Marlene Suson
Nachová dáma
SCARLET LADY 1997
Oldag 2003
Londýn, 1833
Justin, hrabě z Ravenstonu, zklamaný v lásce a manželství, má potíže se svou nevlastní sestrou Melanií, která uteče z nejlepší dívčí internátní školy. Kvůli tomu se Justin setká s Georginou Penfordovou a zjišťuje, že je to nejen radikálka s vyhraněnými názory na to, jaké místo by měly zastávat ženy ve společnosti, ale především neobyčejně krásná a inteligentní žena zabývající se na tu dobu pro dámu nebývalou činností – archeologií. Justin postupně mění svůj slib, že se již nikdy nezamiluje, pomáhá Georgině v jejích archeologických výzkumech, dovolí své sestře, aby smysluplně studovala, a přestože se oba s Georginou zuby nehty brání, láska je nakonec přece jen dostihne.
Príbeh typ postav i mnoho iných detailov mi dosť pripomenulo knihy Amandy Quick.
Takže tu máme Georginu Penfordovú dámu veľmi nezávislú, ktorá odhodlane pretláča ženské práva a bojuje za ne , je nadšenkyňou geológie a archeológie, pravdaže je v tomto obore veľmi vzdelaná a má i svoje malé tajomstvo, ktoré bohužiaľ prehliadnete takmer hneď od začiatku ak poznáte Quickovej knihy. Hrdinka má pravdaže i svojský štýl obliekania – čo mi tiež pripomenulo Quickovú. Hrdina je tiež poznamenaný vzťahom z minulosti, ktorý poznačil celý jeho život i jeho názor na lásku.
Justin považuje podľa listov Georginu za poriadnu semetriku, starú a zošúverenú pannu. Na druhej strane mu nedá spávať dáma, ktorú stretol na prednáške z geológie – nepozná síce jej meno, ale chce z nej urobiť svoju milenku. Takže sa nám to na začiatku všetko krásne zamotá a lietajú poriadne iskry. Za začiatok dávam plný počet srdiečok dokonca i čosi navyše, ozaj som sa pobavila. Obrovská škoda, že tento trend si autorka neudržala až do konca knihy. Chýbala mi tu akákoľvek záhada či tajomstvo, ktoré by sme odhalili, alebo aspoň nejaký prekvapivý zvrat či posun v príbehu.
Takže po veľmi sľubnom začiatku nasleduje už len priemerný – veľmi priemerný príbeh bez prekvapení.
Tak vám aspoň troška priblížim začiatok, ktorý sa mi tak páčil.
Celkovo hodnotím
Justin odhodil stranou výtisk Zprávy londýnské geologické společnosti. Vůbec se nemohl soustředit na čtení, a tak vstal od psacího stolu a zamířil k oknu. Nevzpomínal si, že by ho někdy nějaká žena tolik zaujala jako záhadná Gina. Tolik si přál se s ní znovu setkat.
Vyhlédl ven na náměstí. Jak dlouho bude trvat, než se Nancy Wildeová s Ginou setká a vyřídí jí jeho vzkaz? Toužil ji mít ve své posteli co nejdříve.
Přes Nancino varování, že o něj Gina možná nebude mít zájem, zůstával Justin zcela klidný. Žádná prostitutka by neodmítla vztah s hrabětem. Představoval si ji ve své posteli a jeho tělo se okamžitě ozvalo, takže si znovu připadal jako mladý, nezkušený chlapec.
Teprve před chvílí přestalo pršet, ale šedivá, zamračená obloha napovídala, že další přeháňka na sebe nedá dlouho čekat. Náměstím projížděly jen dva kočáry.
Jeden z nich zastavil před jeho domem a Justin zasténal. Měl strach, aby to zase nebyli reakcionáři ze sněmovny lordů. Sledoval lokaje, který seskočil na zem, otevřel dveře kočáru a spustil schůdky.
Justinovi se ulevilo, když spatřil dámu v zelené peleríně a růžových šatech s úzkými zelenými proužky. Široký okraj zeleného čepce zdobeného růžemi jí zakrýval obličej.
