Desire (2001)
Domino2003
Proslulý milovník a královský špion Lucian Tremayne se dlouhá léta vysmíval manželské instituci a tvrdil, že jemu se něco takového nemůže stát. Teprve když se ocitl na pokraji smrti, začal toužit po synovi, jenž by nesl jeho jméno. A pak ho pracovní povinnosti zavedly do Cornwallu, kde spatřil na břehu moře dívku tak krásnou, až se mu zatajil dech, a hrdý Lucian okamžitě pochopil, že právě s ní se chce oženit a mít děti.
Brynn Caldwellová je ovšem přesvědčena, že Lucianovo okouzlení souvisí s dávnou kletbou, jež byla uvalena na její dávné předky. V ní se praví, že dívky z rodu Caldwellů budou uhrančivě krásné, ale každý muž, který se do nich zamiluje, zaplatí za své city životem. A protože Brynn není šarmantní ctitel lhostejný, rozhodne se svěřit do jeho zkušeného objetí své tělo, ale nedopustit, aby získal i její srdce. To však není tak snadné, jak se zprvu zdá, a nad Lucianem se stále vznáší hrozba, že za Brynninu lásku zaplatí nejvyšší cenu…
Notorious – Liga Pekelníku
1. The Seduction (2000) – Smyslnost (Domino 2002)
2. The Passion (2000) – Vášeň (Domino2003)
3. Desire (2001) – Touha (Domino2003)
4. Ecstasy (2002) – Extáze (Domino2004)
5. The Prince of Pleasure (2003) – Pán rozkoše (Domino2004)
1
Brynn Caldwellová prožívala jeden ze svých horších dnů. Potápěla se do teplých příbojových vln ve snaze smýt ze sebe podráždění. Nespokojenost s chováním nejstaršího bratra Graysona už přesáhla hranice únosnosti.
Přidušeně zaklela, vyplavala k povrchu a přetočila se na záda. Nestalo se poprvé, že se po hádce s ním uchýlila do skryté jeskyně pod jejich domem. Její ústí ze dvou stran chránila rozeklaná skaliska a zezadu nízký útes, který bránil zvědavým očím pohledu na její přírodní koupaliště. Chodila sem tak často, jak jen to šlo, kdykoli se jí zastesklo po klidu a míru – jako právě teď.
Tady se mohla osvobodit od všeho, co na sebe dobrovolně naložila. Mohla zapomenout na starosti, které ji neustále pronásledovaly: jak hospodařit, aby udržela svou zchudlou rodinu při životě, jak ubránit nejmladšího z bratrů, Theodora, před Grayovým nebezpečným vlivem.
Brynn se pohupovala na hladině, odpolední červencové slunce ji příjemně hřálo do tváře a konejšilo její zjitřené nitro. Přesto se dosud nikdy necítila tak bezmocná. Gray trval na tom, že vezme Thea na noční vyjížďku, a nebral žádné ohledy na její námitky.
„K čertu s ním!“ zamumlala kletbu, kterou v poslední době často vyslovovala ve spojení s bratrovým jménem. Měla Graysona velmi ráda, ale nechtěla připustit, aby zatáhl Thea, který byl ještě pouhé dítě, do svých nezákonných aktivit.
Rozčilovalo ji, že je tak bezmocná. Vychovávala Thea od jeho narození – maminka zemřela při porodu – a zoufale se snažila ušetřit ho nebezpečí, jež museli podstupovat ostatní bratři i ona sama.
Pašování představovalo pro obyvatele cornwallského pobřeží jediný možný způsob obživy. Vyrostla tady, a proto věděla, že kdo chce přežít, nemůže se tomu vyhnout. Pašovali pod nosem vládních úředníků všechno možné, hlavně brandy a hedvábí, aby se obchodníci vyhnuli krutým daním.
Volný obchod, jak se tato činnost nazývala, byl však velice nebezpečný. Její otec před lety zahynul na moři, když se v bouři snažil uprchnout před lodí obsazenou celníky. A podobný osud potkal mnoho mužů v sousedství. Zůstávaly po nich vdovy s dětmi, bez nároku na jakoukoliv podporu.
