Hříšná dáma

Lady Elfled má pocit, že všichni kromě ní vedou vzrušující a zajímavý život. Touží po chrabrém rytíři, který by prozářil šeď jejích dnů. Vysněný muž však stále nepřichází, a tak se Elfled rozhodne pomoci osudu. S přítelkyní vyrazí na maškarní bál do Vauxhallských zahrad a upíná se k naději, že právě nastal večer, na který nikdy nezapomene…
Nezapomenutelný večer vskutku nastal, ale s jejími představami se moc neshodoval. Čirou náhodou totiž vyslechla rozhovor týkající se velezrady, a protože byla odhalena, ocitla se tváří v tvář hrozbě smrti. Zachránil ji až hrabě z Walgravu a Elfled, stále ještě maskovaná, s ním strávila noc plnou vášně. Mezi Walgravem a rodem Mallorenů ovšem zuří letitá nenávist, a když hrabě zjistí Elfledinu totožnost, nechce s ní mít nic společného. Elfled se však již rozhodla: buď přitažlivého šlechtice získá, anebo zůstane navždy sama.

Tretia zo série o Mallorenových sa ozaj vydarila, Oboch hlavných hrdinov poznáme už z predchádzajúcich dielov (Pokušení ,  Nespoutaná dáma) Fort  gróf z Walgravu je švagrom Elfinho dvojčaťa Cyna, ale ani tento zväzok neoslabil nenávisť ktorú Walgrav pociťuje k Mallorenovcom. Tentokrát vymyslel Fort ozaj nebezpečný plán ako hlavu Mallorenových zraziť na kolená.

Elf je na nejaký čas sama mimo dohľad starostlivých bratov a tak troška vystrčí rožky, zúčastní sa večierka neslávne známej Sapfó a navštívi maškarný bál, tam si náhodou vypočuje plány na chystané sprisahanie proti kráľovi. Elf je zdesená tým čo odhalila a pri bezhlavom úteku pred vlastizradcami vbehne rovno do náručia Fortovi, príliš neskoro si uvedomí, že i Fort je do vlastizrady zapletený. Fort našťastie Elf nespozná, považuje ju za jedno z ľahkých dievčat a v snahe ochrániť ju pred svojimi kumpánmi ju odvedie k sebe domov, ak si myslíte že bude teraz nasledovať v anotácii spomínaná vášnivá noc, ste na omyle, všetko sa vyvinie tak, že Elf skonči v posteli, ale sama a zviazaná, našťastie sa jej podarí s pút oslobodiť a bezpečne dostať domov.

Elf však nedá spávať skutočnosť, že Fort je zapletený do vlastizrady, v snahe dozvedieť sa o celej veci viac si opäť nasadí masku a vyhľadá Forta.

Fortovi tiež nie je dáma v maske ľahostajná, po spoločne prežitých dobrodružstvách zisťuje že k žene, ktorej tvár nikdy nevidel cíti oveľa viac ako by mal, o to väčšie je jeho rozčarovanie keď zisťuje kto sa pod maskou ukrýva.

Malloren

My Lady Notorious (1993) – (Nespoutaná dáma Domino 2004)
Tempting Fortune (1995) – (Pokušení  Domino 2005)
Something Wicked (1997) – Hříšná dáma (Domino 2005)
Secrets of the Night (1999) – Tajemství noci (Domino 2001)
Devilish (2000) – Černý markýz (Domino 2002)
Winter Fire (2003) – Falešné zásnuby (Domino 2006)
A Most Unsuitable Man (2005) – Nevhodný nápadník (Domino 2006)

Spracovala LENKA

Ukážka z knihy:

