V originále: The Passion (2000)
Vydalo: Domino2003
Lady Aurora Demmingová učinila zoufalý krok: provdala se za krásného cizince Nicolase Sabina, který byl za vraždu a pirátství odsouzen k smrti. Chtěla se tak vyhnout nucenému sňatku s mužem dvakrát starším, neurvalým a lakomým. Aby byla kvapná svatba právně nezpochybnitelná, musela Aurora prožít i svatební noc, která se v Nicolasově zkušené náruči stala nocí nezapomenutelnou…
Mladá vdova se vzápětí vrací do Londýna s Nicolasovou nevlastní sestrou, která jí byla svěřena do poručnictví. Smířená s životem bez lásky se snaží splnit slib, který dala manželovi v předvečer popravy – uvést jeho krásnou sestru do vysoké společnosti a zajistit jí výhodný sňatek.
Jaké je však Aurořino překvapení, když se před ní jednoho dne objeví její „mrtvý“ manžel a dožaduje se naplnění manželského slibu! Dovolí mu Aurora, aby ji připravil o těžce získanou svobodu a aby ji příslibem lásky a zakázaných slastí vytrhl z železného sevření konvencí? Může vůbec Nicolas uniknout svému trestu a krásná Aurora jeho svodům?
Anotácia tentokrát celkom výstižná a presná, tak len dodám také detaily. Aurorin snúbenec sa stratil na mori a bol vyhlásený za mŕtveho. Aurora aby unikla pred žiaľom a nechceným sobášom odchádza s bratrancom a jeho ženou do Karibiku, aby sa rozhodla ako ďalej. Jedného dňa vidí zajatca, muža ktorý sa na prvý pohľad podobá na jej mŕtveho snúbenca. Keď vidí ako z väzňom zaobchádzajú postaví sa na jeho obranu. Jej bratranec vo väzňovi spoznáva Nicolasa Sabina a chce mu pomôcť, rozsudok je ale neodvrátiteľný. Nicolas má však posledné želanie, chce aby sa Aurora postarala o jeho sestru Ravenu (Extáze) a pomohla jej preniknúť medzi smotánku. Ako protislužbu jej Nicolas ponúka jednodňové manželstvo, ktoré jej poskytne vytúženú slobodu.
Aurora odchádza z ostrovov v presvedčení že je vdovou , ale o niekoľko mesiacov v Anglicku stretáva svojho manžela ktorý vstal z mŕtvych a vydáva sa za svojho bratanca – Nicolas si prišiel pre svoju ženu.
Aurora sa nevie zmieriť s tým, že má zrazu manžela ktorý s ňou chce odísť do Ameriky aj keď ju neuveriteľne priťahuje.
A pravdaže ako môžeme tušiť koná sa ešte jedno zmŕtvychvstanie, aby sa to zauzlilo ešte viac.
Napínavé, vášnivé a romantické, ale príbeh Raveny ma zobral viac
Notorious – Liga Pekelníku
1. The Seduction (2000) – Smyslnost (Domino 2002)
2. The Passion (2000) – Vášeň (Domino2003)
3. Desire (2001) – Touha (Domino2003)
4. Ecstasy (2002) – Extáze (Domino2004)
5. The Prince of Pleasure (2003) – Pán rozkoše (Domino2004)
Ukážka z knihy:
Nepočítala s tím, že ještě někdy spatří odvážného Američana, který tak zvláštním způsobem ovlivnil její život. S těžkým srdcem se vracela do vězeňské kobky. Žaludek měla sevřený, když temnou chodbou následovala svého bratrance.
Nicholas Sabine stál zády k ní a Aurora si všimla, že je tentokrát zcela oblečen. Někdo – patrně Percy – mu opatřil kabát a jezdecké boty, takže nyní už vypadal jako významný džentlmen, a ne jako zpustlý pirát nebo odsouzený vězeň.
