Hra na lásku

Alexander Victoria

HRA NA LÁSKU

V originále A LITTLE BIT WICKED

Vydalo Domino 2008

Londýn, 1854

Žádný rozumný muž se do ženitby nežene. Na druhou stranu každý šlechtic dobře ví, že jednoho dne bude muset dostát svým povinnostem. A tak se čtyři nejžádanější gentlemani z Londýna rozhodli uzavřít sázku – vítězem se stane ten, kdo vstoupí do manželství jako poslední.
Gideon Pearsall se domnívá, že jeho vyhlídky jsou z celé čtveřice nejlepší. Jeho zkušenou náručí už prošel bezpočet žen, aniž ho některá z nich dostala do chomoutu. Stejný osud naplánoval i pro lady Chesterovou, nejskandálnější krásku z londýnských salonů. I s ní hodlá Gideon prožít žhavý románek, který skončí rozchodem na úrovni, nikoli svatbou.
Oslnivě krásná Judith se nebrání žádnému dobrodružství – ovšem vždy se musí hrát podle jejích pravidel. A protože jedním z jejích pravidel je vyhnout se vdavkám za každou cenu, mohli by s Gideonem vytvořit ideální pár.
Vášnivé polibky a spalující doteky měly být vše, co si navzájem dají. Brzy se ale mezi ně začne vkrádat neodbytná otázka: je možné naslouchat hlasu srdce, když láska má být pouze hrou?

Londýn, únor 1854
„Dobrá tedy.“ Jeho Ctihodnost Nigel Cavendish, jediný syn vikomta Cavendishe, těšícího se výtečnému zdraví a se spoustou let života před sebou, pozvedl sklenku. „Připíjím na lásku.“
„Na lásku,“ zopakoval Oliver Leighton, hrabě z Norcroftu.
Přípitek zazněl v kruhu čtyř mužů, kteří se sešli ve svém oblíbeném klubu, aby oslavili sňatek svého přítele Jonathona Effingtona, markýze z Helmsley, s Oliverovou neteří Fionou, uzavřený před několika málo hodinami. Ale přestože všichni muži připíjeli na lásku, ne všichni tak činili se stejným nadšením. Nedalo se říci, že by se snad některý z nich vřelému citu bránil, ba naopak, Oliver by byl přísahal, že všichni přítomní muži mají romantickou duši, snad až na Daniela Sinclaira. Tento Američan byl novým a velmi zvláštním členem jejich skupiny. Doufali, že jim všem zajistí slušný zisk z riskantního podniku v Americe.
„A aby v tom, co je nevyhnutelné, nechyběla láska,“ dodal Gideon Pearsall, vikomt Warton.
Sinclair zvedl obočí. „Tím nevyhnutelným máš na mysli manželství?“
Warton pokrčil rameny. „A co jiného?“
Warton byl v této společnosti také svým způsobem výjimkou, jelikož jako jediný už okusil chuť manželství a za daných okolností se dalo předpokládat, že i lásky. Dále se jeho přátelé mohli domnívat, že vzhledem ke krátkosti manželství a nepochybně i lásky se ani jedno nevyvíjelo nijak povzbudivě, ačkoliv o tom nikdy nemluvil a ostatní se na to nikdy neptali.
„Tak tak,“ přikyvoval Cavendish.
Cavendish byl příliš zaneprázdněný svými mnoha dámami, než aby mohl věnovat pozornost jen jedné z nich. Láska by pro něj v tuto chvíli byla spíše nepříjemností.
A sám Oliver se lásce ani manželství sice nebránil, ale zatím na ně ani trochu nespěchal.
Všichni muži se znovu usadili v křeslech a Oliver se po nich rozhlédl. „Tak, vidím, že k podmínkám sázky už nikdo nechce nic dodat.“
„Výhra,“ připomněl mu Sinclair.
„Jistě, výhra.“ Cavendish svraštil obočí. „Nerad bych maloval čerta na zeď —“
„A přesto,“ prohodil Warton.
Cavendish mu nevěnoval pozornost. „Všichni jsme do ní vložili určitou částku —“
„V tomto případě pouhý šilink,“ řekl Oliver.
„Což je podle mého názoru stále velmi málo, když vezmeme v úvahu, co je v sázce,“ pokračoval Cavendish. „Ale to teď není podstatné. Důležité je, že když některý z nás podlehne lákadlu manželství, jeho podíl si rozdělí ostatní. A vítěz, tedy ten z nás, který se jako poslední dokáže vyhnout požehnanému svazku manželskému —“
„Možná by bylo vhodnější říct poutu než svazku,“ přerušil ho Warton ironicky.
Sinclair se usmál. „A já jsem si myslel, že nejdůležitější je slovo vyhnout se.“
„Dobře řečeno.“ Warton mu úsměv oplatil a přiťukl si s ním.
Cavendish se netrpělivě zamračil. „Jak už jsem řekl, kdo zůstane poslední, kdo vytrvá nejdéle, vyhraje čtyři šilinky.“ Cavendish zavrtěl hlavou. „I když si stále myslím, že čtyři šilinky jsou málo.“
„Nejde tu o peníze.“ Oliver pokrčil rameny. „Ty tu mají jen symbolickou hodnotu.“
„Nicméně,“ ozval se Sinclair zamyšleně, „možná má v něčem pravdu. Symbolika je pěkná věc, ale čtyři šilinky jsou přece jen trochu chudá odměna pro někoho, komu se podaří vyhnout manželství nejdéle.“
„Na tom něco je.“ Warton se zamyslel. „Pokud bude mít poslední z nás opravdu silnou vůli, možná si pro odměnu bude muset dojít o holi a bude potřebovat zdravotní sestru, aby mu držela sklenku s whisky.“
„S brandy,“ ozval se Oliver bezmyšlenkovitě a pak se rozhlédl po ostatních. „Anebo ještě lépe s koňakem. Pokud budu tím posledním já, raději bych své nově nabyté jmění oslavil koňakem než čímkoliv jiným. Měli bychom ho zahrnout do výhry.“
„Kvalitní koňak zraje sto let a možná ještě déle,“ pokýval Warton uznale hlavou. „Výtečný nápad.“
„O mnoho lepší než jen čtyři šilinky.“ Cavendish spokojeně přikývl. „Jsme tedy domluveni? Přidáme k výhře ještě láhev toho nejlepšího koňaku, aby měl poslední z nás čím oslavit své vítězství.“
„Nebo čím se utěšit,“ usmál se Sinclair.
„Nesmysl.“ Cavendish se zasmál. „Až ten den přijde, a pokud na mě budete milí a dokážete alespoň na chvíli utéct svým manželkám, tak se s vámi o svůj koňak podělím.“
„Pokud to ovšem nebude můj koňak,“ zasmál se Oliver tlumeně. „A já se s vámi možná rozdělím, a možná ne.“
Kdyby šlo o skutečnou sázku, Oliver by své peníze vsadil na Wartona, protože věřil, že právě on zůstane svobodný nejdéle. Povinnost je jistě všechny dřív či později přiměje, aby se oženili a zajistili dědice pro své jmění a tituly. Dokonce i Sinclaira příbuzní neustále nutili ke sňatku. Ale jediný Warton byl natolik cynický, že nemohl podlehnout něčemu tak pošetilému, jako je láska. A Oliver věděl, že až se Warton přece jen ožení, bude to uvážené rozhodnutí a jeho nevěstou se stane nějaká mladá dáma z dobré a zámožné rodiny. Ano, Warton se zaručeně ožení jako poslední.
Otázkou ale zůstávalo, kdo se vzdá svobody jako první.

Spracovala LENKA