Justin se musel usmát, jak její barevné oblečení rozjasnilo šedivý den. Nikdo jiný již z kočáru nevystoupil. To Justina překvapilo, protože elegantně oděné dámy nikdy nenavštěvovaly dům svobodného muže bez doprovodu.
Žena zamířila ke schodům. Vtom zvedla hlavu, aby si dům prohlédla.
Justin zatajil dech. Nachová dáma! Má snad halucinace? Ne, neklame ho zrak. Stoupala po schodech k jeho domu.
Nemohl se ubránit úsměvu. Nancy nemarnila čas a okamžitě Ginu o jeho nabídce informovala. A ta ji okamžitě přijala.
Justin se ironicky ušklíbl, protože si vzpomněl, jak ho Nancy varovala, že o něj Gina nebude mít zájem.
Většinu mužů jeho postavení by rozzlobilo, že se odvážila přijít přímo k němu domů, místo aby ho pozvala k sobě. Zřejmě jí ještě nikdo neřekl, že prostitutka nikdy nepřivádí svého milence, ať už bývalého, současného nebo budoucího, do rozpaků tím, že by ho navštívila v jeho domě. Justin ji však tak rád viděl, že byl ochotný jí prohřešek odpustit.
Ozvalo se hlasité a rázné zaklepání. Justin se spokojeně usmál. Byl si jistý účelem její návštěvy. Na druhé straně ho poněkud zklamalo, že jeho nabídku přijala tak rychle.
Otočil se od okna a vyběhl ven z knihovny. Když se blížil ke schodišti vedoucímu do vstupní haly, zaslechl Ginin jasný a melodický hlas.
„Buďte tak hodný a vyřiďte lordu Ravenstonovi, že s ním musím okamžitě mluvit. Potřebuji s ním prodiskutovat jistou velice důležitou záležitost.“
To, jak zdůraznila slovo prodiskutovat, Justina upozornilo na možnou chybu, jíž se dopustil, když se domníval, že jeho nabídku přijala. Zřejmě ho čeká složité vyjednávání. Ukáže se, že je stejně chamtivá jako jeho současná milenka? Představa poněkud zchladila jeho zájem. Pevně sevřel rty. Jako vždy jí jasně vyloží pravidla jejich vztahu, takže nebude pochyb o tom, co za své služby dostane a co od ní bude na oplátku očekávat on.
Putney, Justinův majordomus, se jí povýšeným, skeptickým tónem zeptal: „O jakou záležitost se jedná?“
„To se týká pouze mě a jeho lordstva.“
Její hlas zněl ještě chladněji a povýšeněji. Justin s potěšením kvitoval, že se nenechala majordomem zastrašit. Měl odvážné ženy rád.
„Koho mám ohlásit?“ zeptal se majordomus.
„Mé jméno není důležité,“ odvětila chladně.
„Je, pokud chcete, aby vás jeho lordstvo přijalo. Nepřijímá návštěvníky, kteří nejsou důležití.“
Justin, který již sešel do půlky schodiště, zasáhl. „To je v pořádku, Putney. S přítomnou dámou opravdu musíme něco prodiskutovat.“
Otočila se k němu a překvapeně zvedla obočí. Nic však neřekla.
Přistoupil k ní a všiml si, že jí zpod čepce vyklouzl pramen čokoládově hnědých vlasů. Pocítil neodolatelnou chuť zastrčit jí ho zpátky a pohladit ji po tváři. Samotného ho překvapilo, jak moc touží dotýkat se jí.
Justin se pokusil o co nejmilejší úsměv. K jeho zklamání ho neopětovala. „Pojďte, prosím, do salonu. Tam si budeme moci… ehm… promluvit v naprostém soukromí.
Řekl to, aby Putneyho ani nenapadlo je rušit, a rovněž tím chtěl Gině naznačit, že by se rád věnoval i příjemnějším záležitostem, než je mluvení.
Tak trochu očekával, že se Gina ohradí, ale místo toho se mu podívala přímo do očí a stroze pronesla: „Ano, vzhledem k povaze projednávané záležitosti to zřejmě bude lepší.“
Její chladné chování Justina mátlo. Byl zvyklý, že ženy jejího povolání se v podobných situacích chovaly ostýchavě a nejistě. Bude stejně energická i při vyjednávání o ceně? A v posteli?