Dnes večer nebude Elfled Mallorenová, slušně vychovaná dívka, ale někdo úplně jiný.
Lisette, tak pokřtila šarlatovou dámu v zrcadle. Lisette Belhardi, krásná a odvážná žena. Přijela na návštěvu z Paříže a je mnohem smělejší než lady Elfled Mallorenová.
Elf se jako záhadná dáma cítila báječně. Dokonce i vauxhallské schody vypadaly dnes jinak, protože byly u příležitosti svatojánské noci slavnostně vyzdobeny. Zavěšené lampy házely duhové odstíny na temnou hladinu Temže. Přes netrpělivé výkřiky člunařů slyšela hrající orchestr.
„Vítejte ve Vauxhallu, dámy!“ zvolal mladík, který jim pomáhal po schodech nahoru, za což od každé obdržel penci. Lišácky na ně mrkl a dodal: „Jsem si jist, že takové dvě krasavice nebudou dlouho bez doprovodu.“
Amanda si stáhla kapuci hlouběji do čela. „Elf,“ zašeptala, „opravdu si myslíš, že to je moudré?“
„Ne craignez rien, Aimée,“ řekla Elf, aby přítelkyni uklidnila a zároveň jí připomněla, že mají mluvit francouzsky, aby předešly případnému odhalení.
Táhla Amandu vpřed a pokračovala ve francouzštině: „Stejně teď nemůžeme odejít. Na břeh se chce dostat tolik lidí, že je nepravděpodobné, že by nás nyní odsud někdo odvezl. Pojď.“
Elf vedla Amandu do proudu návštěvníků, kteří mířili k tmavé Vauxhall Lane. Navštívila zdejší zahrady již mnohokrát a věděla, že stezka není nebezpečná, na to byla příliš krátká a plná Lidí. Měla především zdůraznit nádheru osvětlených zahrad.
Přesto se jí rozbušilo srdce, když vstoupila do tmy. Tohle je dobrodružství, protože sem přišly bez doprovodu. Amanda trvala na tom, že si vezme do kapsy nůž, a přinutila Elf zastrčit si za živůtek dýku, ale neměly s sebou žádného muže, který by zastrašil případné ctitele.
Tato skutečnost však Elf ani trochu nezneklidňovala. Spíše naopak, vychutnávala si ji jako dobré víno. Tajně doufala, že se dnes večer seznámí s neodolatelným mladým mužem.
Někde po světě se určitě musí pohybovat takoví muži.
Za několik okamžiků vyšly s Amandou z tmavé uličky do světla stovek lamp. Barevné lucerny visely na stromech, zdobily vysoké oblouky a plazily se mezi řeckými chrámy a starými jeskyněmi. Poblíž byl vytvořen pohádkový palouk, na němž se pohybovali herci v kostýmech z Shakespearova Snu noci svatojánské, včetně Klubka s oslí hlavou.
„Znám břeh řeky, petrklíči obsypaný, mateřídouškou, mdlými fialkami…‘“ zarecitovala Amanda, které se zde také začínalo líbit. Nadšeně se rozhlížela po davu rozesmátých masek. „Měla jsi pravdu, Elf. Je to zábava!“
„Lisette,“ opravila ji Elf.
„Tak Lisette.“
„A ty jsi Aimée.“
„Já vím, já vím. Ačkoliv s těmi falešnými jmény mi to připadá už trochu přehnané,“ poznamenala Amanda, ale ve skutečnosti ji více zajímalo dění okolo nich. „Opravdu lituji, že jsem si nevzala pořádnou masku. Podívej na tamhletu Titánii!“
Dotyčná dáma měla dost práce s velkými křídly, ale její kostým vypadal opravdu velice hezky. Elf obdivovala jeho krásu, ale na druhé straně byla ráda, že si vybrala domino. Nechtěla, aby ji někdo poznal, a ani ta nejoriginálnější maska by tolik nezakryla.
Ne nadarmo se říká, že domino umožňuje muži tancovat s vlastní ženou, aniž by odhalil její totožnost. A pochopitelně to platí i naopak.