Když se k ní pornalu otočil, poznala, že kouzlo, kterým na ni předtím působil, nezmizelo. Ucítila, jak se jí rozbušilo srdce, když mu pohlédla do tmavých očí.
„Děkuji, že jste přišla," řekl klidným hlasem. Pohlédl na Percyho. „Mohu se odvolat na naše staré přátelství, sire Percy, a požádat vás, abyste nás nechal chvíli o samotě? Lady Aurora nedojde žádné úhony, na to vám dávám své slovo."
Percy přikývl, i když trochu váhavě. „Dobře tedy. Počkám venku v chodbě, drahá."
Odešel a nechal dveře mírně pootevřené. Sabinovi přeběhl po tváři lehký úsměv, když si uvědomil, že tím dal Percy najevo jistou nedůvěru.
Potom znovu pohlédl na Auroru a pokynul rukou směrem k pryčně: „Chtěla byste se posadit, lady Auroro? Myslím, že vzhledem k tomu, co se vám chystám říci, by to bylo lepší."
„Děkuji, ale raději postojím," odmítla zdvořile.
„Jak si přejete."
Upřený pohled jeho tmavých očí jako by ji zkoumal a odhadoval. Aurora stála a uvažovala, o co ji asi tak požádá. Když mlčel, sklouzla pohledem k obvazu na jeho čele. Byl čistý a menší než včera, zřejmě nedávno vyměněný. Právě se chtěla zeptat na jeho zranění, když konečně promluvil.
„Co vám Percy řekl?" zeptal se.
„Jenom to, že potřebujete, abych pomohla vaší sestře."
„To je pravda." Chvíli na ni ještě zkoumavě hleděl, pak se otočil a začal přecházet po malé cele jako divoká kočka v kleci – štíhlý, púvabný a napjatý. „Možná že mě označíte za blázna, ale rád bych, abyste mě vyslechla až do konce, než dospějete k nějakému rozhodnutí."
Jeho naléhavost na ni silně zapůsobila a Aurora zneklidněla. „Dobře, pane Sabine," souhlasila. „Poslouchám vás."
„Myslím, že bych měl začít příběhem – příběhem jedné dávné lásky. Obávám se však, že je trošku silný pro ouška jemné dámy. Jste připravena jej vyslechnout?"
„Ano," zamumlala pochybovačně.
Nepřestal rázovat po cele a tichým hlasem spustil. „Kdysi žil jeden muž – byl to Američan –, který se v Anglii zamiloval. Ta dívka opětovala jeho city, ale jakákoli možnost společného života pro ně byla vyloučená od samého začátku. Nejen proto, že byla hodně mladá a její rodina by navíc nikdy nedala souhlas ke společensky nerovnému sňatku. Ten muž byl ke všemu ještě ženatý, byl otcem malého synka a druhé dítě bylo na cestě. Aby neohrozil dívčinu čest a neporušil svatební přísahu, opustil Anglii, rozhodnut, že pohřbí své city a už nikdy svou lásku nespatří. Ale z obchodních důvodů se musel po několika letech vrátit a zjistil, že mladá žena se nalézá v zoufalé situaci. Měla vstoupit do manželství se starcem, jehož tělesná vada ho v jejích očích měnila v příšeru. Jako jeho manželka by se musela usadit na vzdáleném panství, daleko od všeho, co jí bylo drahé. Nedokázala se s tím vypořádat a měla pocit, že pro ni život končí ještě dříve, než mohla opravdu začít žít či zakusit opravdovou lásku. A tak prosila muže, kterého stále ještě milovala, aby ji zasvětil do kouzla tělesné lásky. Nedokázal odolat jejím prosbám, nedokázal déle držet na uzdě svou vášeň a stal se jejím milencem."
Sabine se odmlčela pohlédl na Auroru, jako by chtěl odhadnout její reakci. Podařilo se jí zachovat nezúčastněný výraz, a tak pokračoval. jejich hříšný poměr trval jen několik měsíců, protože muž se musel vrátit ke své rodině a ke svým pracovním povinnostem. Krátce nato však mladá dáma zjistila, že je těhotná."
