SVÉRÁZNÁ NEVĚSTA
Alpress 2008
Outlaw’s Bride (1993)
ANOTÁCIA:
Půvabná Pat čeká už osm let na muže, kterého miluje. Tehdy byla ještě malá holka a on slíbil, že si pro ni přijde, až vyroste. Nyní je půvabnou mladou ženou, jenže stále ještě bez ženicha. Ethan se neozývá, a tak se kurážná Pat rozhodne, že ho sama vypátrá a dovede k oltáři. Nic ji však nemohlo připravit na šok, jaký zažije při prvním setkání.
Pat prichádza do mestečka, aby našla Ethana, ktorý jej pred ôsmimi rokmi sľúbil že si po ňu príde a ožení sa s ňou. Ethana Stretáva hned po svojom príchode v hotelovej hale, ale stretnutie vôbec neprebieha tak ako si ho Pat počas ôsmich rokov vysnila, žiadne vyznania lásky ani ponuka na sobáš sa nekoná. Na Ethana síce jej nový vzhľad a správanie dámy urobí dojem, ale vonkoncom si nepamätá žeby jej sľuboval sobáš. K tomu všetkému im nad hlavou svištia guľky a vizerá to tak že nikto v meste Ethana nevidí rád. Každý je presvedčený, že pred sedemnástimi rokmi znásilnil nevinné mladé dievča, ktoré sa z toho doteraz nespamätalo a zabil jej brata. Za čo posledných sedem rokov sedel vo väzení. Teraz ho ptenasleduje ich otec, aby vykonal svoju spravodlivosť. Pat je samozrejme presvedčená o Ethanovej nevine, votrie sa do jeho domu, aby pomohla jeho rodine, ťažko chorej matke a sestre, ktorá je práve v tom najzložitejšom veku a nevie si k Ethanovi nájsť cestu. Pat dodá Ethanovi novú nádej a obaja sa vrhnú do pátrania po skutočnom vinníkovi. Ale ako sa hovorí neoplatí sa pichať do osieho hniezda. Pri pátraní postupne odhaľujú niekoľko dobre ukrytých tajomstiev, následky nenechajú na seba dlho čakať a Ethanovi i Pat hrozí smrteľné nebezpečenstvo.
Dobrodružné a napínavé čítanie, ale na môj vkus pomenej romantiky.
Ukážka z knihy:
KAPILOTA 1
BYLA TO DÁMA. Urozenou ženu Ethan poznal na první pohled, třebaže takhle mladou dávno nespatřil. Očividně sotva vyšla ze školy. Ze svého místa ho neviděla. Seděl vzpřímeně na židli s vysokým opěradlem v hale hotelu Oakville. Na někoho čekal. Jeho zelené oči zhusta zabloudily na zaprášenou ulici. Zůstával ve střehu.
Stočil zrak zpátky k dámě. Hebká pleť barvy broskví a smetany a mírně zvednutý nosánek kontrastovaly s umanutou bradou. Cynicky ohrnul rty. Ta holčina je zvyklá dostat, co si usmyslí. Zpod dlouhých řas, zakrývajících ne zcela nevinné modré oči, zašilhala na recepčního za pultem. Hlas měla melodický. Nepůsobila panovačně ani plaše.
„Ráda bych si pronajala pokoj, prosím," oznámila.
„Na jak dlouho?" zeptal se úředník.
Ethan sledoval, jak dívka vraští čelo. Rukou v černé ru¬kavičce si uhladila dokonale učesané blond vlasy, upravené do noblesního uzlu. „Netuším," přiznala. „Hledám někoho, kdo…" Náhle se odmlčela.
Ethanovu pozornost přitáhl předmět ležící na registračním pultě. Zdálo se, že se velkému měšci podobná kabelka té dámy, ušitá z tmavě růžového sametu ladícího s jejími šaty, pohybuje o vlastní vůli. Pojednou z ní vykoukl protáhlý růžový čumáček s dlouhými vousky. Ethan se ušklíbl. Do dívčiny taštičky se nějakým způsobem dostala myš.
Chtěl dámu varovat, cosi ho však přimělo nejprve pohlédnout z okna. Nechtěl ostatní zpravit o své přítomnosti dřív, než to bude nutné. Proto se radši znovu pohodlně uvelebil v ušáku a vyčkával, až vypukne legrace.
K jeho úžasu elegantní ruka v rukavičce nenápadně zastrčila hlodavce zpátky a pevně utáhla tkanici. Ethan tázavě povytáhl obočí. Tahle žena rozhodně není tou, za niž se vydává. Pokud on ví, žádná opravdová dáma myši v kabelce nenosí.
