Hunter Madeline
HŘÍŠNÍK
v originále THE SINNER
vydal Alpress 2008
1833 AnglickoZraněná Fleur se probudí v posteli u Danteho, známého anglického floutka a bezstarostného prostopášníka. Někdo ji postřelil – a právě zadlužený a fanfarónský Dante se jí obětavě ujal. Nesleduje tím mladý muž jen svůj prospěch? Fleur je sice bohatá, z dluhů mu však sotva pomůže, protože finance stále kontroluje její otčím. V domnění, že je naprosto imunní vůči Danteho svádění, mu Fleur nabízí polovinu majetku výměnou za volnost, kterou získá formálním sňatkem. Je to úmluva, která by svedla na scestí i samotného ďábla…
Štvrtá kniha v poradí z obľúbenej série od Madeline Hunter. čítam túto sériu tak troška preskakovane, ako sa mi podarilo knihy zohnať . A treba povedať, že pri čítaní romantika mi tento diel trošíčka chýbal, avšak ak by som pred touto knihou nečítala knihu Svatoušek asi by som si pripadala v úvode príbehu troška stratená. Oboch hlavných hrdinov už totiž z predchádzajúcich kníh poznáme. Fleur sme spoznali ako snúbenicu Vergila, ktorá ma vážny problém- neznesie dotyk muža.
O desať rokov neskôr má Fleur vážnejšie problémy, jej nevlastný otec sa ju rozhodne prehlásiť za nesvojprávnu a tak jej zabrániť disponovať svojím rozsiahlym majetkom. Fleur pri úteku pred otčimom narazí na Danteho – Vergilovho brata, ktorého sme tiež stihli spoznať ako večne zadlženého ľahtikára a nenapraviteľného zvodcu žien. Postrelená Fleur skončí v jeho domčeku, kde sa ako ináč Dante ukrýva pred veriteľmi. Jeho úkryt je kvôli Fleur prezradený a Dante sa ocitá vo väzení. Tam mu Fleur prednesie svoj návrh – formálne manželstvo za výnimočných okolností. A tak sa známy zvodca ocitá v manželstve so ženou, ktorá jeho prednosti vôbec neocení, dokonca ich tvrdohlavo odmieta. Ale ako to už býva – zakázané ovocie chutí najlepšie…
Knihu som zobrala do rúk viac menej len preto, že je to diel skvelej série, a keďže jej hodnotenia nevyzneli zvlášť pozitívne bola som prekvapená ako dobre sa mi kniha čítala.
Mne sa jednoducho páčila!
Spracovala LENKA
Seducer
1. The Seducer (2003) (Daniel a Diana)- Svůdce -Alpress 2005
2. The Saint (2003) (Vergil a Bianka)- Svatoušek-Alpress 2006
3. The Charmer (2003) (Adrian a Sophie)- Pokušitel-Alpress 2007
4. The Sinner (2003) (Dante a Fleur)- Hříšník-Alpress 2008
5. The Romantic (2004) (Julian a Penelope)- Romantik – Alpress 2009
6. Lord of Sin (2005)( Ewan a Bride)
7. Lady of Sin (2006)(Nathaniel a Charlotte)
Ukážka z knihy:
Kapitola 1
Naprostý krach a zruinování přiměje k sebezpytování i ty z mužů, kteří jinak nejeví sklony k přemýšlivosti.
Právě když Dante Duclairc uvažoval o tomto nemilém zjištění, uslyšel zvenčí koně. Šel otevřít a shledal, že na prahu jeho domku stojí v měsíčním světle velice rozzlobený lékař.
