ČERNÝ MARKÝZ
Devilish (2000)
Vydavateľstvo: Domino 2002
ANOTÁCIA:
Krásná a obletovaná Diana, hraběnka z Arradalu, byla pevně rozhodnuta nikdy nevstoupit do manželství, aby se s nikým nemusela dělit o své obrovské jmění, pozemky… a svobodný život. Také lord Bey, přezdívaný Černý markýz, kterého se obávali všichni muži a obdivovaly všechny ženy, se do svatby nijak nehnal. V jeho případě bylo důvodem děsivé rodinné tajemství, které mu dokonce bránilo i přivést na svět potomka a dědice rodinného majetku. Tito dva svéhlaví lidé se střetnou z příkazu krále Jiřího, který Beyovi rozkáže doprovodit Dianu na královský dvůr. Už během cesty mezi nimi začne klíčit cit, kterému se oba silně brání. V panovnickém paláci se ovšem stanou předmětem zlovolných intrik, a tak jim nezbude nic jiného, než zapomenout na svá předsevzetí a společně se bránit…
Priznám sa, že keď som knihu čítala pred niekoľkými rokmi prvýkrát, neurobila na mňa veľký dojem a to hlavne preto, že som posledný diel série o súrodencoch Mallorenovcoch čítala bez toho, aby som predtým prelúskala príbehy ostatných členov rodiny. Teda hlavne som pred touto knihou nečítala Tajemství noci, kde sa vlastne Diana a Bey stretávajú za nezvyčajných okolností a pekne to medzi nimi iskrí. Černý markíz sa začína až rok po tomto ich prvom stretnutí svadbou Rosy a Branda. Preto som pri prvom čítaní mala pocit, že mi čosi z príbehu uniklo a chýba mi tam kus príbehu, ale hlavne jeho pozadie – kulisy.
Ale potom, čo som úspešne zdolala prvé štyri diely Mallorenovskej série, som si na druhý pokus knihu Černý markýz vychutnala. Takže mojím jediným odporúčaním je nepúšťať sa do tejto knihy bez toho, aby ste sa predtým nezoznámili aspoň s jedným dielom Mallorenov – Tajemství noci. V predchádzajúcich dieloch sme sa totiž o Rothgarovi – Beyovi dozvedeli už mnoho, vieme o jeho rozhodnutí nikdy sa neoženiť a nemať deti, rovnako ako i o tom, že nekonečne zbožňuje svoju rodinu, ale i to, že je zúfalo sám a funguje ako automat, ktoré ho fascinujú svojou presnosťou a dokonalosťou. Diana sa podujme na neľahkú úlohu vdýchnuť život tomuto automatu a polapiť Čierneho markýza.
Ale poďme na začiatok príbehu – S Beyom a Dianou sa stretávame na svadbe Rosy a Branda, ktorá sa koná na Dianinom panstve, keďže ako už vieme Rosa je Dianina sesternica. Bay i Diana sa snažia svoju vzájomnú príťažlivosť potlačiť a rátajú hodiny, kedy už nebudú musieť znášať sladko – trpkú blízkosť toho druhého. Diana je ale pozvaná okamžite sa dostaviť na kráľovský dvor a Rothgar ju má sprevádzať. A tak sa obaja zapletú do nepriehľadných politických intríg, z ktorých by Diana bez Beya nemala možnosť vyplávať. Samozrejme sa nám do toho zapletú i najatí vrahovia, ktorí ohrozujú Rothgarov život. A niekde v tomto zmätku obaja pochopia, že bez seba nedokážu žiť – minulosť ich ale oboch drží v hrsti.
Po druhom prečítaní dávam
Spracovala LENKA
Malloren
My Lady Notorious (1993) – Nespoutaná dáma (Domino 2004)
Tempting Fortune (1995) – Pokušení (Domino 2005)
Something Wicked (1997) – Hříšná dáma (Domino 2005)
Secrets of the Night (1999) – Tajemství noci (Domino 2001)
Devilish (2000) – Černý markýz (Domino 2002)
Winter Fire (2003) – Falešné zásnuby (Domino 2006)
A Most Unsuitable Man (2005) – Nevhodný nápadník (Domino 2006)
Ukážka z knihy:
HARROGATE, YORKSHIRE
„Hrom do vás!” zaklela hraběnka Arradaleová a ustoupila o krok. Fleret by jí byl téměř proklál srdce, kdyby ovšem neměla na hrudi vycpaný chránič a zbraň neměla na hrotu kuličku.
Její učitel šermu si stáhl masku z ostře řezaného obličeje. „Málo cvičíte, má paní.”
Diana podala svoji masku přispěchavší služebné. „Cožpak mohu, Carre, když přijedete do Arradalu jednou za uherský rok?” Clara pověsila masku na místo a rozvázala jí tkanice, přidržující chránič hrudníku.
I Carr se zbavil svého ochranného vatonu. „Víte, že vás zbožňuji, má paní, ale nedopustím, abyste mě celého pohltila.”
