Nicole Jordan
Střevíček pro popelku
Domino 2012
První díl série Legendární milenecké dvojice.
Rod Wildeů je od nepaměti symbolem nehorázného pohrdání pravidly vybrané společnosti. A přece se v nejnovější sérii historických romancí z pera Nicole Jordan staneme svědky toho, jak pět příslušníků tohoto rodu našlo životní lásku – a navíc v příbězích, které se nápadně podobají osudům legendárních mileneckých párů. Seznamte se tedy s lordem Ashtonem Wildem, jenž se stane vysněným princem pro velmi svéráznou Popelku…
Na tom honosném bále se sešla celá londýnská smetánka. Nechyběl pochopitelně ani Ashton Wilde, markýz z Beaufortu, jehož ostřížímu zraku neunikla kráska ve skvostných šatech. Proč má ale tak ustaraný výraz? Ashton je rozhodnut přijít věci na kloub, protože velmi dobře ví, že projevy účasti a soucitu mají na ženy téměř zázračný vliv. Tak snadno pak začnou podklesávat v kolenou…
Maura Collyerová ovšem o žádného svůdníka či zachránce nestojí. Umí vzít vlastní osud pevně do svých rukou a hodlá to učinit i tentokrát. Ano, získá od podlého vikomta Deeringa zpět milovaného koně ze svých stájí! Udělá pro to všechno… možná dokonce přijme i nabídku pomoci od Ashtona Wildea.
Společně podnikají nebezpečnou cestu plnou rizik a útrap, ale i sladkého sbližování. Může si však kráska bez titulu a bohatství dovolit důvěrný vztah s mužem ze skandály opředené rodiny? A ukáže se být pravdivou rodinná legenda, která praví, že Wildeové nepropadají lásce snadno, ale když už najdou tu pravou, milují vášnivě a na celý život?
Tak som knihu konečne po dlhej dobe dočítala, a že to bola fuška dotiahnuť to do konca….
LENKA
Úryvok:
Kent, Anglie, srpen 1804
Ashton Wilde se zastavil skoro po pás hluboko ve vodě a starostlivě sledoval skotačení svých čtyř mladších sourozenců a bratranců. Nad jezírkem v Beauvoiru, rodinném sídle markýzů z Beaufortu, se nesly výkřiky, ječení a výbuchy smíchu, jak se honička postupně proměnila v regulérní bitvu.
Léto se chýlilo ke konci, ale Ash se poprvé za celé měsíce cítil naprosto bezstarostný.
Ten výlet – vyjížďku na koních, rybaření a plavání a k tomu piknik pod širým nebem – pečlivě naplánoval. Zčásti proto, že tak nádherný den by bylo škoda trávit pod střechou, ale hlavně chtěl vyvolat pocit, že je v rodině zase všechno v pořádku. Zvlášť mu šlo o obě děvčata, která byla mnohem mladší než tři chlapci.
Ash se musel nad tím výjevem pousmát: jedenáctiletá Skye strkala sedmnáctiletému Jackovi hlavu pod vodu a Jack ji velkoryse nechal vyhrávat. Do rvačky zasáhla i dvanáctiletá Katharine, zalévala osmnáctiletého Quinna plnými hrstmi vody z jezera. Quinn naoko prskal a prosil o slitování, ale pak se na ni vrhl, aby se pomstil. Kate se před ním rozběhla pryč a po břehu se rozléhal její smích.
Zaslouží si zase trochu veselí, pomyslel si Ash spokojeně. Během uplynulé hodiny postupně dorazili dva sluhové s pozváním domů na čaj, ale on nedopustil, aby jim pokazili to jedinečné odpoledne. Chtěl ještě aspoň chvíli udržet návrat bezstarostného dětství, o které je připravila hrůzná smrt jejich rodičů při ztroskotání lodi loni v zimě.
Na Ashe, skoro o rok staršího, než byl Quinn, dopadla tíživá odpovědnost nejstaršího z osiřelých bratranců a sestřenic Wildeových. Spolu s ní předčasně zdědil proslulý titul a jmění Beaufortů.
Zrovna teď mu bylo tak lehko u srdce, jak dosud nikdy od té tragédie. Zármutek jim ze života nezmizel, ale pro tuto chvíli ho potlačila chladivá voda a žhavý sluneční žár.
Ash věděl, že Quinn, který se stal předčasně hrabětem z Traherne, vnímá krutý osud podobně hořce jako on. Sídla Beaufortů a Traherneů ležela v těsném sousedství v Kentu, takže i když Quinn a Skye pocházeli z jiné větve Wildeovy rodiny, vyrůstali vzdálení bratranci a sestřenice společně, jako sourozenci. Díky tomu obě domácnosti snáze splynuly pod zákonné poručnictví jejich postaršího strýčka a starého mládence, lorda Cornelia Wildea.
Tíživá ztráta obou rodičovských párů udělala z Quinna mladého cynika, i tak ale podporoval Ashův úmysl dopřát děvčatům i Jackovi pár tuze potřebných šťastných chvilek. Jack měl ve skupině zvláštní postavení – byl bratranec Ashe a Katharine, ale zároveň jejich adoptovaný bratr.
„Pozor, Ashi! Jde po tobě Quinn!“
Varovné zaječení Skye vytrhlo Ashe ze zadumání až ve chvíli, kdy ucítil, jak ho něco silně zatahalo za nohu. Poznal, že se k němu pod vodou přikradl Quinn. Ztratil rovnováhu, s mohutným cáknutím se zhroutil a pořádně si lokl jezerní vody. Když se s kašláním vynořil, poctil ho Quinn vítězným uličnickým šklebem, což Ashe vydráždilo k protiútoku.