A teď do toho chce Grayson zatáhnout i Thea. Aby poznal, „zač je toho loket“, a pomohl rodině sehnat peníze na splacení dluhu, který jim odkázal otec. To ovšem přivádělo Brynn k zuřivosti.
Ještě chvilku se nechala nadnášet vlnami, potom udělala několik ostrých temp, aby ze sebe vyplavila nastřádaný vztek – ale příliš se jí neulevilo. Když zamířila zpátky ke břehu, byla sice tělesně unavená, ale pocit viny, hněvu a bezmoci zůstával stejné silný jako na začátku.
Na chvíli se zastavila, aby si vyždímala zmáčené prameny dlouhých vlasů. Mořský vánek je brzy osuší, protože tenhle výběžek pobřeží patří k nejteplejším místům v Anglii.
Chtěla použít ručník, který si nechala na břehu, ale zjistila, že zmizel. Pátravé se rozhlédla kolem po vetřelci, který se odvážil do její svatyně. Zůstala jako přimražená a rozbušilo se jí srdce.
Muž se ledabyle opíral o balvan a pozoroval ji. Byl oblečen neformálně – v krátkých kalhotách, naleštěných vysokých botách a sněhobílé plátěné košili bez vázanky. V jeho pohledu, pomalu klouzajícím po jejím tele, však nic ledabylého nenacházela.
Polekaně ustoupila o krok. Jak mohl najít její tajné místo mezi skalisky? Dostal se sem tunelem, vedoucím k jeskyni? Nevypadal sice jako celník, ale věděla, že vládní úředníci občas pátrají na pobřeží po kontrabandu.
„Kdo jste?“ otázala se bez dechu. „Jak jste se sem dostal?“
„Slezl jsem po skále,“ odvětil a palcem ukázal na útes nad svou hlavou.
„Neodpověděl jste na mou první otázku.“ Byl vysoký a štíhlý a tmavé kudrnaté vlasy nosil o něco delší, než právě ukládala móda. Když vystoupil ze stínu, mohla si prohlédnout jeho aristokratickou tvář s překvapivě krásnými rysy, jejichž aroganci poněkud zmírňovala citlivě modelovaná ústa. Odstín jeho očí, stíněných hustými řasami, připomínal barvu hlubokého moře za jasného letního dne, a ty neuvěřitelné oči, jako by ji spoutávaly.
„Jsem Wycliff,“ řekl jen a zřejmě očekával, že to na ni udělá patřičný dojem.
A nemýlil se. Jméno bohatého a mocného hraběte Wycliffa opravdu znala a pověst, provázející jeho osobu, rovněž. Obecně se považoval za jednoho z největších zhýralců a také byl vůdcem Ligy pekelníků, exkluzivního klubu bohatých zkažených šlechticů, kteří se oddávali neřestem a pochybným radovánkám. Brynn si najednou uvědomila, že nebezpečí jí hrozí z jiné strany, než původně očekávala. Samotná skutečnost, že se s ním ocitla o samotě, může zanechat skvrnu na její pověsti.
„To ještě nevysvětluje, proč jste tady,“ odvětila ostře.
„Přijel jsem navštívit přítele.“
„Uvědomujete si, že jste vnikl na cizí pozemek?“
Roztomile se pousmál. „Nemohl jsem odolat, abych se nepodíval na mořskou vílu, dovádějící ve svém království. Ani jsem s určitostí nevěděl, jestli jste skutečná.“
Podával jí ručník, ale Brynn ostražitě ustoupila, protože všechny smysly ji nabádaly k útěku. Ráda by se stáhla ještě dál, ale za ní už se nacházela voda, takže neměla kam uniknout.
„Nemusíte se mě obávat,“ uklidňoval ji. „Nemám ve zvyku vrhat se na potkání na krásné ženy, ani když jsou spoře oděné.“
„Říkají se o vás jiné věci –,“ začala Brynn, potom pohlédla dolů na své tělo a sotva zadržela výkřik. Tenká košile, kterou měla na sobě, se stala za mokra úplně průsvitnou, takže byla vidět nejen ňadra s růžovými bradavkami, ale i chomáč kaštanových chloupků v klíně. Zmateně k němu přiskočila, vytrhla mu ručník a omotala si ho kolem těla, aby se nemohl déle pást pohledem na jejích vnadách.