Mladé ženy se nechaly unášet hlasitým davem a Elf přemýšlela, kolik příslušníků společenské smetánky zde asi je, kolik gentlemanů riskuje, že svede vlastní manželku a naopak.
Docela by ji zajímalo, kdy jeden druhého odhalí a zda jsou přitom zklamaní či potěšení. Může se okouzlující partner změnit v nechutného, sotva sundá masku?
V čem tedy spočívá kouzlo?
Možná právě v tom dobrodružství, hříšnosti. Něco hříšného, odpověděla na Amandinu otázku, co zde chce dělat. Pochopitelně to nemyslela doslova. Prostě jen toužila po změně.
Cítila, jak ji Amanda tahá za plášť.
„Elf, Lisette. Grove je tímhle směrem.“
V Grove, srdci Vauxhallu, vyhrával orchestr a prodávalo se občerstvení. Stály zde stánky a altánky, v nichž mohli hosté sedět, jíst a sledovat ostatní. Rothgar měl v Grove soukromý altán, ve kterém Elf při předchozích návštěvách trávila nejvíce času. Kdyby chtěla, mohla by ho využít i dnes večer.
Bylo by to bezpečné.
A nudné.
Ne, kdepak. Dnes večer bude všechno jinak. Elf objala přítelkyni kolem pasu a rázně ji vedla dolů širokou Jižní stezkou. „Jak tady můžeme zažít něco dobrodružného?“ A aby Amandu popíchla, ještě dodala: „Co kdybychom zamířily na Druidskou stezku?“
Od dobře osvětlených hlavních tras se táhly tmavé cestičky, o nichž se říkalo, že jsou centrem hříchu.
Když Amanda pobouřeně vypískla, Elf se zasmála. „Uklidni se, drahá. Myslím, že až tak nerozvážná být nehodlám.“
„Elf…“
„Lisette,“ opravila ji Elf. „A přestaň se chovat jako strašpytel, Aimée! Musíš přiznat, že příprava na tento výlet a plížení se z tvého domu bylo to nejzábavnější, co jsme za posledních několik let zažily.“
„Máš pravdu, byla to legrace,“ připustila Amanda, ale znovu si stáhla kapuci do čela. „Ale Druidská stezka…?“
„Jen jsem si z tebe trošku utahovala.“ Elf narovnala přítelkyni kapuci. „Ještě narazíš do stromu. Amando, takhle by tě nepoznala ani vlastní matkal A nezapomínej, že z nás dvou jsi ty ta zkušenější. Jsi přece vdaná! Měla bys být odvážnější.7’
„Opravdu nezapřeš, že jsi Mallorenová. Vždycky jsem si myslela, že se svým bratrům příliš nepodobáš, ale nyní se nestačím divit.“
Elf zatáhla přítelkyni stranou, na tiché místo pod rozsochatým bukem. „Opravdu se chceš vrátit domů? Jestli ano, tak půjdeme.“
Amanda chvíli přemýšlela a potom zakroutila hlavou. „Jistěže ne. Někdy také zatoužím po dobrodružství.“ Našpulila plné rty. „A chci Stephena potrestat za to, že mě tak zanedbává.“
„Neměla sis brát politika, drahá. Aspoň je ti naprosto oddaný.“
„Já vím, ale… Prostě mi chybí. I když je doma, má stále plno práce…“ Zakroutila hlavou a stáhla si kapuci z hlavy. „Tak tedy vzhůru za dobrodružstvím! Ale buďme opatrné, Lisette. Viděla jsem několik mužů, kteří z nás nemohli spustit oči.“
„To doufám.“ Elf zamířila zpět do davu. „Ještě nejsem tak stará, abych nemohla někoho zaujmout. Podívej se! Není to lord Bucklethorpe? Musí mu být aspoň šedesát a vypadá to, že se stále považuje za fešáka.“
Postarší hrabě byl oblečen jako Karel II.
„Myslíš, že ta děvčata patří k jeho kostýmu?“ zeptala se Elf a nevěřícně zírala na téměř odhalená poprsí dvou prodavaček pomerančů, které byly zavěšeny do hraběte.