„Netuším, jak dlouho se zde zdržím," opakovala dívka. „Ale byla bych moc ráda, kdybyste mi mohl připravit lázeň. Mám za sebou dlouhou cestu."
Odkud? zajímalo Ethana. A koho v texaském Oakvilleu hledá? Jestli je to chlap, má zatracené štěstí. Protože tahle dáma je fakticky kus ženské. Plná ňadra by se chlapovi ani nevešla do dlaní. Vosí pas bohužel tísní korzet, ale ty dlouhé nohy… Když si představí, jak ho jimi objímá…
Ethan cítil, jak jeho tělo zareagovalo na neřestné myšlenky. Tep se mu zrychlil, ve slabinách pocítil tlak. Trpce si připomněl, že o něho by žádná dáma okem nezavadila. Teď už ne. „Hawku! Ethane Hawku! Víme, že tam jsi! Vylez ven!" Mladý muž líně vstal z křesla. Všiml si, že se dáma k němu otočila a ohromeně na něho zírá. Ušklíbl se a s přehnanou uctivostí smekl klobouk. Koutkem oka zahlédl, jak se na ulici zablýskl kolt. Ethan na nic nečekal. Vrhl se na dívku a srazil ji na podlahu. „K zemi, Gilleyi!" stačil zavolat.
Několik vypálených kulek roztříštilo hotelové okno, sklo létalo do všech stran. Ethan se v letu otočil tak, aby dáma dopadla na něho. Pak se ale bleskově přetočil, aby ji zaštítil svým tělem. Ostře vnímal svůdné křivky pod sebou. Při pádu dáma ztratila klobouk, bujné kadeře vyklouzly z vlásniček. Pošimraly ho na nose.
Zvedl proto hlavu a zahleděl se do velkých očí tak modrých, že se začal obávat, aby se neutopil v jejich hlubinách. Srdčitý obličej rámovala svatozář zlatistých vlasů. Dívka se nervozitou kousala do spodního rtu a odhalovala tím rovné bílé zuby. Ethan zjistil, že neznámá má nádhernou smeta¬novou pleť a na nosíku spršku pih, jež se zpola schovávají pod slabou vrstvičkou pudru. Takže odhalil další z jejích tajemství. Kéž by dostal příležitost objevit je všechna! Jenže venku na něho čekají velice nebezpeční lidé.
Natáhl se po stetsonu ležícím na koberci mezi střepy a narazil si jej na hlavu. Cítil, jak se k němu dívka tiskne pevnými ňadry. Jeho tělo na důvěrný kontakt ihned zareagovalo. Zaklel. Neušlo mu, jak dívka polekaně vytřeštila oči. Neu¬niklo jí, jak je vzrušený.
Chtěla se posadit, ale zatlačil jí dlaní na rameno. „Zůstaňte, kde jste," varoval ji. „Nehýbejte se!"
Chystal se z ní sklouznout, když vtom vyslovila jeho jméno.
„Ethane?"
Sklonil k ní zrak a na okamžik mu připadala povědomá. Zejména kvůli zmíněným pihám a zářivě zlaté hřívě, která jí spadala do obličeje. „My se známe?"
V očích se jí zračila bolest, jako by se poranila o jeden ze střepů. „Jste v pořádku?" otázal se. Rukama jí hbitě přejel po těle, aby se přesvědčil, zda neutržila nějaké poranění.
To ji vzpamatovalo. Zatvářila se dotčeně. Zjevně nebyla na podobné zacházení ze strany mužů zvyklá. Otevřela ústa, aby něco řekla, vtom se však z ulice ozvalo další halekání:
„Hawku, vylez!"
Zakřenil se a krátce se dotkl okraje klobouku. „Promiňte. Rád bych se s vámi blíže seznámil, ale nemůžu zde zůstat. Jestli máte v té své krásné hlavince kousek rozumu, milánku, tak odjedete z Oakvilleu dřív, než vám zplihnou kanýry na spodních kalhotkách."
Dotčeně zalapala po dechu. Ale muž již věnoval pozornost najatým zabijákům číhajícím venku. Chtějí ho vyřídit, aby mohli od Jeffersona Traherna zinkasovat slíbenou odměnu. Ethan dávno zjistil, že od šerifa pomoc očekávat nemuže. „Ledabylec" Lachlan vděčil za živobytí městské radě. A ta skákala, jak pískal nejbohatší rančer v okolí – Jefferson Trahern.
Ethan si uvědomil, jak se pod ním dívka vrtí. „Držte hlavu dole!" napomenul ji stroze a pro větší důraz popadl za vlasy.
„Ethane, to jsem já! Cácorka!" zasyčela na něho vztekle. „Pat Kendricková!"
Spracovala Lenka