Vlasta Javořická
rozená Marie Barešová, provdaná Zezulková), spisovatelka, autorka velkého počtu románů a povídek z venkova, narozena 25. 3. 1890 Studená okres Jindřichův Hradec, zemřela 1. 8. 1979 ve Velkém Újezdu u Moravských Budějovic
Vlasta Javořická se narodila jako třetí dítě v rodině obvodního lékaře. V letech 1896-1904 chodila do místní obecné a měšťanské školy, potom navštěvovala rodinnou školu v Německém (Havlíčkově) Brodě. Provdala se za účetního Satrapovy továrny na masné výrobky ve Studené. Vychovali pět dětí, rodina navíc přijala chlapce po zemřelé příbuzné.V roce 1912 se rodina přestěhovala do Tišnova, kde muž usiloval o založení vlastního podniku. Po neúspěchu se 1916 vrátila Vlasta Javořická zpátky do Studené. Rodiště opouštěla jen výjimečně : 1965 navštívila USA, 1968 Švýcarsko a Itálii. Její prvotinou byla povídka Splněná tužba, která vyšla v r. 1916 v Brněnských ilustrovaných listech. Psala romány pro dospělé i pro mládež, a také veršované pohádky, povídky, legendy i rozsáhlé vesnické kroniky. Snažila se navázat na hodnotnější větev tzv. ženské literatury, hlavně na R. Svobodovou a V. Lužickou. Usilovala o lidovou četbu, byla vnitřně srozuměna s tím, že je autorkou populární četby. Ve svých prózách se obracela k venkovskému čtenáři a ve 20. a 30. letech patřila k nejoblíbenějším autorům čteným na vesnici, ze svých honorářů živila a šatila v té době rodinu. Žila problémy svého kraje pod milovanou horou Javořicí (podle níž zvolila i svůj pseudonym, Vlasta – práce pro vlast). V roce 1939 napsala po Mnichovu vlastenecký dopis J. V. Stalinovi, v němž se vyznává ze zklamání z toho, že bratrské Rusko v této těžké chvíli Československu nepomohlo. Od r. 1945 do r. 1989 vyšly jenom 2 její práce (Na faře 1968, Dva mlýny 1969), po r. 1969 byly její knihy opět vyřazeny z fondů knihoven. Čtenáři jí zůstali věrni a psali jí dopisy, v nichž se dožadovali vydání jejích děl. Ta začala vycházet až po roce 1989 a zaznamenala velký úspěch. Do roku 2000 vyšly téměř všechny její práce ve velkých nákladech a stále se čtou. Pro tradičně naladěného čtenáře je realismus Vlasty Javořické vyznávající hodnoty porozumění, moudrosti, křesťanské pokory a lásky stravitelnější než současná mezinárodní podoba populární četby. Její knihy, prodchnuté sentimentem a ušlechtilostí v duchu křesťanské katolické morálky mají bohatý děj kolem osy, kterou je zamilovaný příběh, figury procházejí četnými konflikty a životními zkouškami. K 20. výročí úmrtí byla dne 1. 8. 1999 na její rodný dům umístěna pamětní deska. Autorem návrhu je Tomáš Tichý ze Studené. K tvorbě Vlasty Javořické patří např. Na Veveřím gruntě, Milostpaní a jiné povídky, Granáty 1 – 2, Dvojí polibek, Rozdrcené štěstí, Dva mlýny, Vyhaslý krb, Malá, ale naše, Meze rozorané, Hřivna zakopaná, Nezhyne rod a další.
zdroj: internet
Autorka napísala množstvo historických románov, ktoré sa predávajú nielen u našich susedov, ale aj u nás. Ak má niekto z Vás načítané niektoré jej diela, prosím, ozvite sa a napíšte nám o nich.
Vlasta Javořická určite parí k najplodnejším českým autorkám vôbec…
Vybrané knihy:
Vítězná láska
Poslední literární dílo Vlasty Javořické, dokončené v roce 1970, přináší na pozadí historických změn čtyřicátých a padesátých let tohoto století pestrý a zajímavý děj. Autorka sleduje životní osudy rodiny továrníka Karáska a rolníka Soukupa, odehrávající se na venkově i v prostředí malého města. Z mnohých náznaků je patrné, že je to Studená a její krásné okolí. Lucie i Zdeněk prožívají radosti i smutky, prohry i pády, ale jejich věrná láska, podpořená svatým knězem P. Ondřejem Pilkou, je nakonec vítězná.
Srdce hladové
Půvabný milostný příběh oblíbené autorky nás zavede do malého městečka, kde začínající lékař Marek Štolba prožívá první citové okouzlení s mladičkou studentkou zdravotní školy Stáňou Kosárkovou. Pak však na dovolené u svých rodičů pozná studentku medicíny Jiřinu tetourovou, se kterou se posléze ožení. Dozvuky zmařené lásky ho však ještě dlouho pronásledují. Próza plná vášně a hladových srdcí je zasazena do krásné přírody Českomoravské vysočiny a okolí Brna
Ve víchřici života
Míla Jančárová, mladá osiřelá dívka, která je nucena v těžkých životních podmínkách se sama uprostřed světa postarat o svoje byť jen skromné živobytí, nastupuje svoje první místo vychovatelky, které jí poskytne nejenom trochu jistoty a obživy, ale setkává se zde také poprvé s láskou… Tvrdohlavost, neústupnost a předsudky rodičů však tomuto vztahu brání. Problém tkví v rozdílnosti vyznání – žid Heřman a křesťanka Míla. Na jejich zakázané lásce ulpívá jako trest odepření rodičovského požehnání. Po celý život tito dva milující se lidé bojují s osudem a snaží se přemoci a zlomit kletbu rodičů. Podaří se jim to? Jakými útrapami budou nuceni projít, jakou nepřízeň osudu překonat? Po krátkém uklidnění životní bouře, kdy se zdá, že zavládne konečně mír, se objeví vždy nový náraz vichřice. Budou schopni ještě vydržet? Neklesnou pod tíhou dalších ran?