„Myslím, že jim každopádně za tenhle večer zaplatil,“ řekla Amanda. „Opravdu bychom si měly dávat pozor.“
Elf přítelkyni obdařila uklidňujícím úsměvem.. „Slibuji, že se za peníze do žádného muže nezavěsím, drahá. Vlastně,“ dodala, „přísahám, že se nezavěsím do žádného z přítomných mužů, leda bych našla hrdinu svých snů.“
Amanda se pochybovačně rozhlédla po veselém davu. „Pak jsme v bezpečí. Ale docela by mě zajímalo, drahá Lisette, jak si toho svého hrdinu představuješ?“
Společně vykročily a Elf se na chvíli zamyslela. „Co takhle rytíř v nablýskaném brnění? Nebo elegantní mušketýr v klobouku s pérem?“ Zadívala se na osvětleného čínského draka. „Možná pohádkový princ, který mě zachrání před drakem…“
„Proboha!“ Amanda si přiložila lorňon k oku. „Takového muže zde dnes večer určitě nenajdeš.“
„To jsem ani neočekávala,“ zalhala Elf. Věděla, že má Amanda pravdu. Do vauxhallských zahrad měl přístup každý, kdo zaplatil vstupné, a bylo zřejmé, že tahle veřejná maškaráda přitahuje obzvláště divoké typy. Elf se zadívala na opilé mladíky, městské dobrodruhy a vojáky.
Ani jeden princ na dohled.
„Domnívám se, že žádná žena nenajde pohádkového prince,“ řekla Elf, „pokud se nejprve nesetká s drakem.“
„A kdo by se chtěl setkat s drakem?“ otázala se Amanda.
Odvážná dáma, která touží seznámit se s mužem, jenž by se podobal mým bratrům, pomyslela si Elf, ale nechala si to pro sebe.
Chastity chtěla dostat svou sestru Verity za každou cenu do bezpečí, a tak se převlékla za lupiče a přepadla Cynův kočár. Pak se všichni tři vydali na dobrodružnou cestu po kraji, museli se vyhýbat nepřátelům a dokonce i vojákům.
Porcie, Bryghtova manželka, se dobrovolně zúčastnila aukce v nevěstinci, aby tak splatila bratrovy dluhy. Odtud ji naštěstí zachránil pohotový Bryght. Pak ji věznili příbuzní a musela utéct oknem.
Elf si uvědomovala, že oběma dívkám hrozilo velké nebezpečí a občas musely být opravdu vyděšené. Určitě by si nepřála, aby ji pronásledovala armáda nebo ji někdo prodal do nevěstince…
Ale něco chtěla. Toužila po princi.
Ve Vauxhallu však žádní draci nežijí, leda tak čínští papíroví, a přítomní pánové – ti jsou za hrdiny jen převlečení.
Elf pocítila zklamání, ale své dobrodružství ještě ukončit nehodlala. Už jen pohybovat se anonymně v davu jí připadalo zábavné a žádné velké nebezpečí zde nehrozilo. Dokonce i ty čtyři mladé rošťáky, kteří na ni a na Amandu pokřikovali necudné návrhy, bylo možné ignorovat.
Elf si všimla skupinky opilých šviháků, kteří mířili jejich směrem, a instinktivně na ně vrhla mrazivý mallorenovský pohled. I přes masku zřejmě zapůsobil, protože muži se zastavili, nervózně se zachichotali, a pak se šli poohlédnout po snadnější kořisti.
Elf se v duchu zasmála. Jak má prožít dobrodružství, když zastraší každého muže, který o ni projeví zájem?
Do cesty se jí postavil vysoký a statný voják. „Přeji hezký den, maková panenko. Můžu vám koupit skleničku vína?“
Tentokrát se Elf nezamračila, rychle slevila ze svých vysokých nároků a dokonce se na muže usmála. „Nemám žízeň, pane, ale…“

