Princezna pomsty

Shannon DRAKE

Túto knihu si môžete kúpiť TU

Vydal:Domino 2009

V originále: Golden surrender – prvý diel série MacAuliffe Vikings Trilogy – napísala ako  Heather Graham

Anotácia:

Princezna Erin odmalička sleduje, jak její rodnou zemi pustoší Vikingové vedení králem Olafem. Ví sice, že by se měla především vdát a rodit děti, ale touha po pomstě je příliš silná… Příležitost se jí naskytne ve chvíli, kdy při jedné ze svých toulek nalezne ošklivě zraněného Olafa. Spoutá ho a už se těší, až otci předá cenného zajatce.
Světlovlasý obr se krásné přemožitelce zprvu ochotně podvolí, ale jen proto, aby nabral sílu. Netrvá dlouho a situace se otočí – náhle je Erin kořistí zlotřilého Vikinga. Podaří se jí sice utéct, ale její nenávist vůči Olafovi roste.
Jaké je tudíž její překvapení, když jí po návratu otec sdělí, že se ji v zájmu království rozhodl provdat za Olafa. Nic jí nepomůže vzdor a výhrůžky, králova vůle dojde naplnění. Ani po svatbě se Erin odmítá nechat zkrotit, odpírá manželovi poslušnost i svoje tělo. Bude zapotřebí několika zvratů osudu, aby nepokorná princezna pomsty nechala ve svém srdci roztát ledy a vyklíčit pravou lásku…

Shannon je u mňa dosť kolísavá autorka, niektoré jej knihy sú nezabudnuteľné a človek sa k ním rád vracia, iné ani nedočítam do konca. Našťastie je táto novinka od Domina z tej prvej kategórie, jednoznačne patrí Princezna pomsty k tomu lepšiemu od tejto autorky, príbeh je napínavý a nepustí vás od prvej po poslednú stránku. Nečakajte však humor ale skôr napätie vášeň a občas i slzu, keď sledujete súboj dvoch nezlomných hrdých ľudí, krásnej Írskej princeznej Erin a jej manžela neprekonateľného Norskeho vlka Olafa. Ich vzťah je poznamenaný udalosťami, ktoré mu predchádzali, Erin má veľa dôvodov Olafa nenávidieť a on za ňou rozhodne nezaostáva. Avšak osud spojil ich životy a oni sa musia vyrovnať zo svojou minulosťou i budúcnosťou. Rozhodne to nie je sladký  príbeh, obaja si vytrpia až príliš bolesti kým nájdu cestu k sebe.

Vikingská sága pokračuje knihou Vikingová žena ktorú Domino pripravuje va jeseň tohto roku, bude to príbeh Olafovho brata Erika, ktotého som si v tejto knihe rozhodne obľúbila.

Ukážka z knihy!

Erin se zvolna probouzela. Dřímoty se vzdávala jen nerada. Jakmile otevře oči, bude muset čelit bolestivé pravdě, jíž by se nejradši vyhnula.
Prožila kouzelnou noc. Nicméně nyní jí nezbývá než manžela, hlasitě pochrupujícího po jejím boku, opustit.
Zaplatila požadovanou cenu. Nyní může odjet do Tary, ulevit matce v jejím zármutku, obejmout otce a nakrátko zapomenout na vše, co ji tíží. Smí svobodně truchlit pro Leitha i pro Fennena, obracet se v modlitbách k vše odpouštějícímu Kristu. Potřebuje si oddechnout. Chybí jí blízkost milovaných lidí. Dostatečně se nerozloučila s těmi, kteří předčasně odešli.
Více než kdy jindy musí pryč z Dubhlainu. Olaf ji ustavičně nutí, aby se něčeho vzdala, a ona ztrácí pevnou půdu pod nohama. Zařekla se, že mu nikdy neodpustí. Avšak jako zamilovaná žena v koutku duše věděla, že by mu prominula cokoliv, kdyby o to požádal.
Častokrát o takovém dni snila a v manželově náruči jí tento sen připadal skutečný. Představovala si, jak ji Olaf bere za ruku a přiznává, že jí křivdil. Prosí ji o odpuštění, přestože si je nezaslouží. Tvrdí, že Erin zbožňuje jako nikoho jiného na světě.
Jenže takový den nikdy nenastane. Musí si to přiznat a smířit se s tím. Do očí jí vstoupily slzy. Manžel se jí něžně dotýkal a šeptal, jak ho nádherně potěšila. Tehdy by dokázala uvěřit, že se její tužba jednou splní. Olaf ji bude milovat, potřebovat, pocítí k ní neotřesitelnou důvěru.
Jenže si musí uvědomit, že na slova pronesená ve víru vášně se snadno zapomíná. Olaf se obejde bez ní i bez její lásky. Prahne po ní, to ano, ale takové pouto je křehké. Je možné, že po jejím odjezdu bude podobná slůvka šeptat jiné ženě. Je pravda, že touží po potomkovi, ale předem ji upozornil na to, že s jejím podílem na jeho výchově nepočítá.
Potlačila vzlyknutí a zahleděla se na manžela. Paži měl ledabyle přehozenou přes její ňadra, svalnatou nohu přes boky. Otevřela oči a opatrně se pootočila, aby na Olafa lépe viděla.
Ve spánku jí připadal mladší. Z jeho obličeje zmizelo napětí, vrásky se vyhladily. Plné rty měl mírně pootevřené, plnovous úhledně zastřižený. Nepatrně se uculoval, jako by se mu zdály sladké sny. Do očí mu spadal pramen světlých vlasů, jenž částečně zakrýval oblouky huňatého, hrůzu nahánějícího obočí. Toužila se Olafa dotknout, ucítit pod bříšky prstů drsné vlasy i jemné obočí, ale opanovala se. Nestávalo se často, aby Vlk spal takhle tvrdě. Stačil nepatrný povzdech či pohyb a hned se probudil. Nedostala moc příležitostí pokradmu studovat jeho tvář.
Spočinula pohledem na širokých ramenou a napadlo ji, že ho málokdo spatří takhle zranitelného. I ve spánku se pod bronzovou pokožkou napínaly tuhé svaly. Je štíhlý, mrštný, pevný jako skála, tenhle Pán vlků. A já ho opouštím. Musím, připomněla si lítostivě. Vzápětí ji napadlo, zda si Olaf navržený obchod do rána nerozmyslí. Třeba si s ní jenom zahrává a po probuzení se jí vysměje a oznámí, že jí nic nedluží.
Náhle se hluboce zastyděla za své předchozí chování. Chvatně se sunula z mužova dosahu, přesto si dávala pozor, aby ho nevzbudila. Naštěstí spal jako zabitý. V obličeji se mu nepohnul ani sval.
Erin seskočila z postele a protáhla se. Bolelo ji celé tělo. Hledala noční košili, kterou včera ledabyle odhodila. Zrovna si blahopřála k úspěšnému úniku z manželského lože, když vtom se ozvalo naléhavé zaklepání. Dočista strnula na místě. Poté se jedním skokem přenesla ke dveřím. Doufala, že vše vyřídí dřív, než se Olaf probudí.
Na prahu stál Rig. Svým nenadálým příchodem ho dočista zaskočila. Přinášel vědro s vodou na mytí, jež vyšplouchla přes okraj, když úlekem kvapně ucouvl.
„Omlouvám se, má paní,“ drmolil spěšně. „Nevěděl jsem, zda si přejete lázeň, nebo ne. Proto jsem vám přinesl alespoň tohle. Bratr vám vzkazuje, že odjíždí za dvě hodiny. Ptá se, zda už máte sbaleno.“
„Cože?“ Erin nechápavě vrtěla hlavou a vraštila obočí. Jak Brice ví, že s ním smí odcestovat? Od večerní dohody Olaf nevytáhl z téhle místnosti paty.
„Pan Olaf včera večer oznámil, že doprovodíte Brice a Gregoryho do Tary,“ pokračoval vesele Rig. Byl si jist, že přináší dobré zprávy. Avšak jeho úsměv povadl, když si všiml dívčiných pevně sevřených rtů a pobledlé tváře. „Stalo se něco? Mám vyřídit vašim příbuzným, že se necítíte dobře a nikam s nimi nepojedete?“
„Ach kdepak! Ne ne, Rigu. Určitě ano.“ Škrobeně se zazubila. „Pověz mému bratrovi, prosím, že budu včas hotová.“ Převzala od mužíka vědro a zavřela. Odvrátila se ode dveří a pohlédla na sladce spícího manžela. Spokojeně se usmíval. Nikdy ho nespatřila v lepším rozpoložení.
Vjel do ní bezuzdný vztek. Stěží se ovládala, aby nezačala ječet. S chladným odhodláním přikročila k lůžku. Zastavila se a podezřívavě přimhouřila oči. Upřeně zírala do mužova pohledného obličeje. Poté zvedla džber se studenou vodou a vychrstla ji manželovi na hlavu a hruď.
Ihned vytřeštil oči. Vyskočil z lůžka natolik rychle, že před ním musela uhnout. „Co to u všech bohů…?“ zaburácel zlostně.
Odmlčel se, sotva spatřil manželčiny přimhouřené oči metající blesky. Zuřila, proto raději zaskřípal zuby a oplácel jí nenávistný pohled. Když promluvil, z jeho hlasu mrazilo. „Doufám, Erin, že mi své bláznivé chování řádně vysvětlíš.“
„Obchod!“ řádila dívka. Dotčeně si založila ruce v bok. „Ty mizerný, podlý, lstivý vikinský parchante! Ty špíno! Kryso, červe, hade…!“
Popadl ji za zápěstí a škubl tak prudce, že upadla do mokrých lůžkovin. To jen posílilo její zlost. Vyhoupla se na kolena a chrlila na manžela další urážky. „Ostatním jsi dávno oznámil, že můžu odjet! Ty norský lumpe!“
Olaf přistoupil k lůžku a pevně Erin sevřel. „Dávej si pozor na jazyk, má milá,“ zavrčel, zatímco setřásal vláhu z vlasů. „Bodejť. Včera v noci jsem se rozhodl, že tě nechám jet. Zásadně nepřipouštím, aby ženské ovlivňovaly moje rozhodnutí.“
Erin se mu divoce vytrhla. „K čertu s tebou!“ zasyčela a zabušila mu pěstmi do hrudi. „Kéž bys skončil v pekle!“
Tentokrát trvalo o něco déle, než Erin přemohl. „Dávej si pozor, Irko!“ varoval ji. „Stále jsi tady a já si můžu všechno rozmyslet!“
Dívka zvrátila hlavu a vzdorně pohodila černou hřívou. „I ty se drž zpátky, norský pse! Kašlu na tvoje dohody, úplatky a varování! Už nikdy neuvěřím tvému slovu!“
„Stejně jsi na ně nikdy nedala!“ opáčil a opět se zmocnil jejích zápěstí, která si mezitím osvobodila. „Kdybys dávala pozor na to, co říkám…“
„Ošálil jsi mě! Podvedl! Zneužil!“
Olaf se rozchechtal. „Kdepak, ty irská čarodějnice. Pouze jsem ti umožnil dát průchod vlastní touze a potřebám. Věř mi, že tě budu citelně postrádat.“
Ze všech sil s ním bojovala, pokoušela se mu vyškubnout. Když mluvila, oddechovala námahou. „To si ani nedovedu představit. Vždyť až dosud ses společné ložnici úporně vyhýbal!“
„Tobě to vadí, Irko?“
Erin se ho pokoušela kousnout do ruky, kterou ji svíral. Tentokrát byl rychlejší. Včas ji pustil a ona zavrávorala. Dřív než stačila nabýt ztracené rovnováhy, popadl ji za kotníky a přitáhl k okraji lůžka. Noční košile se jí vyhrnula až pasu. Už nechtěla manželovi ublížit, především toužila zakrýt svou nahotu.
Olaf se nad ní sklonil. Přidržel jí ruce za hlavou a zlomyslně se ušklíbal.
„Netušil jsem, že se cítíš zanedbávaná. To bych se k tobě vrátil dřív.“
„Pusť mě!“ syčela nenávistně. Snažila se nevnímat důvěrný kontakt jejich těl.
Nepřestával se zubit. „Kdepak, čarodějnice, to nemůžu. Stávám se zajatcem tvých nálad, dobrých i špatných. Využíváš mé slabosti, mazaně mě svádíš. Stačí, abych na tebe pohlédl, a krev se mi vaří v žilách. Za těchto okolností se nemohu chovat ohleduplně – jsem koneckonců Viking. A protože moje nafoukaná princezna je zároveň energická štěkna…“
„Přestaň! Tohle mi nemůžeš udělat!“ kvílela Erin. Cosi v jejím hlase se dotklo Olafova nitra. „Nevěříš jedinému slovu, které vypustím z pusy…“
„Erin,“ skočil jí naléhavě do řeči. „Třeba se mýlíš. Vyžaduješ po mně slepou důvěru, ale události z předchozích dnů byly příliš vážné. Jsi čarodějnice. Odpíráš se mi, vzdoruješ, ale já ti přesto nedovedu odolat. Ale budeš-li v tom pokračovat…“
Přestala s ním zápolit. Hleděla mu upřeně do očí. Pokoušela se zjistit, zda mluví pravdu. Pátrala po sebemenších emocích. „Odpírala jsem se ti, protože jsem prahla po ztracené svobodě,“ zamumlala nešťastně. Oči jí plály hněvem. „Jsem to já, kdo má právo cítit se podvedený a zneužitý, můj pane. Měl bys mě spíše prosit o odpuštění.“
Znenadání se ochraptěle rozchechtal. „Prosím za prominutí, drahá choti. Mrzí mě, že jsem tě tak dlouho opomíjel.“
„Bože!“ Erin zoufalstvím zaskřípala zuby. Chtěla se na manžela opět vrhnout, ale zaskočil ji pohled na jeho vzrušené mužství.
„Ne, Olafe!“ bránila se vyděšeně, když si uvědomila, co zamýšlí udělat.
„Nehodlám ustoupit, má vášnivá ženo,“ smál se. Z jeho hlasu a očí sálala neobvyklá vřelost. „Od chvíle, kdy jsem nebyl vítán ve své ložnici, jsem nocoval před krbem. Spokojená?“
„Přímo nadšená!“ zabručela sarkasticky a pohotově semkla víčka.
„Bodejť, ty čarodějko. Budeš mi chybět,“ zamumlal. Opět ji udivila něha zakletá v jeho hlase. Hned nato pustil její zápěstí a hladce do ní vklouzl. Pohotově využil výhody a sklonil se nad manželčinými rty. