Autor: Laura Lee Guhrke
...a pak ji políbil
Domino 2012
První příběh série Kronika neprovdaných dam.
Emmalina Doveová je mladá půvabná dáma, která se může pyšnit všemi ctnostmi. Tajně si hýčká velký sen: vydat vlastní knihu o etiketě. Napsala jich už několik a všechny předložila k posouzení vikomtu Marloweovi, který vlastní největší londýnské nakladatelství. Jako jeho oddaná sekretářka chová velké naděje… ovšem jen do chvíle, kdy zjistí, že ten prolhaný darebák odmítal její knihy, aniž z nich přečetl jedinou stránku!
Harry, jakožto zkušený nakladatel a znalec žen, pokládá knihy o etiketě za vrchol nudy. Kromě toho nevěří, že by jeho spořádaná sekretářka dokázala napsat knihu, která by stála za přečtení. Je sice spolehlivá, ale nemá jiskru. I on se ovšem přepočítá – jednoho dne zjistí, že nevýrazná šedivka Emma odešla beze slova vysvětlení z práce a dokonce se opovážila začít psát do novin. Jak si to vůbec mohla dovolit?
Na něco takového není miláček žen Harry zvyklý, a tak se rozhodne uštědřit Emmě lekci. Hodlá slečnu Doveovou naučit pár věcí, které jsou etiketě na hony vzdálené. Když ji ale políbí, ke svému úžasu zjistí, že jeho bývalá sekretářka v sobě skrývá více vášně, než by se nadál. A Emma si uvědomí, že si z touhy po spořádanosti nechala spoustu nádherných věcí proklouznout mezi prsty. Nyní je rozhodnuta dohnat, oč přišla – i když při tom bude muset hodit za hlavu všechny své ctnosti, na něž byla tolik pyšná…
úryvok:
Marlowe se opřel do dveří a ozvalo se cinkání zvonku. Následoval Emmu dovnitř. Starý muž za pultem se při pohledu na ni usmál. „Emmo!“ přivítal ji vřele a vyšel jí vstříc.
„Dobrý den, pane Inkberry. Vede se vám dobře?“
„Výtečně.“ Pohrozil jí prstem. „Josefína má možnost navštívit vás každou neděli o čaji, ale já to štěstí nemám. Dlouho jste k nám nezašla, drahoušku.“
„Já vím, mrzí mě to. Vážně. Ale slibuji, že se polepším. Jak se daří paní Inkberryové?“
„Dobře. Je nahoře. Musíte za ní, než odejdete. Dáte si s námi čaj.“ Pohlédl na muže po jejím boku.
„Pane Inkberry, tohle je vikomt Marlowe. Svého času jsem pracovala pro Marlowe Publishing. Mylorde, pan Inkberry.“
„Jak se vede?“ Marlowe se uklonil. „Slyšel jsem, že váš obchod je nejlepší v Londýně.“
„A já nepochybuji, kdo vám to řekl.“ Pan Inkberry se usmál a věnoval Emmě další laskavý pohled. „Domnívám se, že jsme dostali pár nových knih o etiketě, a také nějaké kuchařky.“Ukázal ke dveřím a vedl oba dál do obchodu. „Odložil jsem vám je na obvyklé místo.“
Emma prošla dveřmi a kráčela do zadní části obchodu. Marlowe zůstal a dal se do řeči s panem Inkberrym. Procházela kolem přeplněných polic a hlasy za jejími zády slábly. Světlo přicházelo vysokými okny, ale i tak bylo uvnitř poněkud šero a ve srovnání s horkem venku tu bylo docela chladno. Ovzduším se nesla zvláštní vůně knih.
Emma kráčela k zadní stěně, kam pan Inkberry odkládal tituly pro stálé zákazníky. Krabice s těmito svazky byly uloženy pod schodištěm vedoucím nahoru do bytu majitelů obchodu. Vytáhla škatuli na světlo a nahlédla. Nic zajímavého však nenašla. Pár kuchařek paní Beetonové, které už četla, a několik knih o etiketě od paní Humphreyové, nic mimořádného. Mimoto titul Správné chování pro každého od M.C. a vynikající svazek Pravidla společenského chování od jistého příslušníka šlechtických kruhů.
To vše už Emma četla. Zasunula tedy krabici na místo a rozhodla se, že si prohlédne další knihy kolem. Tahle část obchodu byla její oblíbenou. Nabízela ke koupi díla poněkud exotičtějšího ražení, cestovní průvodce od Baedekera a Cooka, tituly o historii různých zemí, spousty map. Určitě tu najde i něco o minulosti obchodu s čokoládou.
Prohlížela knihy na regálech a s potěšením si všimla útlých svazků arabských veršů. Přejížděla očima jednu polici za druhou, až došla k nejhořejší, kde ji upoutala sada knih vázaných v červené kůži.