Aurora se v duchu ušklíbla. Dokázala si představit, jakému příkoří by musela neprovdaná žena čelit, kdyby vše vyšlo najevo. „Co se stalo dál?" otázala se.
„Samozřejmě že její zasnoubení bylo okamžitě zrušeno. Aby se skandál ututlal, byla rychle provdána za mladšího syna jakéhosi irského šlechtice a odjeli spolu do Karibiku. Její otec si nad ní umyl ruce. Ta dáma před rokem zemřela, aniž by ho kdy znovu spatřila. Zůstalo po ní jediné dítě, dcera."
„Vaše sestra," dodala Aurora jemně.
Sabine se dlouze nadechl. „Ano. Moje nevlastní sestra, abych byl přesný. Jak jste zřejmě pochopila, ten tajemný milenec byl můj otec."
„Věděl o tom dítěti?"
„Zpočátku ne. Ale ta žena mu napsala, když jí zemřel manžel. Můj otec ji pak celá léta finančně podporoval, i když se k dítěti nemohl veřejně přiznat. Nechtěl své rodině připravit takovou bolest. Před čtyřmi lety zemřel a na smrtelné posteli mi všechno vyprávěl. Zavázal mě slibem, že se o jeho dceru postarám."
Na tváři mu přeběhl ironický úsměv, který Auroru bodl u srdce. „Sotva jsem mohl takové přání odmítnout. Abych řekl pravdu, nebyl jsem zrovna ideální syn. Mé vztahy s otcem byly vždycky… napjaté, protože jsem byl příliš lehkomyslný a neprojevoval jsem dostatečný zájem o jeho obchody. Můj otec, jak možná víte, byl synovcem šestého hraběte z Wycliffu, ale neměl téměř žádnou šanci zdědit titul. Před koloniální válkou se přestěhoval do Virginie, aby si pomohl k bohatství. A daleko překonal všechny své představy, když téměř z ničeho vybudoval ohromný prosperující podnik. Já jsem našel zalíbení v dobrodružství, místo abych šel v jeho stopách. Když ale zemřel, pocítil jsem povinnost věnovat se tomu, co jsem vždycky zanedbával."
„Vyhledal jste svou sestru?"
„Samozřejmě. První věc, kterou jsem udělal, byla, že jsem ji navštívil na Montserratu. Jmenuje se Kendricková po svém irském otci, ale matka jí všechno řekla. Chtěla, aby věděla, že je dítětem lásky."
„Kapitán Gerrod říkal, že jste přijel na Montserrat navštívit nějakou ženu," podotkla Aurora zamyšleně.
Sabinovy rty se zavinily v úsměšku, když vyslovila jméno jeho nepřítele.
„Ano, svou sestru. Ted už je skoro dospělá – je jí devatenáct – a mimochodem, velmi krásná. Než její matka zemřela, učinila mě Raveniným poručníkem."
„Jmenuje se Raven, jako ten černý pták? To je dost nezvyklé jméno pro mladou dámu."
„Možná, ale sedí. Narodila se s vlasy černými jako havran, jako dědictví po jednom z našich španělských předků. Ale jméno a vzhled není to jediné, čím je zvláštní. Když jsem ji viděl poprvé, vypadala a chovala se jako uličník, byla bud ve stájích, nebo na pláži, kde si hrála s ostatními dětmi na piráty. Později se snažila naučit se dobrému chování – aby z ní jednou mohla být opravdová anglická dáma. Rozhodla se, že spiní matčin celoživotní sen a udělá vše pro to, aby byla svými anglickými příbuznými přijata jako rovnocenný člen rodiny. A ted padla ta hlavní překážka. Raven dostala od dědečka pozvání, aby s ním žila v Anglii.
„Z matčiny strany?”
,,Ano. Je to vévoda Luttrell ze Suffolku. Možná že ho znáte." Aurora pátrala v paměti. „Setkala jsem se s ním, ale nikdy jsem netušila, že má dceru."