„Nechtěl jsem se vás dotknout. Jsem koneckonců džentlmen.“
„Opravdu?“ otázala se skepticky. „Džentlmen by okamžitě odešel a dal mi možnost v klidu se obléci.“
V očích mu pohrával úsměv, ale neučinil jediný pokus splnit její přání. Znechucena jeho neslušností namířila bosky po břehu posetém oblázky ke skále, kde měla odložené šaty a trepky. Udělala sotva čtyři kroky, když jí levým chodidlem projela ostrá bolest a bezděky vykřikla. Zůstala stát na jedné noze a snažila se udržet rovnováhu. Musela se říznout o nějakou mušli nebo ostrý úlomek skály.
„Vy krvácíte,“ ozval se za ní starostlivý hlas.
„To nic není.“
Když se však pokusila doskákat k hromádce šatů po jedné noze, náhle ucítila, že ji popadl pár silných mužských rukou. V úděsu zalapala po dechu.
Jak se opovažujete… Okamžitě mě pusťte!“ Pokoušela se osvobodit, ale její snaha se ukázala jako marná. Hrabě Wycliff byl nejen vysoký a štíhlý, ale také překvapivě svalnatý – a na její vkus příliš panovačný, jak svým vystupováním, tak způsobem mluvy.
„Uklidněte se,“ přikázal jí. „Chci se jen podívat na vaše zranění.“
Nesl ji, jako by nevážila víc než chmýří z bodláku, a vysadil ji na balvan tak vysoko, že se ocitla koleny ve výši jeho hrudi.
Dotčené na něj pohlédla, ale on jí věnoval jen nestydatý úsměv. Když mu pohled sklouzl na její poprsí, uvědomila si, že se ručník uvolnil. Rychle ho popadla a zakryla svá neslušně odhalená ňadra. Bohužel už nenašla způsob, jak zakrýt nohy, odhalené až ke kolenům.
Konečně se odvrátil a začal věnovat pozornost jejímu chodidlu. Uchopil je jemně svýma elegantníma rukama a pootočil, aby mohl prohlédnout poranění. Opatrnými doteky očistil písek a palcem zkusil ránu.
„Nezdá se, že by to bylo hluboké,“ zamumlal.
„Říkala jsem vám, že to nic není. A vůbec se mi nelíbí, že mi věnujete tolik pozornosti.“
Místo odpovědi si lord Wycliff začal vytahovat košili z kalhot.
Brynn vykulila zděšeně oči. „Co to děláte?“
„Chci utrhnout proužek plátna z košile, abych vám ránu ovázal. Nemám po ruce žádné obvazy ani kapesník.“
Košile byla z nejjemnějšího plátna, už na první pohled velice drahá. Za její cenu by se mohla průměrná rodina živit celé týdny. Ale bohatý hrabě Wycliff si mohl dovolit roztrhat celý tucet takových košil, aniž by se dvakrát rozmýšlel.
„Zničíte si košili,“ protestovala chabě.
Na tváři se mu zase objevil ten kouzelný úsměv. „Ale obětuji ji pro dobrou věc.“
Odtrhl pruh ze spodního okraje a začal jí obvazovat nohu.
Brynn se hryzala do rtu a hleděla z výšky na jeho skloněnou tmavou hlavu. Vnímala všemi smysly jeho blízkost a srdce se jí prudce rozbušilo. Husté kudrnaté vlasy měl tmavě hnědé, barvou připomínaly hořkou čokoládu, a zachytila závan jeho mužné vůně, mísící se s pronikavým pachem moře.
Zdálo se, že si její blízkost uvědomuje zrovna tak silně, protože jeho doteky byly provokativně pomalé. Když jí na nártu uvázal úhledný uzlík, zůstal tiše stát. Náhle vzhlédl a jeho safírově modré oči potemněly.
