Shanon Drake
Pod rudým měsícem
Domino 2012
Láska osvobozuje, to víme všichni. Ale osvobodí nás i před dávným prokletím? Maggie Montgomeryová, majitelka elegantního butiku v New Orleans, vede spokojený život. Vše se rázně změní, když v doposud poklidné čtvrti dojde k vraždě a krvavá stopa vede od oběti až ke dveřím Maggiina domu. Šok z krvavé události ještě umocní návštěva detektiva Seana Canadyho, který jí přišel položit pár otázek… a vyvolal v ní touhu tak silnou, že si s tím Maggie neví rady. Pojí je cosi mocného, co se nedá rozumem vysvětlit. Důvod vzájemné přitažlivosti se nachází v nevyřešené minulosti: vše začalo událostí za noci, kdy na nebi svítil rudý měsíc. Před sto lety se v rodině Montgomeryových stalo něco hrozného… a Maggie nyní musí najít muže, jehož láska bude tak čistá, že ji z onoho dávného prokletí osvobodí. Je ale Sean ten pravý?
úryvok:
New Orleans
1840
„Hrabě DeVereaux je dobrý člověk,“ řekla Magdalena. Seděla vzpřímeně na pohovce ve velkém salonu v domě svého otce v New Orleansu.
Jason Montgomery ji pozoroval. Povzdechl si a zavrtěl hlavou. Nechtěl ji ranit. Bylo to však nutné. Husté tmavé vlasy měla vyčesané a několik pramínků jí splývalo kolem tváře. Při pohledu na ni se najednou zachvěl strachy. Musí být tvrdý. Magdalena je jeho jediné dítě. Je krásná. Ve tváři s dokonalými klasickými rysy vynikají třpytivé hnědozlaté oči. Její hebká pleť je jako alabastr. Vyzařuje z ní neuvěřitelná důstojnost, pevná vůle a inteligence. Pohybuje se ladně a elegantně jako gazela. V nestřežených okamžicích vypadá něžně a svůdně jako naivní nevinná dívka. Je mladá, dobrosrdečná a vášnivá. Naučil ji být silnou. Je jeho dcera a dědička, takže to bylo nutné. On, Jason Montgomery, je majitelem plantáže, a všichni muži v Louisianě, kteří jsou nyní Američané – ať už jejich předci pocházejí z Francie nebo Británie –, si ho váží. Je moudrý, vzdělaný a mocný. Usilovně se snažil své dceři předat znalosti, díky nimž se takovým stal.
Nyní je všechny využívá proti němu.
„Nemáš hraběte rád, protože je Francouz,“ obvinila ho Magdalena vyčítavě.
„Kvůli tomu ne. Nemám ho rád, protože je…“ Jason se na poslední chvíli odmlčel. Nechce, aby ho považovala za blázna. Bude respektovat jeho názory a příkazy, protože je její otec.
„Rozhodl jsem se žít na tomto místě, kde jsou mými spolupracovníky většinou Francouzi!“ vyštěkl. Ano, vybral si ho z tohoto důvodu. Žijí zde muži a ženy, jejichž předci pocházejí z amerických kolonií – Francouzi, Britové, ostrované, kreolové.
Tahle odpověď tedy nepostačí. Pohrozil proto dceři pěstí. „Jsem tvůj otec. S Alecem DeVereauxem se už nikdy neuvidíš. Provdáš se za Roberta Canadyho. A to co možná nejdříve.“
„Ne!“ vykřikla Magdalena, načež vstala. V očích jí zlostně zablýsklo. Když se zlobila, krása a ladnost jejích pohybů ještě více vynikla. „Nevezmu si ho, otče.“ Zajíkla se a vzlykla. „Nikdy ses ke mně takhle nechoval. Naučil jsi mě, abych přemýšlela a cítila…“
„Ale ty nemyslíš!“ přerušil ji Jason. „Kdyby ano, zajímala by ses o hraběte Aleca DeVereauxe blíž. Chtěla bys vědět, kdo jsou jeho rodiče, odkud pochází…“
„Papá, vždyť mluvíš jako arogantní hlupák!“ zvolala Magdalena. „Poslouchej se! Tvrdil jsi mi, že tohle jsou Spojené státy americké. Neklaníme se králům a královnám, člověk si vytváří svůj osud…“
„A pošetilé dívky stále omdlévají v přítomnosti tajemných mužů s honosnými tituly!“
„Papá, nejsem pošetilá, nikdy jsem neomdlela a tituly na mě nedělají dojem,“ ohradila se. „Můj otec je baron z Mrtvého ramene řeky,“ dodala škádlivě a zvážněla. „Neznáš ho, otče. Alex je tak sečtělý. Otevírá mi svět. Díky němu poznávám vzdálená místa, chápu historii a věci, které se staly a stanou. Jsem do něho zamilovaná, protože…“
„Ne!“ vyjekl Jason.
„Jsem do něho zamilovaná, protože je statečný a někdy bývá velice vážný. Protože umí být nelítostný i něžný. Protože…“
„Chce tě svést!“
„Papá, je čestný muž a chce se se mnou oženit.“
„Nikdy!“ zvolal Jason důrazně. „Nikdy. Slyšíš mě? Nikdy!“ řval. „Tyrone! Doprovoď moji dceru do jejího pokoje. Nesmí ho opustit!“ nařídil sluhovi, který se zdržoval na chodbě. Tyrone je černoch, který se narodil tady. Je svobodný člověk a jeho předci pocházeli z jižní Afriky. Měří přes metr osmdesát a má svalnatou štíhlou postavu. Přistoupil k dívce a řekl: „Je mi to líto, slečno Magdaleno.“
Dívka upřeně hleděla do jeho hezké smutné tváře. Tyrone je jejímu otci naprosto oddaný. V případě potřeby by ji nahoru klidně odnesl.
Podívala se na otce. Stále nedokázala uvěřit, že tolik nenávidí mladého muže, do něhož se zamilovala. „Žádní králové, žádné královny, otče! Žádní všemocní muži ani ženy, kteří by nám poroučeli. Jsme v Americe! Nepodvolím se vůli někoho jiného!“ prohlásila.
Prudce se otočila a zamířila ke schodišti, následována Tyronem.
„Magdaleno!“ křikl Jason.
Je její otec. Předtím byl její drahoušek, její nejlepší přítel. Zastavila a obrátila se k němu.
„A co láska, dítě? Podvolila by ses mé vůli, protože je součástí otcovské lásky?“
„Budu tě milovat celý svůj život, papá. Ale existuje i jiná láska a právě kvůli ní se ti musím vzepřít.“
„Do dvou měsíců se provdáš za Roberta Canadyho.“
„Ne, otče.“
„Ano, dítě.“
Dívka vyklenula obočí. „Budeš mě až do té doby držet zavřenou v mém pokoji?“
„Přísahám, že budu, dcero.“
Magdalena ho pozorovala. Stále si zachovávala důstojnost. „Neříkej mi dcero,“ pronesla tiše. Opět začala stoupat po schodech, aniž se ohlédla.
Sevřelo se jí srdce. Otce velice miluje – jeho zastřiženou prošedivělou bradku a vysokou štíhlou postavu. Vždy v něm měla oporu. Někdy sice křičel, ale většinou býval mírný. Více než své pozemky miloval knihy. Trávil hodně času ve své pracovně, kde studoval starobylé texty. Toužil se toho co nejvíce dozvědět a o své znalosti se rád podělil. Jeho přátelé, z nichž někteří byli zábavní a osobití muži, ho pravidelně navštěvovali a zavírali se s ním v knihovně. Všichni byli milí a laskaví a vždy se s ní srdečně přivítali. Oni a její otec ji vedli k tomu, aby se učila, přemýšlela a sama se rozhodovala.
A teď…
V očích ji pálily slzy. Ostatní otcové vybírali svým dcerám ženichy. Jason ne. Celý život jí byl rodičem a přítelem. Znamenal pro ni všechno.
Jak to, že jí nyní nechápe? Kdysi lásku také poznal. Někdy jí vyprávěl o její matce tak barvitě, že si ji dokázala živě představit. Jason Marii d´Arbanvilleovou zbožňoval. Popletl jí hlavu a pak si ji přivezl domů. Usadil se v New Orleansu, patrně proto, aby se Marie, která žila poblíž Paříže, cítila jako doma.
Jestli byl zamilovaný, zřejmě na to už zapomněl. Srdce se jí rozbušilo. Robert Canady je dobrý člověk. Pohledný mladý vdovec se světlým knírem, okrovými vlnitými vlasy a smyslnýma modrýma očima. Je pozorný, okouzlující, někdy až příliš vážný a rozumný. Má ho však ráda. Málem se do něho zamilovala. Kdysi by se za něho možná provdala, ale teď nemůže. Teď ji zaujal Alec. Cítila jeho šepot a pohled. Dokonce i lásku, kterou ji zahrnoval. Od chvíle, kdy přijel do New Orleansu, kdy spolu tančili, smáli se a povídali si na plese u guvernéra, nechce nikoho jiného. Žádný muž v ní nedokázal probudit takovou touhou.
Zachvěla se. Vstoupila do svého pokoje, zavřela dveře a opřela se o ně. Slíbila mu, že přijde. Upřela zrak k balkonu. Musí jednat rychle.
Rozložila polštáře na posteli tak, aby připomínaly tělo, a přehodila přes ně přikrývku. Potom se po špičkách vrátila ke dveřím a okamžik naslouchala. Slyšela, jak se Tyrone usadil na zem. Bude ji hlídat celou noc. Z věšáku vedle postele si vzala sametový čepec a spěchala k balkonu.
„Magdaleno!“
Zastavila se, celá vyděšená. Měla pocit, že slyšela jeho – Alecův! – ztrápený šepot přímo u ucha. Jako by byl blízko a vábil ji.