„Protože se jí před dvaceti lety zřekl. Ale ted se úplně změnil. Když se dozvědělo její smrti, trpce litoval, že nikdy neučinil jediný pokus o smíření. Ted už má chatrné zdraví a ze všeho nejvíc si přeje poznat svou vnučku a zajistit jí náležité postavení. Ravenina teta souhlasí, i když tím není právě nadšená, že ji formálně uvede do společnosti. Je ovšem otázka, jestli ji tamější smetánka bude ochotna přijmout, když vyjde najevo její nemanželský původ. Raven je vidinou své budoucnosti celá nadšená a předsevzala si, že si najde tu nejlepší partii. Společnost, která zavrhla její matku, ji pak bude muset akceptovat. V tom všem by jí velice pomohlo, kdyby se mohla opřít o přátelství s člověkem, který ji povede a poskytne radu a oporu."
„A vy si přejete, abych tím člověkem byla já."
„Ano." Černé oči se zahleděly do jejích s neochvějnou naléhavostí. „Nejsem zvyklý vystupovat jako ponížený prosebník, lady Auroro. Ani to neumím. Ale byl bych vám velice vděčen, kdybyste laskavost, kterou jste mi včera projevila, dokázala přenést i na mou sestru."
Nebylo pochyb o tom, že Nicholas Sabine je zvyklý jít svou vlastní cestou, pomyslela si Aurora. Bezmocnost je pro něj jen těžko snesitelná. Proto vůbec neváhala přijmout jeho žádost. Byla hluboce dojata dívčinou situací. „Samozřejmě, pane Sabine. Bude mi potěšením udělat cokoli, co jí pomůže najít místo ve společnosti."
Napětí z jeho tváře zmizelo jen o trochu. Překvapilo ji, že ho její souhlas nezbavil starostí, ale potom si uvědomila, že ještě neřekl všechno. „Percy se také zmínil o tom, že hledáte někoho, kdo vaši sestru doprovodí do Anglie."
„To je pravda." Znovu se dal do soustředěného přecházení po místnosti. „Původně jsem plánoval, že ji přepravím na jedné ze svých lodí. Ale ted, po vypuknutí války, je to pro americké lodstvo příliš nebezpečné. Můj bratránek Wycliff je zaneprázdněn bojem proti Francouzům, takže ji nemůže vyzvednout, a bude trvat celé roky, než vy, Britové, konečně porazíte Napoleona. Mám ještě bratrance z matčiny strany, ale to je také Američan."
Sabine si chtěl prohrábnout rukama vlasy, ale zabránil mu v tom obvaz. „Domluvil jsem s Wycliffem, že Raven využije jedné lodi z jeho karibské flotily a já zajistím ozbrojený doprovod přes Atlantik. Vlastně jsem jel na Montserrat dojednat poslední podrobnosti její cesty. Naneštěstí mě odhalila Gerrodova četa. A ted je můj osud zpečetěn…"
Auroře se náhle sevřelo hrdlo při pomyšlení, že tak vitální muž má zanedlouho přijít o život.
"Nuže," pokračoval Sabine s hořkým úsměvem, „navzdory okolnostem se snažím udělat vše, co je v mých silách, abych spinil slib, který jsem dal otci, a zajistil sestře blahobyt. A proto…," znovu se odmlčela soustředěně studoval její tvář, ,,…proto bych vás chtěl formálně pojmout za manželku."
Aurora zůstala nechápavě zírat. Chvíli trvalo, než si ujasnila, že zřejmě slyšela správně. Pornalu, se nadechla. „To myslíte vážně?"
„Smrtelně vážně." Jeho nádherná ústa se zkřivila do neradostného úsměvu. „Ujištuji vás, že učinit takovou nabídku pro mě není snadné. Nikdy jsem o manželství neuvažoval a za normálních okolností by se na tom nic nezměnilo. Ale tohle je něco jiného."