Brynn ztuhla. Dobré nebe! S takovým pohledem už se v mužských očích setkala. Chtíč, touha, primitivní mužská žádost. Seděla tam promáčená a pocuchaná jako zmoklá slepice, a přesto na ni tenhle pohledný cizinec hledí jako na tu nejkrásnější ženu, kterou kdy potkal.
Zase ji pronásleduje cikánčina kletba, pomyslela si, a srdce jí pokleslo. Kletba, která nutí muže, aby ztráceli hlavu pro ženy z jejich rodu už dobré dvě stovky let. A ona tu teď sedí s prostopášným lordem a na sobě má sotva pár nití.
Navzdory slunečnímu žáru se zachvěla.
„Je vám zima?“ otázal se náhle přiškrceným hlasem.
„Ne… Vždyť jsem vám říkala, že jsem v pořádku. Nebo bych byla, kdybyste odešel a nechal mě na pokoji.“
„Pak bych se ale zachoval hanebně, opustit vás v této situaci. Jste zraněná.“
„Já se o sebe postarám.“
„Nemíníte snad jít domů pěšky, krasavice. Kde bydlíte? Donesu vás tam.“
Brynn zaváhala. Nemůže připustit, aby ji nesl. Kdyby vyšlo najevo, že byla sama ve společnosti šlechtice s tak nevalnou pověstí, obzvlášť když je ke všemu ještě polonahá, byl by z toho skandál. Ani kdyby se oblékla – jako naschvál měla dnes jedny ze svých nejstarších šatů –, na veřejnosti se s ním ukázat nemůže. Už jen prozradit mu svou totožnost by bylo neprozřetelné.
Kdyby ji poslechl a odešel, může se vrátit domů jeskyní, která je úzkou tajnou chodbou spojena s jejich domem, zbudovaným nahoře na útesu.
Rozhodla se k uskoku. Nechá ho v domnění, že je služebná. Jistě ji nepovažoval za nic lepšího, protože pravá dáma by se nešla vykoupat do moře ve spodním prádle. Sklopila oči a předstírala lítost. „Můj pán by nestrpěl, aby mě doprovázel domů cizí muž.“
„Máte tedy ochránce?“
Uvědomila si, že ji pokládá za něčí milenku.
„Ano, můj pane.“ Neobtěžovala se s vysvětlováním, že jejím ochráncem je sir Grayson Caldwell, její nejstarší bratr.
„To mě mohlo napadnout,“ řekl. „Tak krásná žena jako vy musí být zadaná.“
„Prosím, nechte mě odejít.“ Chtěla seskočit z balvanu, na který ji vysadil, ale muž stál přímo před ní, a ke všemu nebezpečně blízko. „Ani jste mi neřekla, jak se jmenujete.“
„Já –“ Už chtěla říct Elizabeth, což bylo její druhé křestní jméno, ale uvědomila si, že služebné zřídka používají tak elegantní formu. „Jmenuji se Beth.“
Stáhl obočí a upřeně ji pozoroval. „To mi k vám nějak nesedí, to není vhodné jméno pro mořskou vílu. Budu vám říkat Afrodito. Za ni jsem vás považoval, když jsem spatřil, jak se noříte z mořské pěny.“
„Já bych byla raději, kdybyste mi neříkal nijak a prostě odešel.“
Pobaveně na ni pohlédl zpod přivřených víček. „Podívejme, jaký to máte ostrý jazýček. Váš ochránce s vámi má asi co dělat, aby vás udržel v poslušnosti.“
„Do toho vám rozhodně nic není, můj pane.“
„Není, bohužel.“ Mluvil zastřeně, chvějivý svůdný hlas působil na každičký nerv v jejím těle jako dotek sametu.
„Necháte mě odejít?“ naléhala s pocitem, že ztrácí dech.
„Pod jednou podmínkou.“
„Jakou podmínkou?“ Brynn na něj pohlédla s obavou. Po všem tom dnešním rozčilování neměla náladu na nějaké žertíky. Bylo jí silně proti mysli, aby si s ní pohrával nějaký nemrava.