Diana po tom fešném Irovi s tmavými kučeravými vlasy a jiskřivýma modrýma očima blýskla zrakem. Jednou nebo dvakrát ji napadlo, že mu dovolí, aby s ní flirtoval, ale instinkt jí napověděl, že není radno si s ním zahrávat. Na to je příliš nebezpečný. Stejně jako řada dalších mužů by se chtěl zmocnit jí, jejího bohatství a moci a učinit z ní pouhou manželku.
„Snad budete víc spokojen s mojí střelbou,” poznamenala, přešla k zrcadlu a upravila si kaštanové vlasy.
„Ta však želbohu nevyvolá na vašich líčkách ten půvabný ruměnec.”
„Jste si tím jistý? Každopádně se mi rozbuší srdce.”
„To dělá ta moc, má paní,” prohlásil s lenivým úsměvem. „Vy po ní prahnete a jste krásná žena. Což vás činí nebezpečnou. Velmi nebezpečnou.”
Vrhla na něj vražedný pohled, přestože jako vždy dobře věděl, co má říct. Nebezpečná. Líbilo se jí být nebezpečná.
Zrcadlo jí prozradilo, že měl pravdu i ohledně jejího vzezření. Námahou při souboji jí zrůžověly tváře a rozzářily se jí oči. Škoda, že to bylo pro nic za nic. Ano, je typem ženy, která by muže přitahovala, i kdyby neměla postavení, bohatství a moc. A to je její neštěstí. Právě její postavení, bohatství a moc jí zabraňovaly, aby jejich dvoření podporovala.
Otočila se. „Pojďme, ukážu vám, jak nebezpečná doopravdy jsem. Ke střelbě pistolí nepotřebuji partnera, takže mohu denně cvičit.”
„Věřím vám,” řekl a otevřel dveře na sluncem zalité nádvoří. „Vím, že ráda vyhráváte.”
„Ano.”
„A že na sebe stále ještě zuříte, protože jste vloni netrefila toho pravého muže, třebaže jste ho neměla v úmyslu zabít.”
„Ovšemže jsem ráda, že jsem nezasáhla lorda Branda, Carre, ale neměla jsem střílet naslepo. Byla to chyba.” Podívala se mu do tváře. „Musíte mě naučit, jak ji už nikdy neopakovat. Jak v případě nutnosti střílet najisto.”
Došli ke dveřím střelnice. Zastavil se. „Zajisté, ale jak by v životě velké dámy, jako jste vy, mohla taková situace nastat?”
„Už se to jednou stalo,” odsekla. „Může se to stát i podruhé. Musím být připravená. Tehdy jsme mohly s Rosou přijít o život! Proč myslíte, že tak pilně trénuji?”
„Z čirého čertovského potěšení, lady Arradaleová. Protože to považujete za výzvu,” řekl suše.
Hlasitě se rozesmála. „Trefa! Znáte mě příliš dobře, Carre. Dělám to však také proto, abych byla schopna ochránit sebe a své lidi, kdyby to bylo zapotřebí. Učte mě! Učte mě, jako bych byla muž.”
Odemkl dveře, ale než vstoupili, zeptal se jí: „Kdo vás ohrožuje, má paní? Bylo by mi ctí zabít ho pro vás.”
„Nikdo,” odpověděla, vešla do místnosti a dychtivě nasála pach střelného prachu a kouře. Pistole opravdu milovala, hlavně kvůli moci, kterou jejich ovládáním získávala.
Rovněž bylo pravdou, že ji zatím nikdo – tělesně – neohrožoval. Její život byl klidný, až na občasnou vzpomínku na jistého markýze.
Vyndala své na zakázku vyrobené zbraně z pouzdra a začala je připravovat. Tohle vždy dělala sama. Když sypala prach do hlavní, uvědomila si, že ji k dnešní návštěvě přiměl markýz. Za Carrem už nezajela několik měsíců, ale když se doslechla, že Černý markýz zamýšlí zavítat na sever, rozhodla se procvičit své střelecké umění.
Pak zabalila kulku do pláténka, nacpala ji do hlavně a vzpomněla si na jejich poslední setkání. Na pistole. Porazila jej a on není mužem, který by to někomu odpustil.
Odložila zbraň a začala připravovat druhou. To loňské setkání nebylo jedinou příčinou jejího neklidu.
Ba ne. Vrazila kulku do další hlavně a vybavila si jeho vzhled a to, jak na ni zapůsobil. Když před rokem navštívil její domov, neustále spolu válčili – byť jen slovně. Ale vyvinul se z toho flirt.
Odkryla pánvičku, aby na ni nasypala jemný střelný prach, ale zamyšleně se zarazila.
Jedné nezapomenutelné noci jí dokonce nabídl, že ji svede. Nemyslel to vážně, jen ji tak zkoušel, ale ta chvíle ji připravila o kousek zdravého rozumu a rozvahy.