Chvíli spolu zápasili v mělké vodě, mlátili kolem sebe rukama, snažili se zachytit kluzké holé tělo protivníka. Chlapci na sobě neměli koupací úbory, byli bez košil, jen v krátkých kalhotách, kdežto děvčata si oblékla haleny bez rukávů a kamaše.
Když se Quinn konečně osvobodil a vyrazil do hlubších vod uprostřed jezera, pustili se ostatní do divoké honičky, doprovázené škodolibým křikem: „Chyť ho, chyť ho!“
Po nějakých dvaceti minutách nelítostné hry vyšplhala celá pětice na travnatý břeh, zhroutila se na piknikové deky, ležela a vyčerpaně oddechovala pod modrou letní oblohou.
Ash ležel roztažený mezi sourozenci a bratranci, hojivé slunce mu pražilo na vlhkou kůži a cítil se skoro spokojený. Potřeba chránit rodinu mu přešla do krve, pálila ho v hrudi jako oheň. Spíš by zemřel, než by dopustil, aby děti utrpěly další újmu – a přesto chtěl víc než pouhé přežívání. Chtěl, aby rodina vzkvétala, a to znamenalo organizovat podobné výjimečné dny, které by ztlumily bolest.
Línou, horkou a spokojenou chvilku mu ale brzy zmařily nečekané úvahy Kate.
„Tak jsem přemýšlela, Ashi,“ oznámila zvolna, „že se musíš oženit a přivést nám matku.“
Ash po té nečekané poznámce prudce otevřel oči a znovu se rozkašlal, i když už byl pěkný kousek od jezera.
„Oženit se?“ opakoval, když záchvat pominul. „Co sis to vzala do hlavy za hloupost, ty pletichářko?“
„Když se oženíš, dostaneme matku. Bude nás vychovávat a my nebudeme muset za dva týdny do internátní školy.“
Skye nastražila uši. „To by bylo skvělé, Ashi. Já nechci, aby mě poslali pryč.“
Chápal, proč si Katharine přeje novou matku: doufala, že to zabrání rozpadu jejich semknuté rodiny. Po celé privilegované dětství se jim dostávalo výtečného vzdělání od nejlepších soukromých učitelů a vychovatelek, ale s tím bude brzy konec. Ash, který celý minulý semestr pomáhal mladším Wildeům lepit střípky jejich životů, se měl zakrátko vrátit do Cambridge.
Bystrý Quinn potřeboval úkoly, jaké mu nemohl zajistit žádný domácí učitel, proto měl na podzim doprovodit Ashe na univerzitu. A bezstarostný, uličnický Jack ho bude za rok následovat. Na děvčata – navzdory jejich upřímným protestům – čekala elitní akademie pro mladé dámy.
„Chodit do školy neznamená konec světa,“ pokusil se je Ash ukonejšit.
„Bude to konec našeho světa,“ stála na svém Katharine. „Musíš nás zachránit a najít nám mámu, Ashi.“
Když uslyšel ten zapálený tón, škubl sebou a opřel se na lokti. „Je mi sotva devatenáct. To je na ženění moc brzy.“
„No, strýček Cornelius je na ženění zas moc starý,“ opáčila sestra, „takže je to na tobě.“
„Strýčkovi je teprve jednapadesát,“ namítl Ash, i když věděl, že z jejího úhlu pohledu vypadá půlstoletí jako kmetský věk.
„Ale on už nás dál vychovávat nechce,“ postěžovala si Kate.
„Tak to není. Jenom si myslí, že si zasloužíte něco lepšího než výchovu samotářského učence.“
Ash nepochyboval o strýčkově obětavosti, ale pravda byla, že se Cornelius jistě toužil vrátit ke svým intelektuálským zájmům. V posledních osmi měsících úplně opustil bádání, aby se mohl starat o potomky zemřelých příbuzných.
Skye si těžce povzdechla. „Strýček Cornelius říká, že až budeme starší, poděkujeme mu, že nám rozšířil obzory. Ale já o široké obzory nestojím. Nevydržím být tak dlouho z domu.“
„Já taky ne,“ přidala se Kate a vyškrábala se do sedu.
Ash se podíval na Quinna, aby mu s těmi nářky pomohl. Bratranec se naklonil a zatahal Kate za zrzavý cop. „Strýček má strach, že se z nás stane tlupa primitivů, milá Kate, a primitivnost se k mladé dámě tvého postavení nehodí. Ty a Skye jste za tohle léto s námi kluky pěkně zdivočely.“
Kate zavrtěla hlavou, očividně nemínila uznat jeho argumenty. „Pokud si strýček myslí, že mi internátní akademie vylepší chování,“ zamumlala, „tak se pořádně plete.“
A jako pes tvrdošíjně zahryznutý do kosti se vrátila ke svému tématu. „Co kdyby sis prostě našel někoho, koho si zamiluješ a vezmeš, Ashi? Pro tebe to bude hračka. My Wildeové máme v lásce štěstí, všichni to říkají. Mamá a papá do sebe byli bláznivě zamilovaní a teta Angelique a strýc Lionel taky.“
„Já se nikdy nevdám,“ prohlásila Skye jen tak všeobecně, „dokud nenajdu jedinou pravou lásku.“