Nedokázala skrýt překvapení. Otevřela ústa ve snaze promluvit, ale nevyšlo z ní ani slovo. Jako náměsíčná přešla k pryčně a usedla na ni. Už pochopila, proč ji předtím vyzval, aby si raději sedla. Hlavou se jí honily různé pocity, údiv, šok, a nebyla schopna odpovědi. „Pane Sabine, nemohu…"
„Slíbila jste, že mě vyslechnete až do konce, než si utvoříte názor."
Pohlédla mu do očí. "Ano, ale… vy nevíte, že se mám po návratu do Anglie provdat?"
„Ale ano, Percy mi to říkal. Jste zaslíbena vévodovi z Halfordu. Ale pokud jsem tomu dobře rozuměl, zasnoubení nebylo ještě oznámeno.”
„Ne, nebylo, protože jsem držela smutek po svém snoubenci. Ale můj otec už všechno dojednal."
„Ale co tomu říkáte vy, lady Auroro? Pokud vím, není vám otcův výběr ženicha právě po chuti. Nebo se mýlím?"
„Nemýlíte," přiznala tiše.
Sabine se postavil těsně před ni, aby dodal důrazu svým argumentům. „Tak si představte, jaké výhody by vám přinesl náš sňatek. Nemusela byste se provdat za Halforda. To samo o sobě už je velký klad. Setkal jsem se s ním před třemi lety v Anglii. Musí být nejméně dvakrát tak starí‘ než vy a je nafoukaný a arogantní jako každý šlechtic, kterého jsem měl tu smůlu potkat. Po tomhle toužíte? Být celoživotním vězněm takového člověka?"
Když neodpovídala, pokračoval. „Mohu jmenovat ještě další výhody. Ujišťuji vás, že po finanční stránce vám vynahradím veškeré obtíže, které budou s vaším úkolem spojené. Jsem boháč, lady Auroro, můj majetek pravděpodobně převyšuje Halfordův. Dovolil jsem si projednat některé podrobnosti s vaším bratrancem a ten projevil uspokojení nad tím, že se díky mým návrhům můžete stát bohatou ženou. Finančně budete naprosto nezávislá na svém otci. Přemýšlejte o tom. Už by vás neměl pod palcem a nemusela byste souhlasit s každým ženichem, kterého vám vybere."
Představa, že už by nemusela trpět pod otcovým diktátem, byla jako rajská hudba. Ale i tak…
„Dovoluji si předpokládat," pokračoval Sabine, „že bych pro vás byl daleko přijatelnější ženich než Halford. Ale i kdyby ne, přece ke mně nebudete připoutána na celý život – nebo vlastně budete. Ale naše manželství potrvá jen pár hodin, nanejvýš jeden den. Potom už se stanete vdovou."
Při jeho chladnokrevné narážce na popravu sebou Aurora cukla. Snažil se zlehčovat svou zoufalou situaci, to bylo pochopitelné. Ale když zapátrala v jeho mužné tváři, uvědomila si, že vůbec nestojí o lítost. Jeho jediným zájmem ted bylo zajistit budoucnost nevlastní sestře.
„Uvědomuji si, že zneužívám vaši laskavost… mumlal, když bral do své velké dlaně Aurořinu ručku, „ale mám zatraceně málo jiných možností.“
Vyprostila ruku, protože byla tím dotekem rozechvěna, povstala a začala přecházet po místnosti.
„Řekla jsem vám, pane Sabine," začala a snažila se ze všech sil mluvit klidně, „že mi bude potěšením pomoci vaší sestře… bez jakýchkoli formálních závazků mezi námi dvěma. Takže opravdu není nutné, abychom se nechali oddat."
