosy v ruce, na tvářích měli klidný výraz – nechystali se zastřelit ženu; o čtyři stoly dál naléval číšník z právě otevřené láhve perlivé šumící šampaňské…

Po druhém muži nebyla nikde ani stopa. Přesto tu někde byl, chameleon v černém fraku a bílé vestě. Skrytý jako zákazník, nebo jako prostitut. Sedal si do honduraského mahagonového křesla nebo se skláněl nad bílým hedvábným ubrusem.

Tvrdý. Ztopořený.

Napjatý horkostí sexu a vzrušením vraždy.

Čas se zpomalil společně s tlukotem Gabrielova srdce. Žena v plášti pozvedla ruce a sevřela v dlaních malý černý předmět.

Černý revolver neodráží světlo. Gabriel to věděl, protože i on měl černý revolver.

Mumlání hlasů na trhu rozkoše utichalo a zase sílilo, odkudsi se ozvalo ženské chichotání.

Žena měla hlavu skrytou v záhybech tmavé kapuce: Gabriel neviděl její rysy.

Hrdlo mu náhle sevřela bodavá lítost.

Litoval muže a ženy, kteří zemřeli, muže a ženy, kteří mohli zemřít.

Litoval ženu v plášti, která musí zemřít.

Dokonalá kořist a dokonalý lovec.

Gabriel zamířil na bílou skvrnu jejího obličeje – a v tom okamžiku žena promluvila.

„Nabízím vám své panenství, pánové,“ pronesla jasným a vyrovnaným hlasem.

Gabriel ztuhl.

Žena byla oblečená jako pouliční šlapka, ale mluvila jako vzdělaná dáma.

Chechot smetánky a hihňání prostitutek postupně umlkalo, až bylo slyšet jen šustot hedvábí, prskání svíček a slabý cinkot skla… Pak utichlo i to, protože číšníky znehybnila nejistota.

Povinnost jim velela ženu v laciném tmavém plášti vyvést, zkušenost je varovala, že je už příliš pozdě. Zaujala pozornost bohatých zákazníků: panenské tělo je nejžádanější zboží.

Číšníci nechtěli nic zkazit.

„Muž, který nabídne nejvyšší částku, si také dnes v noci vychutná svou odměnu,“ pokračovala žena jasným hlasem, ruce klidné, postavu vzpřímenou, smrt jen na dostřel. „Můžeme začít na sto pěti librách?“

Sto pět liber se neslo přítmím a kotouči cigaretového dýmu.

Na londýnských ulicích se panenství – ať už pravé, nebo umělé – prodávalo za pět liber, ne za sto pět.

Gabrielovou hlavou se mihla další vzpomínka: namísto anglického vykřičeného domu viděl francouzský maison de rendezvous, namísto ženy v tmavém obnošeném plášti ženu v nádherném purpurovém saténu.

Před sedmadvaceti lety prodala madame jeho panictví za dva tisíce šest set šedesát čtyři franky.

Sto pět anglických liber se rovná dvěma tisícům šesti stům šedesáti čtyřem frankům.

Takovou informaci mohla žena v plášti dostat jedině od dvou lidí: Michaela – nebo druhého muže.

A Gabriel ani na chvilku nezapochyboval, od kterého z nich se to dozvěděla.

Palcem odjistil revolver.

„Poslyš, zlato!“ Hrubý hlas odhalil pouliční původ prostitutky, která teď promluvila. „Žádnej rybí měchejř nestojí sto pět liber!“

Světla a stíny v salonu rozechvěla salva mužského smíchu a ženského hihňání.

Jen žena v plášti se nesmála.

Smál se ten druhý muž?

Míří revolverem na Michaela, zatímco Gabriel míří na ženu, anebo žena v plášti pomalu tiskne spoušť zbraně přes látku kabelky a netuší svou blízkou smrt?

Přišla zabít anděla, nebo jen rozptýlit pozornost? hádal Gabriel a upřel pohled na ženu; ta se právě obrátila k prostitutce a chladným hlasem pronesla:

,,Ujišťuji vás, madam, že mé panenství nepochází z obchodu s rybami. Jsem opravdu panna.“

 

Gabrielova žena IKAR 2004