Morgan Wheeler na něj přísně pohlédl přes horní okraj brýlí. „Doufám, že jde o něco skutečně vážného, Duclaircu. Správce vašeho bratra mě vytáhl z postele.“
„Je to velice vážné a mrzí mě, že jsem vás vyrušil ze spaní.“
„Nikdo mi neřekl, že jste přijel do Laclere Parku. Proč jste se se mnou nepřišel pozdravit?“
„O tom, že tady jsem, ví jen správce, takže musíte odpřísáhnout, že tuto návštěvu uchováte v tajnosti. Musel jsem najít někoho, kdo se vyzná v léčení, a vy jste v kraji jediný, o kom vím, že se mohu spolehnout na jeho diskrétnost.“
Morgan si ztěžka povzdechl a vešel do skrovného příbytku. „Proč jste pro mě poslal?“
„Nahoře je žena, která potřebuje, abyste ji ošetřil.“
Morgan odložil brašnu a sundal si kabát. „Je tady sama?“
„Mimo mě.“
„Co je té dámě?“
„Někdo ji postřelil.“
Morgan si vyhrnoval rukávy, ale v tu chvíli se zarazil, ruce zvednulo a prsty rozevřené a znehybnělé. „Dáma, kterou tady máte, byla postřelena?“
„Je to jen škrábnutí.“
„Kde byla postřelena? Pardon, škrábnuta!“
„Tady v domku. Nedopatřením. Tak trochu jsme laškovali a přitom…“
„Mám na mysli, kde má to poranění?“
„V nejspodnější partii zad, té sedací.“
„Co prosím? Chcete říct, že jste svou milenku střelil do zadnice?“
„Ano. Pojďte nahoru a…“
„Okamžik, příteli. V průběhu předchozích let jste mi často zpestřoval nudnou jednotvárnost života, ale tohle je přece jen příliš. Přivedl jste si potají nějakou ženu, dámu, do domku na pozemku svého bratra vikomta, kde jste se oddával nějakým prostopášnostem, při nichž byla dotyčná postřelena v sedací partii. Pochopil jsem tato základní fakta správně?“
„Má také poraněnou paži a uhodila se do hlavy.“
„Tohle se vám nepodobá, Duclaircu, takové hrubé zacházení. Jsem udiven a zklamán.“
„Ujišťuji vás, že jde o nehodu. Hrátky, které skončily poraněním.“
„Jak k tomu mohlo dojít? Snažím se, ale nedokážu si to představit. Pokud se mám k takovému chirurgickému úkonu uvolit, žádám oplátkou za své dovednosti a mlčení, abyste mi dal vysvětlení.“
„Po pravdě řečeno, víc si ani dovolit nemohu. Ale teď, prosím, pojďte nahoru. Správce přinesl trochu opiové tinktury, s níž jsme ji omámili. Zatím se neprobrala a bude nejlepší, když ji ošetříte co nejrychleji.“
„Detaily, Duclaircu. Budu očekávat podrobné objasnění.“
Cestou nahoru po schodech o tom Dante přemítal a dospěl k názoru, že detaily jsou právě tím, co se jeho přítel nikdy nedoví. A nikdo jiný. Žena, která se musela podrobit Wheelerovu ošetření, se k němu do domku dostala za velmi podivných okolností. Dante tušil, že kdyby je komukoli prozradil, způsobil by si tím neskonalé potíže.
Co tam venku dělala, oblečená v mužském oděvu a mávající pistolí, v noci, kdy rozbouřený dav venkovanů ničil a zapaloval zemědělské stroje a kraj pročesávaly ozbrojené hlídky? Dante se s vlastní pistolí vydal na nejvyšší pahorek na pozemcích Laclere Parku v záchvatu nostalgického úsilí bránit rodinný majetek v poslední večer před odjezdem z Anglie. Když ho tam překvapil kdosi, kdo tam neměl co pohledávat, jen oplatil střelbu a vzápětí ke svému zděšení shledal, že nepostřehl žádného zběsilého radikála, nýbrž ženu.
A jak vyšlo najevo, ne jen tak ledajakou.
Dante se před ložnicí zastavil. „Jestli někomu prozradíte, co se tady stalo nebo že tady se mnou byla, zničíte jí život.“
„Diskrétnost je součástí lékařské profese. Dosud nikdy jsem vás v tomto směru nezklamal, že ne?“
V ložnici se Wheeler okamžitě pustil do práce. Změřil pacientce puls a sáhl jí na líčko. Pak jemně otočil její hlavu tak, aby jí viděl do obličeje.
Ztuhl.