Amanda se vměstnala mezi ně a vyštěkla francouzsky: „Pojď, sestřenko, jinak přijdeme pozdě na schůzku!“ Popadla Elf za ruku a táhla ji pryč.
Elf se sice nebránila, ale aspoň si postěžovala: „Jak mám zažít nějakou legraci, když si ani nesmím promluvit s mužem?“
„Tenhle s tebou nechtěl jen mluvit, to mi věř!“
„Aimée, jsem sice svobodná, ne však hloupá. Vím, co muži chtějí. A také vím, že mě nemohou k ničemu nutit, když se budeme pohybovat po hlavních stezkách. Vlastně si začínám myslet, že pokud zůstaneme pouze zde, bude to pořádná nuda…“
Amanda se k ní otočila. „Elf… Lisette! Až doposud jsem se vším souhlasila, ale tohle nedovolím. Na žádnou vedlejší stezku nepůjdeme!Copak jsi neslyšela, co se tam děje? Ty nejhorší nepřístojnosti. Přepadení, krádeže, znásilnění…“
„To je určitě přehnané,“ odvětila Elf, „Vždyť ta místa leží jen kousek odsud. Případný křik by muselo slyšet plno lidí.
„To je sice možné, ale věnoval by mu někdo pozornost?“
Elf na přítelkyni vrhla překvapený pohled. Amanda není hloupá a Elf nikdy nenapadlo, že by někdo úmyslně ignoroval volání o pomoc. Když se však nyní rozhlédla kolem sebe, začínala tomu věřit.
„Takže,“ pokračovala Amanda důrazně, „bud zůstaneme na hlavní stezce, nebo se vrátíme domů.“
Elf podrážděně zasyčela: „Nejsi o nic lepší než mí bratři.“
„A ty se sice tváříš dospěle, ale ve skutečnosti jsi pořád stejná uličnice jako v dětství.“
„Ale jistě,“ souhlasila Elf, „za dámu jsem jen převlečená.“ Uhnula z cesty opilému páru. „Dětská léta však mám již za sebou. A moc ráda bych zjistila, kdo vlastně jsem.“
„Slečno…“
Elf se podívala na mladíka, který se jí pokoušel představit. Vypadal jako prodavač, a tak ho zmrazila pohledem. Mladík rychle zmizel.
„Už jsem ti to říkala několikrát, Elf. Musíš se provdat. Neříkej, že nemáš dost nabídek.“
„Říkáš mi to až příliš často. Já si vezmu jen dokonalého muže.“
Elf si uvědomila, že přešly do angličtiny, ale neprotestovala. Amanda se evidentně v cizím jazyce necítila jistě a celé tohle představení jí začalo připadat bláznivé.
„Kristepane!“ vyhrkla Amanda. „Jestli čekáš na někoho, kdo by byl jako tví bratři, pak zůstaneš starou pannou až do smrti. A věř mi, život s obyčejným mužem bude mnohem pohodlnější.“
Elf se zastavila a obrátila se k přítelkyni. „Chceš říct, že s mými bratry není něco v pořádku?“
Amanda zvedla ruce. „Uklidni se! Jistěže ne. Sama jsem o nich mnohokrát snila. Ale je to příliš silné kafe, Elf. V běžném životě je lepší mít po boku klidnějšího muže. Jistě,“ dodala, když pokračovaly v chůzi, „také jsem si představovala, jaké by to bylo spát s Mallorenem…“ Vyděšeně si zakryla ústa.
Elf se zasmála. „Nedělej si starosti. Stephenovi nic neřeknu.“ Zahlédla stánek s limonádou a zamířila k němu. Jakmile měly obě v ruce sklenici, zeptala se. „Koho by sis vybrala, Amando? Vzrušujícího milence, který by ti po zbytek času dělal starosti? Nebo klidného, vyrovnaného muže, který by takový byl i v posteli?“
„Jestli narážíš na Stephena…“
„Na nikoho nenarážím. Nuže,“ nenechala se odbýt, „který by to byl?“
Amanda se na ni zamračila, ale v koutcích úst jí škubalo. „Stephen je naprosto báječný. Problém tkví v tom, že je zřídkakdy doma a po dlouhých dnech ve Whitehallu bývá často unavený. V takových chvílích začínám myslet na zakázané ovoce. Například na Rothgara.“
Při zmínce o nejstarším bratrovi Elf překvapeně nadzvedla obočí.
„Není krasavec,“ pokračovala Amanda, „ale má v sobě něco…“
„Zřejmě se ti líbí především proto, že je rozhodnutý nikdy se neoženit,“ pronesla Elf. „Skutečnost, že je nedosažitelný, mu dodává na přitažlivosti.“
Amanda se zasmála. „Asi máš pravdu! Ale teď, když jsem se ti svěřila se svými nejtajnějšími sny, bys mi mohla na oplátku prozradit ty své.“
„Nejtajnější sny?“ Elf se napila limonády, která byla řídká a příliš sladká. Zná je vůbec? Ví, co se skrývá v nejtemnějších koutech její mysli?
„Už jsem ti pověděla o svém přání,“ řekla. „O snech o pohádkovém princi, který mě zachrání před drakem.“
„A jak si ho vlastně představuješ?“
„Toho prince? Zřejmě jako svatého Jiří… Ne. Ne, není to žádný svatý. Je temný a velice nebezpečný. Muž, který by neváhal zabít, aby mě ochránil, ale mně by od něj pochopitelně žádné nebezpečí nehrozilo. Jen mému srdci…“
Amanda zasněně přikývla.
„Amando! Na to, že jsi rozumná vdaná dáma, se chováš dost bláznivě.“
„Jako rozumná vdaná dáma mám právo na trochu bláznovství. To svobodné ženy musejí být bezchybné. Ale stejně si myslím, že jsem ještě pořád neslyšela tvé největší přání. Copak neexistuje nějaký konkrétní muž, s nímž v představách prožíváš něco hříšného?“
„Jsou jich tucty. A začíná to tím mlynářovic klukem, kterého jsme pozorovaly jako malé holky.“
„Ach ano! Ten měl ale svaly! Schovávaly jsme se u jezu a rozplývaly se nad ním…“
Elf doufala, že přítelkyni dostatečně rozptýlila, ale Amanda se zeptala: „A teď sníš o kom?“
„O Walgravovi,“ vyhrkla Elf, aby to už měla za sebou. „Mám zvláštní erotické sny o hraběti z Walgravu.“