Stoupla si na špičky, přimhouřila oči a snažila se přečíst názvy. Když poznala, o jaké dílo se jedná, vyjekla radostným překvapením. Tak o těchto titulech jí pan Inkberry neřekl. Samozřejmě. Spočítala je a s nadšením seznala, že jde o kompletní řadu deseti originálních svazků.
Ve skutečnosti na tom nezáleželo, stejně si je nemohla dovolit koupit. Toužebně ke knihám vzhlížela. Natáhla se nahoru, ale ani když stála na špičkách a napínala paži, jak mohla, na knihy nedosáhla. Přestala se snažit a rozčileně vzdychla.
„Dovolíte?“ ozvalo se hlubokým hlasem za jejími zády.
Zkameněla. Marlowe! Vůbec ho nezaslechla přicházet. Zvedl ruku, vytáhl jeden ze svazků a hrudí se přitom zlehka dotkl jejího ramene. Ucítila vůni santálového dřeva.
Držel knihu, ale když se k němu Emma otočila a sáhla po ní, odmítl ji předat. Místo toho si k Emmině nelibosti přečetl název.
„Příběhy tisíce a jedné noci,“ četl, „od sira Richarda Burtona. Desátý svazek.“ Pobaveně na ni pohlédl. „A to mi celou dobu vykládáte o mravnosti?“
Přistižená Emma důstojně – alespoň se tak domnívala – vysunula bradu. „Nechápu, co tím chcete říct!“ Poklepal si knihou o dlaň. „Tak mě napadá,“ zahuhlal, „jestli by paní Bartlebyová považovala tuto četbu za přijatelnou pro slušnou mladou ženu, jako jste vy?“
Kniha nebyla slušná ani v nejmenším. Šlo o necenzurovanou verzi příběhů, prý nanejvýš lechtivá. Emma se pokusila odvést řeč jinam. „Slušná možná jsem, mylorde, ale mladá sotva.“
„Že ne? Vypadáte na devatenáct!“ Natáhl volnou ruku a špičkami prstů jí přejel po tváři. „To bude těmi pihami.“
Vnímala letmé doteky jeho prstů na líci a zaplavilo ji chvění. Než stačila alespoň pomyslet, že ho požádá, ať to nedělá, nechal ruku klesnout, ustoupil a s úklonou jí knihu podal.
Nevzala si ji. Nebylo to důležité. Nikdy by si ji nekoupila, chtěla do ní jen zběžně nahlédnout. A teď, když tu vikomt stojí, pozoruje ji a ví, o jaké dílo jde, nemůže udělat ani to. Odmítavě zavrtěla hlavou. „Vraťte ji k ostatním, prosím.“
Neposlechl. Otevřel knihu, přečetl jméno nakladatele a pohlédl nahoru na ostatní svazky. „Originály prvního vydání z roku 1850,“ poznamenal a sklouzl pohledem zpátky k Emmě. „Všech deset svazků pohromadě, to se dnes zřídka najde. Vážně je nechcete?“
Chtěla je strašně moc! „Ne,“ zalhala. „Jak jste řekl, Burtonova verze není vhodnou četbou pro… pro někoho, jako jsem já.“
„Tak? Stejně si je kupte. Nikomu nepovím, že čtete nemravné knihy.“
„Nejsou nemravné,“ namítla.
„Takže už jste je četla?“
„Burtonovu verzi ne! Ale Gallandovu.“ Ztěžka polkla. „Dívala jsme se na tyhle, protože jsem je chtěla… porovnat.“
„Kvůli průzkumu, o tom není pochyb!“ Pobaveně zvednuté koutky úst jí napověděly, že se vysvětlením nenechal ani v nejmenším oklamat, ale k její úlevě vrátil knihu na místo a po motivech dál nepátral. „A Gallandovo podání příběhů se vám líbilo?“
„Ano, velmi. Ačkoli kdybych já byla Šeherezádou, pochybuji, že bych přežila!“
„Proč to říkáte?“ „Debaty o etiketě by sultána sotva zaujaly natolik, aby ušetřil můj. Pro muže jsou příběhy o džinech a létajících kobercích určitě víc vzrušující než stolní náčiní!“
„Co se týká etikety a stolního náčiní, nezbývá mi než se sultánem souhlasit, ale pokud jde o váš osud…“ odmlčel se a přelétl ji pohledem. „Podceňujete svůj šarm, Emmo.“
V duchu zahořela potěšením, ale když spočinul pohledem na jejích ústech, najednou měla dojem, že je v obchodě příliš horko. Obrátila se obličejem k regálům a přejížděla prsty po hřbetech knih, jako by studovala názvy, ale na perskou poezii nemyslela.
Moc rád bych vás políbil.