„Bože můj!“
„Přesně tak.“
„Proboha svatého!“
„Teď už víte, proč je tak nezbytně nutná diskrétnost.“
„To je přece Fleur Monleyová, Duclaircu. Fleur Monleyová.“
„Ano, je.“
Wheeler zatřásl hlavou, aby se trochu vzchopil, a začal svou pacientku prohlížet. „Fleur Monleyová. Vídal jsem, jak při pohledu na váš úsměv omdlévaly ženy s tou nejlepší pověstí, ale tentokrát skutečně žasnu. Pokud vím, slečnu Monleyovou dosud nikdo nedostal k oltáři, natož do postele, a už vůbec ne k nějakým hrátkám, při nichž mohou být ženy postřeleny do půlek. Nejvíc se nám ostatním přiblížila, když se s ní zasnoubil váš bratr Laclere…“ V tu chvíli se odmlčel a vytřeštil oči. „Kdyby se tohle dozvěděl, nejspíš by vás zabil.“
„Další důvod k diskrétnosti.“
„Ovšem, samozřejmě. Co jsem slíbil, to také splním, ale tentokrát bude zatraceně těžké dodržet slovo. Asi mě to roztrhá.“ Odhrnul přikrývku a odhalil Fleur cudně oděnou do Danteho noční košile. „Půvabné, Duclaircu, ale proč jste se namáhal? Je omámená, já jsem lékař a vy její milenec.“
Namáhal se proto, že ji mohl sotva nechat navléknutou do těch umouněných chlapeckých hadrů, a nepřipadalo mu důstojné ponechat ji nahou navzdory jejímu bezvědomí a těm košilatým báchorkám, co Wheelerovi navykládal. Ani ten nejvyhlášenější darebák by nenechal někoho jako Fleur Monleyová obnaženého před zraky ostatních.
Morgan se dotkl její holé nohy. „Je vlhká. Omyl jste ji?“
„Připadala mi rozpálená a myslel jsem, že bych měl.“ Jenže šlo jen o další bohorovnou lež. Když z ní svlékl ty hadříky, zjistil, že je velice špinavá, a to nejhorší z ní smyl.
„Chápu. Příště nedávejte opium někomu, kdo má poranění na hlavě.“
„Moc jsme jí ho nedali, jen malou dávku, protože se probrala a začala sténat. Obávám se, že brzy přestane účinkovat, takže byste si měl pospíšit.“
Ale Morgan nehodlal nic odbýt. Prohlédl a prohmatal jí celou lebku. „Nevidím nic vážného. Asi upadla, co? Ztratila vědomí? Bude mít na hlavě pořádnou bouli. Musí zůstat několik dní v klidu.“
„Jistě ji můžeme přemístit jinam.“
„Radši ne. Pokud někdo očekává její návrat, musíte vymyslet, jak to zdůvodníte. Ale měla by zůstat přinejmenším dva nebo tři dny v posteli. Odpočívat. Mezitím se dá do pořádku i to rameno. Zle vymknuté. Můžu jen hádat, jak k lomu došlo. Nějaká exotická pozice při milování, jakou se venkovani mého druhu bezpochyby nikdy nenaučí. Hinduistická?“
Wheelet se zazubil a čekal na vysvětlení, ale Dante ho ignoroval. S Fleur Monleyovou budou potíže. Nemohl ji tady několik dní nechal, protože sám nehodlal zůstat. Měl v plánu přibližně za deset hodin nasednout na rybářský člun, který ho přepraví do Francie.
„Pomozte mi ji otočit, ať se můžu podívat na to postřelení. Opatrně.“
Společně položili Fleur na břicho. Morgan jí vyhrnul košili. Dante se otočil a chtěl odejít.
„Nikam nechoďte. Ano, měl jste pravdu, je to jen škrábnutí, ale i tak musím ránu zašít. Takže mi ji držte. Opiová tinktura ji sice uspala, ale při zákroku by se mohla probrat k vědomí a v tom případě budu potřebovat, abyste mi s ní pomohl.“
Dante opravdu nechtěl zůstat. Ve svých dvaatřiceti už viděl víc nahých žen, než by dokázal spočítat. Dávno se naučil ovládat své tělesné reakce, ale vidět takhle Fleur mu přesto působilo rozpaky.
Byla zraněná a potřebovala, aby se o ni někdo postaral. Když tvrdil, že jsou milenci, lhal, ale jen proto, aby ji ochránil před krvelačnými příslušníky domobrany. Mít ji ve své posteli, od pasu dolů nahou a s obličejem zabořeným do polštáře, působilo tak trochu jako znesvěcení. Ale přesto si byl znepokojivě vědom toho, že poté, co ji svlékl a celou omyl, v něm pohled na její tělo vyvolal prudší reakci, než se mu zamlouvalo.