Matčin osud
Úděl ženy a matky, který tak často Vlasta Javořická ve svém díle čtenářům přibližuje, je i hlavním pojítkem této knihy.
Obsahem je deset próz – smutných i veselých, vždy však poučných a povzbuzujících. A potěší vás snad i dvě spisovatelčiny vzpomínky na maminku a tetičku. Z nich se dozvíte například, že za kolébku sloužil malé Vlastičce prádelní koš, že první povídku napsala Vlasta Javořičká jako osmiletá či devítiletá a sama ji také ilustrovala, že její literární pokusy maminka s nadšením a radostí sledovala… S autobiografickými prvky se čtenář setká i v povídce Matčin osud, dle které je celá kniha nazvána.
Pod horou Javořicí
V románech Vlasty Javořické jde vždy o život a lásku.
Povídky Vlasty Javořické jsou možná ještě silnější než její romány, neboť dramata života, lásky a smrti se v nich odehrávají na mnohem menší ploše, a proto jaksi zhuštěněji, silněji, dramatičtěji.
Spojuje je místo, kde se odehrávají, hora Javořice, rodný kraj Vlasty Javořické, ale většinou i temné struny, na kterých tentokrát spisovatelka osudy svých postav rozehrává.
O to více vystupuje do popředí pravda, že život na tehdejší vesnici nebyla žádná idyla a že zklamané naděje, bída, smrt, ba i vražda byly věci, s nimiž se muselo počítat. Autorka v této knize dokazuje, že je skutečná spisovatelka, a svým uměním se blíží vrcholům naší realistické prózy.
Je to soubor pěti povídek a jednoho dobového obrázku jejichž název je zvolen dle děje jednotlivých próz, které se vesměs odehrávají ve spisovatelčině rodném kraji, pod horou Javořicí.
Brzkovi Dvořáci
Nevelký, ale zajímavý román přináší příběh Bohouše Dvořáka, který se ke své tetičce na mlýn dostal, ani nevěděl jak. Po strýčkově smrti se stal za cenu nerovného manželství majitelem rozsáhlého hospodářství. Ale skutečně šťasten se stal až v samém závěru do poslední stránky napínavě líčeného děje.
Pod Tíhou života
Autorka líčí životní tragédii Selmy Pazderové, která se z české služky dostává až na šikmou plochu. Dcery Helenky, která vzešla z její lásky ke Štěpánu Struhovi, se posléze zříká a ta, už jako Ilonka, je adoptována bohatou rodinou v Budapešti. Zde se začíná rozvíjet její příběh s radostnými i tragickými zvraty.
Druhý díl Bratři Jiskrové přináší vyvrcholení v podobě nečekaného shledání dcery s matkou i tetou uprostřed krásné podhorské přírody, kde se po mnohých překážkách završí i Ilčino štěstí.
Vesnice u lesa
Ve statku se dvěma štíty, v němž se odehrává hlavní dějová linie rozsáhlého románu Vlasty Javořické, převažovaly události smutné až tragické nad veselými a radostnými. Teprve přes četné překážky vybojovaná láska a posléze manželství Magdalény a Františka vnesly do jeho prostor nový život zakotvený ve víře a vzájemném odpuštění.
Splnený sen
Zavádím vás do selské usedlosti v malé vesnici. Statek s dvojitou lomenicí a vrkavými holuby na střeše – maštale plné hovězího dobytka, vyšlapané zápraží, chlívky na vepře věčně chrochtající, kůlnu a za ní pěšinku do sadu. Znáte ty venkovské zahrádky plné růžových srdéček a oranžových, žlutých zrovna planoucích slunéček, šalvěje a panenského lupenu? Taková zahrádky byla zrovna za kolníkem a aby do ní nelezla kuřata, měla plůtek opletený březovými větévkami. Vzadu rostly samé štěpy a hrušně a tu a tam i žlutá bluma nebo švestka – u plotu angrešt a rybíz v bohatých keřích. Nu a v té zahrádce vykvetlo Marjánčino štěstí. Víte, co je to lidské štěstí? Barevný motýl, jehož blankovitá křidélka jen krátce se třepetají, nebo rozkvetlá pivoňka – nádherně červená – krásná, která však za pár dnů opadává a odkvétá.
Ticho po pěšine
Radostné i smutné události se odehrávají na pozadí krásné Českomoravské vysočiny, spisovatelčina milovaného kraje. Její důvěrná znalost vesnického prostředí jí umožnila psát zasvěceně o problémech života na venkově, které tu lidé řeší podle svých nepsaných, ale o to důsledněji dodržovaných zásad a pravidel. Ticho po pěšině, ticho v šíř a v dál, nechodí tu více, kdo mne miloval. ticho po pěšině, kudy chodíval, když mně o své lásce ještě mluvíval. Zapomněl, zapomněl, že mne kdys´ v lásce měl, že mne kdys´miloval, líbal a celoval.
Trnitou cestou ke štěstí
Román začíná pohřbem paní továrníkové Brejchové, jejíž jediný syn Hanuš přebírá prosperující podnik a hodlá uzavřít sňatek se slečnou Reginou. V tom mu však zabrání válka. Hanuš musí narukovat a po dlouhé době se domů sice vrací, ale zmrzačen. Přesto, že musí projít cestou trnitou, čeká ho na jejím konci těžce vykoupené štěstí.