„Možná že ne, ale rozhodně by to velice zvýšilo Raveniny šance na úspěch. Když budete naším sňatkem spřízněna s mou schovankou, bude přirozené, že se ujmete dohledu nad jejími prvními společenskými krůčky. Dokonce mohu své poručnictví převést na vás." Sabine se na chvilku odmlčela pak dodal: „To by ovšem bylo nemožné, kdybyste se provdala za Halforda. Umím si představit jeho námitky, kdyby zjistil, že jeho vévodkyně je spojena s tak… řekněme nekonvenční mladou dámou, jako je Raven. On si přece ohromně potrpí na dekorum."
„To je pravda," souhlasila zamyšleně.
„Kdyby byl vaším manželem, asi by vás přinutil přerušit s Raven všechny styky."
Aurora se dotkla spánku. Žádné asi, určitě by jí to nedovolil. ,,Ale… manželství je přece tak závažný krok…"
Bylo zřejmé, že se Sabine snaží ovládnout svou netrpělivost. Lehce se usmál. „Možná že by bylo účinnější, kdybych zvolil jinou taktiku. Kdybych se vám dvořil, snažil se ohromit vás lichotkami, zapůsobit na vaše city."
Ztuhla v odporu a střelila po něm pohledem. „Nejsem typ, který si potrpí na lichotky, pane Sabine."
„Ne?" Poprvé se jeho úsměv objevil nejen na rtech, ale i v očích. „Myslel jsem si to." Potom povzdechl a ztišil hlas do šepotu. „Je mi líto, že vám dělám nabídku k sňatku za tak nedůstojných okolností. Normálně bych použil celou škálu přesvědčovacích prostředků, ale obávám se, že mi čas nedovoluje zahrnovat vás poklonami, abych vás okouzlil. Rozhodně však nebudu lhát, když prohlásím, že jsem úplně oslněn vaší krásou."
Aurora se přistihla, že na něho zírá a uvažuje, zda má jeho vyznání považovat za účelové lichocení. Nicholas Sabine má takový šarm, že by se bezesporu mohl stát člověku osudným.
Zhluboka se nadechla a vrátila se k načaté konverzaci. „Nemohu se za vás tak zčistajasna provdat, pane Sabine. Jsou ještě další překážky, které musím brát v úvahu."
„Jako třeba?"
Jako třeba fakt, že Nicholas Sabine vůbec není typ muže, se kterým by dobrovolně vstoupila do manželství. Ještě nikdy nepotkala někoho, kdo by na ni tak mocně zapůsobil. Vyzařovalo z něj nebezpečí, vzbuzoval strach…, ale jeho naléhavost mohla být vyprovokovaná potřebou zajistit sestru. „Kdybych hledala manžela, pak pirát – a ještě k tomu Američan – by rozhodně nebyl v okruhu mého zájmu. Sám jste připustil, že jste divoký a násilnický."
„To si vůbec nevzpomínám."
„A o čem tedy mluvil kapitán Gerrod? Říkal, že jste málem zabil jednoho člena jeho posádky, když jste se bránil zatčení."
Sabine zaťal zuby, ale pohlédl jí zpříma do očí. „Ten muž utrpěl zranění, to je pravda, ale zavinil to jeho druh. Vrhlo se na mě dobrých půl tuctu námořníků a já jsem nebyl ozbrojen. Snažil jsem se je setřást, a když někdo vytáhl nůž, v té mele se jeden z nich nabodl na jeho ostří. Viděl jsem to těsně předtím, než jsem omdlel. Myslím, že mě někdo vzal pořádně lahví po hlavě."
Zvedl ruku a opatrně si nahmatal obvaz. Potom se jeho výraz změnil, jako by změkl. „Už chápu, proč váháte přijmout moji ruku. Mám být pověšen za pirátství – a dáma jako vy se přece nemůže špinit s takovým člověkem." Tiše se zasmál. „Máte pravdu, kdybyste byla má sestra, zakázal bych vámi jen se ke mně přiblížit na míli daleko. Ale na svou obranu musím uvést, že čehokoli nedovoleného jsem se dopustil, bylo to jen a jen proto, abych uchránil otcův odkaz. Vaši krajané se zaměřili na to, aby zničili všechno, co vytvořil. A já mu přísahal, že budu o jeho námořní říši pečovat a udržovat ji ve stejném stavu, jako kdyby ji řídil on."
Tmavé oči na ni divoce hleděly. „Moje osudová chyba byla domnívat se, že obelstím britské námořnictvo na Montserratu. Byl jsem trestuhodně neopatrný. Je to ironie osudu. Byl jsem právě v hostinci, abych si objednal pokoj, a potom jsem se chtěl vydat za Raven, když , mě spatřil jeden z Gerrodových důstojníků. Tentýž, kterému jsem zachránil před měsícem život, když jsem vytáhl z vody posádku Bar tonu, protože šel ke dnu."
Aurora se zamračila. Zachránit posádku nepřátelské lodi lze považovat za šlechetné gesto, ale ještě to z nikoho nedělá žádného svatouška. „Gerrod vám říkal kapitáne Sabere. To jméno rozhodně nepatří džentlmenovi."
„Saber je moje válečné jméno. Zvolené tak, aby si nepřítel dvakrát rozmyslel napadnout mé lodi."
Aurora nerozhodně zpytovala jeho tvář. „Ale byl jste obviněn z vraždy, nejen z pirátství."
„Je to hodno politování, ale muži ve válce umírají, lady Auroro," ohradil se chladně. „Neomlouvám se za své pirátství. A ujištuji vás, že Gerrod a jeho muži nejsou žádná neviňátka. Britští vojáci už mají na svědomí pěknou řádku Američanů, mezi nimi i moje přátele. Několik z mých mužů se jim dostalo do rukou a při výslechu byli zbiti jako zvířata. Někteří na následky bití zemřeli."
Sabine se odmlčela zhluboka nabral dech. Ovládl hněv a postavil se před Auroru. „Moje minulost není úplně bez poskvrnky, ale nikdy jsem nevraždil. A nikdy jsem se nedopustil násilí na ženě, nikdy. Přísahám, že z mé strany se nemáte čeho obávat."
Ne, napadlo Auroru. Ničeho, jen toho, jak ji očaroval. Pouhá jeho blízkost jí zvyšuje srdeční tep, po těle se jí rozlévá horko a chvějivé očekávání.
„A mějte na paměti," naléhal dále, „Jak krátký bude náš svazek. I kdybych byl takový, za jakého mě máte, mou přítomnost nebudete muset trpět příliš dlouho. Své pirátské chování dokážu na dobu našeho krátkého manželství potlačit."
Auroru bodlo u srdce. Nemohla uvěřit tomu, že tenhle muž záhy zemře. Vždyť přímo vyzařoval životní energii…
„Váš návrh zní tak… vypočítavě, chladnokrevně," řekla nakonec, jako by se chtěla zachytit stébla.
Potřásl hlavou. „Berte to jako obchodní smlouvu. Dámy z vašich kruhů se k podobným ujednáním uchylují dost často."
To rozhodně není v jejích kruzích obvyklé, vdát se jen proto, aby se stala druhý den vdovou, pomyslela si Aurora nesouhlasně. „Takže si přejete, aby to byla jen obchodní smlouva?"
„Ne tak docela.” Slyšela, jak se váhavé nadechl. „Měl bych se vyjádřit úplně přesné, lady Auroro. Naše manželství nebude jen na papíře. Aby bylo právoplatné, musí být zcela naplněno."
Hleděla mu do očí, jako by v nich chtěla číst. Jeho oči však byly neproniknutelné.
„Nechci, aby vznikla sebemenší pochybnost o právoplatnosti našeho manželství," řekl pevně, „která by mohla vést k jeho zrušení. Váš otec je velmi vlivný muž, a Halford rovněž. Nechci, aby mé úsilí ohledně Raven vyšlo naprázdno."
Srdce se jí zachvělo, když pochopila význam toho, co říká. Budou muset prožít svatební noc, aby se stali mužem a ženou.
Aurora na něj zděšeně hleděla. Vážně uvažovala o jeho dosti zoufalé nabídce, dokud nevyslovil tuhle zneklidňující podmínku. Pomyšlení na fyzickou důvěrnost s tímto mužem ji vyvedlo z míry. Že by se měla oddat cizinci… Ale bylo by to jiné, kdyby si brala Halforda? Tenhle muž, bez ohledu na to, jaký jí nahání strach, byl nekonečně přitažlivější než stárnoucí vévoda. Ucítila, že se jí zrychlil tep.
Sabine ji stále ještě pozoroval. Upřeně jí hleděl do očí, potom ji uchopil za ruku a pozvedl ji ke svým rtům. Ale místo toho, aby jí políbil konečky prstů, obrátil ji dlaní vzhůru a vtiskl jemný polibek na zápěstí. Dotek jeho rtů na ni zapůsobil jako rozžhavené železo a celým tělem jí projelo zachvění.
„Budete o tom uvažovat, drahoušku? Stanete se mou ženou na jednu jedinou noc? Myslím, že vás mohu ubezpečit, že vaše zkušenost ze svatební noci nebude nepříjemná."
Dech se jí zadrhl v hrdle při představě, kterou v ní vyvolala jeho slova, a svůdný pohled jeho očí ji zbavil řeči.
Sklouzl pohledem na její rty. je mi moc líto, že se vám nemohu dvořit způsobem, který by vás byl hoden. „Tak půvabná dáma by si zasloužila romantické námluvy…, měsíční svit, růže, šeptané sli¬by…" Naklonil se k ní tak blízko, až ji ovanul jeho dech…
Instinktivně ztuhla a Nicholas se zarazil. Místo aby ji políbil, promluvil sametově něžným hlasem. „Nevěřím tomu, že ze mě máte opravdový strach, Auroro. Jste přece tak odvážná. Viděl jsem to včera na vlastní oči, jak jste se v jediném okamžiku změnila ze vznešené dámy v anděla pomsty."
Pátrala v jeho tváři. Rašící strniště vousů dodávalo jeho pěkným rysům nádech nebezpečnosti. Může tvrdit, že není pirát, ale rozhodně tak vypadá. Aurora se nenechala snadno zastrašit, ale tenhle muž ji vyváděl z míry svou živočišnou mužností. A ještě víc ji děsilo, jak snadno v ní vyvolal zakázané pocity. Syrová sexualita, která z něj vyzařovala, byla téměř hmatatelná, a jiskření mezi nimi se nedalo popřít.
„Podejte mi ruku, srdíčko. Dotkněte se mě…" Sabine ji uchopil za ruku a přiložil si ji na tvář. „Jsem z masa a kostí, zrovna tak jako vy. Na tom přece není nic hrozivého."
Právě naopak. Děsil ji tak, až se jí krátil dech a uvnitř se celá chvěla. A navíc bylo v jeho očích něco teplého a něžného, co v ní budilo přímo paniku.
„Tohle vás neděsí, že?" zeptal se jemně a přitiskl si její prsty na rty.
" Ne…," zašeptala po pravdě.
„A co tohle?" Když ji lehce políbil na rty, bylo to jako dotek motýlího křídla. Aurořino tělo zaplavilo silné vzrušení spolu s pocitem, který se nedal nazvat jinak než touha.
Zmateně ucouvla.
Drsný tón v jeho hlase ji vzrušil stejně jako dotek prstů, kterými jí přejel po tváři. „Ješte vás nikdo nepolíbil?"
,,Políbil…, můj snoubenec."
„Asi to nebyl opravdový polibek, jestli se nemýlím. Opravdový polibek je mnohem víc než jen dotek dvou párů rtů. Je to spojení… úst a jazyka a dechu…, velmi intimní." Špičkami prstů obkroužil obrysy jejích rtů. „Chtěl bych vás políbit, anděli."
Spracovala LENKA
