Vydal: Domino 2009
V originále: To Pleasure a Lady (2008)
Marcus Pierce má urozený původ, krásnou tvář a nyní je i bohatý. Součástí dědictví po strýci nejsou však jen pozemské statky, nýbrž i opatrovnictví ke třem sestrám Loringovým. A protože Marcus nemá pro vlastní zálety na obstarávání jakýchsi slečinek čas, rozhodne se je co nejrychleji provdat. Jaké je ovšem jeho rozčarování, když k němu zavítá nejstarší ze sester Arabella a prohlásí, že ona ani její sestry se vdávat nemíní, a už vůbec ne za ženichy, které jim vybral někdo jiný.
Když Marcus překoná prvotní úžas, začne vnímat i to, jak je Arabella krásná. A právě v té chvíli se rozhodne, že jí ženicha skutečně hledat nebude – protože se s ní ožení sám. Předloží proto dámě svého srdce odvážnou nabídku: jestliže se mu podaří ji do dvou týdnů svést a získat si její srdce, získá i její ruku. Pokud však neuspěje, Arabella i její sestry dostanou naprostou volnost a on jim už nebude zasahovat do života.
Hrdá Arabella si je jistá výhrou a bez zaváhání přijímá. Netrvá však dlouho a ona pochopí, že odolat zkušenému svůdci je úkol, na který možná nebude mít dost sil a vůle…
Prvý diel série o sestrách Loringových. Arabella a jej dve sestry sú dosť samostatné osôbky, ktoré dokázali vybudovať úspešnú školu pre mladé dámy a samé tam vyučujú, tento život im dosť vyhovuje, teda Marcusové rýchle riešenie vydať ich im nie je vôbec po chuti. Okrem toho veľmi negatívne skúsenosti nabrali tieto mladé dámy z manželstva svojích rodičov, kde otec bol vyhlásený sukničkár a ich matka bez slova odyšla s milencom a dcéry nechala napospas osudu. Teda sú všetky tri k manželstvu značne skeptické, ale hlavne Arabella. Preto i keď Markus Arabellu priťahuje je presvedčená že ich stávku nakoniec vyhrá, pretože o manželstvo so sukničkárom rozhodne nemá záujem, a to ani nehovorím o negatívnej skúsenosti s jej bývalým snúbencom…
Takže Marcusa čaká neľahká úloha presvedčiť túto mladú dámu, že manželstvo s ním je to najlepšie čo sa jej môže stať. Arabella je síce okúzlená Markusovým šarmom, ale má z minolosti až priveľa dôvodov na to aby o jeho úprimnosti pochybovala. I keď jeho bozky hovoria veľmi presvedčivým jazykom.
Príbeh je v celku krátky(asi len dvesto strán), v zásade mu nemám čo vytknúť, aj romantika bola, i vášnivých scén – ako je už u Jordanovej zvykom, bolo vcelku dosť, mne ale chýbalo troška akcie či nejaký ten zlosyn, i keď treba povedať že vďaka humorným situáciam to vôbec nebolo nudné čítanie ale…
Courtship Wars
1. To Pleasure a Lady (2008) – Potěšit dámu (Domino 2009)
2. To Bed a Beauty (2008) – Okouzlit krásku (Domino 2009)
3. To Seduce a Bride (2008) – Svést nevěstu (Domino 2010)
4. To Romance a Charming Rogue (2009)
5. To Tame a Dangerous Lord (2009)
Ukážka z knihy Potěšit dámu
„Škoda, že starý hrabě zemřel,“ utrousil lord Danvers a ostřím svého rapíru prudce zašermoval ve vzduchu. „Kdyby se tak nestalo, probodl bych mu srdce. Takhle mě napálit. Lstí mě donutil, aby se ze mě stala chůva tří dívek, o které vůbec nestojím.“
Jeho přítel se srdečně zasmál.
„Ale no tak, Marcusi, chůva? Není to přehnané slovo?“
„Jenže přesně takhle se cítím.“
„Spíše bych tě nazval dohazovačem.“
Dohazovač. Jak nízké a nedůstojné.
Lord Marcus Danvers, který byl ještě donedávna baronem Piercem, se znechuceně ušklíbl. Ačkoliv za běžných situací vítal každou výzvu, provdat tři nezadané mladé dámy, z nichž žádná neměla ani vindru, mu připadalo jako nadlidský úkol. A jako by toho nebylo dost, v závěti stálo, že je nemůže provdat jen tak za někoho, ale za úctyhodného gentlemana.
Se svým novým titulem prostě zdědil i slečny Loringové, takže se o ně musí dříve či později postarat.
Snad by stačilo později.
Marcus si ve svých dvaatřiceti letech užíval života svobodného mládence a s úspěchem se vyhýbal nástrahám vdavekchtivých slečen a jejich matinek. Jelikož slovo manželství stálo vysoko na pomyslném žebříčku hodnot, kterými opovrhoval, otravovalo ho, že se teď musí zabývat sňatkem třech nechtěných svěřenkyň, a snažil se celou záležitost odložit na neurčito.
Nicméně slunečné jarní ráno ho konečně přimělo začít mluvit o tom, co bude muset udělat. Byl ve svém bytě na Mayfair a se svými dvěma nejbližšími přáteli, kteří rovněž jako on úspěšně unikali nástrahám manželství, se cvičil v šermu.