Z jejích očí usuzoval, že je rozhodnutá vybojovat pro sebe co nejlepší podmínky.
U něho však neuspěje.
Kritickým okem ji zhodnotil. Vlastně nebyla tak krásná jako jeho předchozí milenky. Něco ho však na ní – snad důstojné držení těla, rozesmáté oči, vitalita či možná zářivý úsměv – i když ten dnes ještě neviděl – přitahovalo.
Justin pohlédl na svého majordoma. Poprvé, co ho znal, se netvářil unyle, ale pozoroval je se živým zájmem.
Pod schody bude dnes večer živo, pomyslel si Justin pobaveně.
„Putney, přineste nám láhev…“ Zarazil se, protože si nebyl jistý, co by měl své návštěvě nabídnout. Ještě nikdy ho žádná potenciální milenka nenavštívila. Byla to pro něj zcela nová zkušenost.
Rozhodl se začít se sherry. Příliš mu neholdoval, ale domníval se, že po jedné či dvou skleničkách se jim bude snadněji vyjednávat. Až se dohodnou na podmínkách, nechá na oslavu přinést láhev šampaňského. Ani na okamžik nepochyboval, že si již brzy připijí na uzavřený obchod.
„Přineste nám sherry,“ řekl Justin.
„Pro mě ne, děkuji,“ ozvala se Gina. Pelerína ladila s jejíma oříškově hnědýma očima. „Sherry nepiji.“
„Mohu vám tedy nabídnout něco jiného?“ zeptal se Justin. „Ne, děkuji vám.“
Z jejího hlasu a způsobů by usuzoval, že pochází z vysoce postavené rodiny. Uvažoval, jestli byla k prostituci donucena, poté co její otec nebo bratr rozházel rodinný majetek.
Justin si vzpomněl na její antipatii k manželům. Co když je vdova, jejíž manžel před smrtí utratil všechny své i její peníze? Popadl ho vztek, když si představil, že se kvůli nějakému lotrovi dostala do takové situace.
Obrátil se k Putneymu. „Dohlédněte na to, aby nás nikdo nerušil.“
Chytil Ginu za paži a cítil, jak se zachvěla. To ho potěšilo – jejich přitažlivost byla vzájemná.
Toužil znovu spatřit její nádherný úsměv a rozzářené oči. A tak se na ni široce usmál a vedl ji nahoru po schodech do salonu. Její výraz však zůstával vážný.
Justin aspoň zhluboka vdechoval příjemnou vůni gardénií.
Salon používal jen zřídkakdy. Jeho matka jej nechala zařídit malými stolečky ve stylu Ludvíka XV., křehkými pohovkami a pozlacenými židlemi čalouněnými modrým brokátem. Justin dával přednost knihovně s teplým dubovým obložením a masivnějším nábytkem.
Jakmile zavřel dveře, zeptal se: „Proč jste majordomovi nechtěla říct své jméno?“
„Bála jsem se, že kdyby vám ho řekl, odmítl byste se se mnou setkat.“
To ho překvapilo, ale pak si uvědomil, že Gina zřejmě předpokládala, že by mu její jméno nic neřeklo a mohl by ji odmítnout. „To jste si dělala zbytečné obavy,“ řekl něžně. „Nancy Wildeová mi řekla, kdo jste.“
„Opravdu?“
Její hlas zněl tak ohromeně, až ho to překvapilo. „Proč vám to tak vadí?“
„Jsem v rozpacích, že vám to řekla. Slíbila mi, že to neudělá. Nikdy by mě nenapadlo, že Nancy své slovo nedodrží.“
„Abych k ní byl spravedlivý, prozradila mi jen vaše křestní jméno. Zbytek jsem už uhodl sám.“
„V tom případě jste neuvěřitelně bystrý.“
Znělo to tak překvapeně, že Justin nevěděl, zda to měl být kompliment, či urážka. „Lidé o mně říkají, že jsem bystrý.“ Udělala by dobře, kdyby si to zapamatovala. „Nancy mi však nechtěla říct, kde bydlíte. Proto jsem vám musel poslat vzkaz přes neobvyklého prostředníka.“
„Zajímalo by mě…“ Prudce se zarazila, protože Justin jí začal odepínat pelerínu.
„Umím se svléknout sama, pane,“ řekla ostře a snažila se ho odstrčit.
Svůdně se na ni usmál. „Ale pánové rádi pomáhají ženám, které se jim líbí.“
„Já se vám líbím?“ Viditelně mu nevěřila.
Přemýšlel, proč ji to tolik překvapilo. Kdyby se mu nelíbila, nikdy by jí neučinil takovou nabídku. „Velice,“ odpověděl po pravdě.
„I přestože mám dlouhý a špičatý nos?“ zeptala se odměřeně.
Nechápavě se na ni podíval. Gina měla ten nejroztomilejší nosík, jaký kdy viděl. K jejímu drobnému obličejíčku se výborně hodil.
„Ten, kdo vám to řekl, musel být slepý,“ ujišťoval ji. „Váš nos je rozkošný.“
Otevřela ústa a zase je zavřela, jako by ji náhle zradil hlas. Justin přehodil pelerínu přes opěradlo židle a ukázal na pohovku. „Prosím, posaďte se.“
Na pohovku si mohli bez problémů sednout dva lidé a Justin měl v úmyslu posadit se vedle ní. Gina se však uvelebila uprostřed a bezesporu očekávala, že si sedne na protější židli, jako by byla dáma, a ne kurtizána.
Musí jí ukázat, s kým má tu čest. Vmáčkl se vedle ní. Na malý okamžik ucítil její měkké křivky.
Gina si rychle odsedla na vzdálenější stranu pohovky, jako by ji jeho blízkost pálila.
Vzrušený Justin natáhl ruku a odvázal jí zelenou saténovou stužku pod bradou se slovy: „Váš čepec je kouzelný, ale raději bych se díval na vaše vlasy.“
Gina ho chytila za ruku s úmyslem zastavit ho. Jejich pohledy se střetly.
Na krátký okamžik oba znehybněli.
Doširoka rozevřela oči a bezděky si přejela jazykem po horním rtu. Justin si okamžitě všiml, že její ústa přímo vybízejí k polibku, a už se nemohl dočkat, až se k nim přisaje.
Jako omámená pustila jeho ruce. Justin jí sundal čepec a položil ho na stolek vedle pohovky.
Neudržel se a jemně jí uhladil pár uvolněných kadeří. Znovu se na něho podívala a Justin cítil, jak se zachvěla.
Kéž by se na něho usmála. Ještě stále to neudělala. Uvažoval, jestli je nervóznější, než ve skutečnosti vypadá. Aby ji uklidnil, řekl: „Myslím, že se bez problémů dohodneme.“
„Opravdu?“
Justin zase nechápal, proč je překvapená. „Ano, jistě. Jsem velice potěšen, že vás můj vzkaz zaujal. Ani jsem nedoufal, že se mi tak brzy ozvete.“
Gina ztuhla. „Zaujal není to pravé slovo, pane.“
Justina zmátlo, jak chladně to řekla. Zřejmě ji rozzlobilo, že ji o své nabídce informoval prostřednictvím Nancy Wildeové. Pokusil se ji uchlácholit. „Ať už jsou vaše pocity jakékoliv, každopádně jsem velice potěšen, že jste nemarnila čas a vyhledala mě, abychom celou záležitost mohli prodiskutovat.“
Hleděla na něho, jako by se domnívala, že zešílel. „Chcete říct, že váš pobuřující vzkaz mě sem měl přivést?“
„No, ne zrovna sem, ale chtěl jsem vás podnítit, abyste mě pozvala k sobě.“
Rozzlobeně se na něho podívala. „Používáte zvláštní způsoby, jak někoho přimět, aby vás pozval…“
S úsměvem na tváři ji přerušil, „jsou úspěšné, že? Jste přece tady.“
Znovu se zamračila. Justin se neudržel a lehce ji pohladil po tváři. Jeho gesto ji viditelně překvapilo, ale nezdálo se, že by jí bylo nepříjemné.
Přesto by však měl ještě chvíli se začátkem jejich vztahu počkat. Nejprve musí probrat finanční podmínky. „Řekněte mi, Gino, co ode mě chcete?“
„Jelikož jsem přišla, myslím, že to je zřejmé.“ Konečně se na něho usmála, i když jen mírně. „Jsem si jistá, že moc dobře víte, co chci.“
Justin to nevěděl. Jediná jistota, kterou měl, byla, že to bude velice drahé.
Z předchozích zkušeností věděl, že milenky touží nejvíce po dvou věcech – po hezkém domě a špercích. Jelikož nevěděl, jakým šperkům dává přednost, došel k názoru, že od něho chce dům. „Ano, myslím, že to vím,“ odvětil suše.
„Také jsem si to myslela, vzhledem k tomu, jak jste bystrý.“
Nejlepší bude, když jí řekne, co jí chce dát, a uvidí, jak se bude tvářit. Opatrně řekl: „Hodně jsem o tom přemýšlel.“
Viditelně ji znovu překvapil. „Opravdu?“
„Opravdu a navrhuji pronajmout dům, velice pohodlný i s potřebným služebnictvem. Kde by měl být?“ Čekal, až mu oznámí jméno některé z nejdražších londýnských ulic.
Gina se zatvářila vyděšeně. „Ale pane, něco takového mě ani nenapadlo. Bylo by to zbytečně drahé.“
Teď byla řada na něm, aby se tvářil překvapeně. Ještě nikdy se mu nestalo, že by mu nějaká milenka chtěla ušetřit peníze. „Co tedy navrhujete?“
„Proč ne tady, s vámi?“
Justin zalapal po dechu. Bude muset Nancy požádat, aby Ginu seznámila se společenskými zvyklostmi. Pro profesi, kterou si vybrala, je neuvěřitelně naivní.
Navíc si nedokázal představit nic horšího než žít se svou milenkou pod jednou střechou. To už by se mohl rovnou oženit. Pořád by mu šlapala na paty a vyžadovala jeho pozornost.
Přesto se pokusil, aby jeho odmítnutí neznělo příliš příkře. „Přestože by to pro mě bylo pohodlnější, nepřichází to v úvahu.“
„Proč?“ Tvářila se naprosto nechápavě. „Je to velice hezký dům a bezpochyby dost velký na…“
„Co by tomu řekli lidé?“
Zamračila se na něho. „Domnívala jsem se, že vám na pomluvách nezáleží. Vidím, že jsem se mýlila.“
Povzdechl si, když slyšel zklamání a pohrdání v jejím hlase. „Ne, máte pravdu, nezáleží, ale jsem džentlmen a nemohu připustit, aby se dáma pod mou ochranou dostala do řečí.“
Jeho odpověď ji viditelně zmátla. „A co by vlastně společnost mohla proti takovému uspořádání namítat?“
Justin neměl nejmenší chuť pořádat pro ni přednášku na tohle téma. Už se nemohl dočkat, až spolu budou ležet v posteli… Představa ho natolik vzrušila, že měl problémy vrátit se zpátky do přítomnosti.
„Nejlepší bude, když se na to zeptáte Nancy Wildeové.“ Už ho přestávalo bavit svlékat Ginu jen očima.
Gina zrudla a Justin se musel hodně ovládat, aby ji nepolíbil.
„Je pravda, že o společnosti toho mnoho nevím,“ řekla. „A není mi přesně známo, co je považováno za vhodné, a co ne.“
Jejich schůzka vůbec neprobíhala podle jeho představ. Nutně se potřeboval uklidnit.
Postavil se a zamířil ke stolu, na kterém stála karafa s brandy a dvě skleničky.
Do jedné nalil zlatavou tekutinu a zeptal se jí: „Mám tedy dům pronajmout?“
„Ne, to ne! Opravdu! Nechci, abyste zbytečně utrácel. Co kdybych vám místo toho navrhla svůj dům? Je docela velký a pohodlný.“
Justin pocítil žárlivé bodnutí. „Mohu vědět, jak žena vašeho věku přišla k velkému a pohodlnému domu?“ zeptal se ledovým hlasem.
„Vlastně není můj, ale mého otce.“
„Vašeho otce?“
„Ano, jsem si jistá, že se vám bude líbit. A mimochodem, můj otec je na svou pohostinnost velice pyšný.“
Justin opět zalapal po dechu. „Krucinál, chcete říct, že on tam bydlí s vámi?“
„Jistě, ale proti dalšímu členu domácnosti by nic nenamítal.“
„Tomu se mi nechce věřit!“ Justin by spíše očekával, že ho její otec přivítá s nabitou puškou.
„Ale je to tak,“ ujišťovala ho. „Už jsem se na to tatínka ptala.“
„Vy už jste se ho ptala?“ opakoval Justin vyděšeně. Napil se brandy a teprve potom se vrátil zpátky na pohovku.
„Jistě. Přece bych něco takového nepodnikla bez jeho vědomí,“ řekla Gina, zatímco si Justin znovu sedal vedle ní. „Tatínek se vším souhlasí. Dokonce mi navrhl, abych vás navštívila a vše s vámi probrala.“
„On vás sem poslal?“ Justin málem upustil sklenici s brandy. „Váš otec je velice zvláštní člověk.“
A bezpochyby velice ziskuchtivý.
„Ach ano, mám velké štěstí. Tatínek mě v ničem neomezuje. Mohu si dělat, co se mi zlíbí.“
Ginin zářivý úsměv měl na něho neuvěřitelný vliv a Justin se musel hodně ovládat, aby se na ni nevrhl.
„Je to ten nejlepší otec na světě,“ pokračovala Gina.
Justin nevěřil vlastním uším. Nejlepší otcové na světě nevydělávají na svých dcerách! Justina napadlo, zda se v Ginině inteligenci nezmýlil. Ve skutečnosti je zřejmě velice jednoduchá.
A co se týče jejího otce, Justin měl chuť toho ničemu zabít za to, že svou dceru nutí k prostituci. „Myslím, že by bylo rozumnější pronajmout dům.“
„Kdepak, to by byla škoda peněz. Za ty prostředky bych raději najala domácího učitele.“
Justin překvapeně otevřel ústa. „Učitele? To snad žertujete!“
„Kdepak. Vím, že není obvyklé najímat pro dívku učitele, ale byla bych vám velice vděčná, kdybyste to udělal.“
Justin se napil brandy a podezíravě se jí zadíval do obličeje. „Znáte snad nějakého učitele, který by se na tu práci hodil?“
„Ano, znám.“
Přísně sevřel rty. „Myslel jsem si to. Už pro vás někdy pracoval?“
„Jak to víte?“ zeptala se překvapeně. „Můj otec ho pro mě najal.“
Její proklatý otec by si zasloužil pořádný výprask.
„Ujišťuji vás, že tatínek vybral toho nejlepšího z nejlepších.“
„Opravdu?“ Justin dostal ještě větší vztek, když si představil Ginu a jejího „učitele“ v různých milostných polohách. Ještě jí ukáže, jak se mýlila, když tvrdila, že její „učitel“ byl „nejlepší z nejlepších“.
„Ale jistě. Divil byste se, co všechno mě Gareth naučil.“
Taková drzost! Jak si vůbec může Gina myslet, že by jí najal milence, se kterým by se během jeho nepřítomnosti bavila. „Žádného učitele pronajímat nehodlám. Nejsem žádný nezkušený osel, za jakého mě zřejmě považujete.“
„Něco takového mě vůbec nenapadlo, pane, přestože se domnívám, že ženám příliš nerozumíte.“
„Právě naopak. Rozumím jim až příliš dobře. Raději si to zapamatujte, pokud chcete v jednání se mnou pokračovat.“
Justin už si nebyl jistý, zda chce, aby se stala jeho milenkou. Její návrh, aby jí pronajal „učitele“, jej rozčílil. Přesto toužil ochutnat její plné rty, dotýkat se štíhlého těla, vniknout do ní. Už pouhá její přítomnost na něj působila jako afrodiziakum.
V tuto chvíli si byl jistý jen jednou věcí. Tenhle rozhovor ho už začínal unavovat.
Nastal čas ukázat jí, jak by si spolu mohli užívat. Aspoň jí vyžene z hlavy myšlenky na toho proklatého učitele.