„Musíte se vykoupit.“ Zdvihl ruku a jedním prstem jí lehce přejel ústa. „Jediné políbení. Nic víc.“
Brynn se obávala, že se s jedním polibkem nespokojí. Ani vyhlášený zpustlík a zkušený svůdce jako hrabe Wycliff není imunní proti té zatracené cikánčině kletbě. Děsilo ji vědomí, že přitahuje každého muže zvláštní, neodolatelnou silou, kterou zdědila po své slavné prapříbuzné.
Věděla, že se ho nezbaví, dokud k polibku nesvolí.
„Když vás políbím, slíbíte mi, že odejdete?“
„Pokud na tom budete trvat.“
„Dáváte mi své čestné slovo?“
„Samozřejmě.“
Pohlédl jí důvěrně do očí a ona se nedokázala odvrátit. Musela doufat, že je na jeho slovo spolehnutí.
„Dobře tedy,“ řekla s přemáháním. „Jeden polibek.“
Uchopil ji v pase, aby ji sundal ze skály, a Brynn okamžitě vyschlo v krku. Místo aby ji prosté postavil na zem, držel ji těsně na sobě a pomaličku ji nechal sklouznout po celé délce svého těla.
Usmál se jakoby nic. „Jestliže vás smím políbit pouze jednou, musím si dát záležet.“ Stále ji držel v pevném objetí a sklonil k ní hlavu.
Měl horké a překvapivě měkké rty – a mnohem svůdnější, než si představovala. Snažila se bránit, ale jeho ústa ji úplně přitahovala.
Na spodním rtu ucítila jemné škádlivé kousání a přitom jí rukou přejel po celé délce zad. Brynn pocítila první příznaky sexuálního vzrušení, na které nebyla připravená.
Nevědomky pootevřela rty a on toho okamžitě využil. Jemně, ale neúprosně jí vklouzl jazykem do úst a pomalu je prozkoumával. Připadalo jí to nevýslovně dráždivé. Zachvěla se, když pocítila v klíně neznámé dráždivé sevření.
Jeho polibek se stal náruživější a vyvolával v ní takovou odezvu, že by něco podobného pokládala za nemožné. Jejich jazyky se setkaly, zkoumaly se, proplétaly a přetlačovaly a jejich doteky jí rozechvívaly každičký nerv v těle. Z hrdla jí uniklo zasténání. Uvědomila si, že se k ní přitiskl boky a překvapilo ji nestydaté brnění v prsou a zahanbující žár mezi stehny.
Přitáhl ji ještě těsněji k sobě, takže pocítila na těle tlak jeho vzrušeného mužství, a zalapala po dechu. A jeho ruce…
Krev jí divoce pulzovala v žilách, když rukou jemné uchopil její ňadro. Kdesi hluboko v mysli se ozývalo varování, že by neměla připustit takovou důvěrnost, ale nedokázala se přinutit k odporu, neboť jeho zkušené doteky byly současně jemné i nevýslovné dráždivé.
Když nakonec odtáhl hlavu, chvěla se po celém těle, ale ještě ji nepustil. Zahleděl se jí zblízka do očí a jeho pohled působil znepokojivě důvěrně.
„Chtěl bych vás ochutnat,“ šeptal hlasem ochraptělým vzrušením.
Věděla, že by se měla otočit a utéci, ale nedokázala se pohnout. Jeho pohled ji úplné hypnotizoval.
Odhrnul jí mokrý pramen vlasů ze spánku a potom se rukama zastavil na výstřihu její košilky. Ručník už dávno spadl na zem, a vystavil tak její ňadra teplému slunci a jeho žhavému pohledu.
Oči mu sálaly vášní, sklonil se a Brynn ucítila, jak se rty lehce dotkl jedné z jejích bradavek. Vzdychla, když ji olízl a vzápětí se k ní hladově přisál, stiskl ji jemně do zubů a znovu a znovu se s ní ústy laskal.
Celé tělo jí zachvátilo tak opojné vzrušení, že se jí podlomila kolena. Zabořila mu prsty do hedvábně hebkých vlasů. Přitiskl ji zády na balvan, ale nevzmohla se na žádný protest, ignorovala varování zdravého rozumu. Pokoušel se ji svést a jí to nevadilo.