„Copak nevidíš mé dilema?“ zeptal se Marcus a svižně vyrazil proti svému stejně hbitému soupeři Andrewu Moncriefovi, vévodovi z Ardenu.
„Ale ano,“ odpověděl Drew a odrazil výpad. „Musíš provdat tři svěřenkyně, ale dobře víš, že to nebude snadné.“
„Přesně tak.“ Marcus se doširoka usmál. „Nepředpokládám, že by ses nabídl jako dobrovolník pro jednu z nich.“
Vévoda uskočil stranou a pohoršeně se na Marcuse podíval. „Ačkoliv bych ti velice rád pomohl, starý brachu, své svobody si cením příliš, než abych se takhle obětoval, a to dokonce i pro tebe.“
„Styď se, Marcusi.“ Pobavené zvolání přišlo od dlouhé řady židlí, kde se pohodlně usadil Heath Griffin, markýz z Claybourne, a čekal, až na něho přijde řada. „Pokud si myslíš, že nás přesvědčíš ke sňatku s jednou z těch tří krasotinek, pak ses zřejmě pomátl na rozumu.“
„Prý to jsou opravdové krasavice,“ snažil se je nalákat Marcus.
Heath se hlasitě zasmál. „A staré panny. Kolikpak let je nejstarší slečně Loringové? Dvacet čtyři?“
„Tolik rozhodně ne.“
„Ale říká se o ní, že je to dračice.“
„To je možné,“ přiznal Marcus váhavě. Jeho právník popsal Arabellu Loringovou jako okouzlující, ale tvrdohlavou a vznětlivou mladou dámu, která je hrdá na svou nezávislost.
„Tys ji ještě neviděl?“ zeptal se Heath.
„Ne, podařilo se mi jí vyhnout. Když jsem před třemi měsíci přijel k nim domů, abych jim vyjádřil upřímnou soustrast, slečna Loringová byla pryč. A od té doby jsem veškerou korespondenci přenechal svému právníkovi. Nakonec to však s nimi budu muset nějak vyřešit,“ povzdychl si. „Příští víkend bych asi měl zajet do Chiswicku.“
Panství Danvers se nacházelo na venkově poblíž malé vesničky Chiswick, asi šest mil západně od moderní londýnské čtvrti Mayfair, kde stály rezidence mnoha bohatých aristokratů. S dobrým spřežením se vzdálenost dala zvládnout v krátkém čase, ale Marcus nedoufal, že se celá záležitost obejde bez komplikací.
„Podle toho, co jsem slyšel,“ řekl Drew a chladně odrazil další útok, „tvé svěřenkyně budou tvrdým oříškem. Nebude lehké provdat je, zvláště pak tu nejstarší.“
Marcus přikývl a ušklíbl se. „To jistě nebude. Zvláště, když se zcela veřejně staví proti sňatku. Nabídl jsem jim slušné věno, díky němuž by se jim mohlo podařit získat urozeného nápadníka, ale odmítly.“
„Nepatří náhodou mezi modré punčochy?“
„Zdá se, že ano. Škoda, že mi ani jeden z vás nechce pomoct.“
Částečně bych tak vyřešil své dilema, pomyslel si Marcus a pustil se do útoku. Panství Danvers by prospěla nejen přízeň s baronem, ale i jeho nemalý majetek, který by zbídačelé usedlosti byl jen k užitku stejně jako jeho třem nuzným obyvatelkám. Všechny tři sestry měly dobrý původ, skvělé vychování, ale bohužel pevně zakořeněnou nechuť k manželství.
To, že se neprovdaly, se však nedalo přičítat nedostatku bohatství jako spíše skandálu v rodině. Před čtyřmi roky jejich matka utekla na kontinent se svým francouzským milencem. Pak, ani ne za čtrnáct dní, byl jejich otec zabit v souboji kvůli své bývalé milence, což učinilo přítrž naději jakékoliv vhodné nabídce k sňatku.
Ve snaze předat nechtěné svěřenkyně do mnohem ochotnějších rukou se Marcus rozhodl obdařit je tučným věnem. Jenže to bylo předtím, než zjistil, jak jsou tyto tři krásky nezávislé a tvrdohlavé. Dopis nejstarší z nich byl plný plamenné obhajoby jejich svobody.
„Podle zákona jsou mými svěřenkyněmi, dokud jim nebude pětadvacet,“ vysvětloval Marcus, „ale nejstarší z nich, Arabella, mě už teď začíná dohánět k šílenství. V minulém měsíci jsem od ní obdržel čtyři dopisy, v nichž tvrdí, že ona ani její sestry žádného opatrovníka ani ochránce nepotřebují. Bohužel jejímu přání, abych jim nezasahoval do života nemohu vyhovět, neboť jsem vázán poslední vůlí zesnulého hraběte.“
Na chvíli se odmlčel, aby zvládl soupeřův výpad. „Abych řekl pravdu,“ zavrčel, „byl bych rád, kdybych o žádných sestrách Loringových nikdy neslyšel, a to i na úkor titulu. Vždyť jsem o něho nikdy nestál. Jako baron jsem byl zcela spokojen.“
Jeho přátelé se na něho podívali chápavým, nicméně pobaveným pohledem, což Marcuse popudilo. „Takže teď očekávám vaši pomoc, vy bezpáteřní zvrhlíci. Jsem si jistý, že víte o nějakých vhodných kandidátech, kteří by vyřešili můj problém.“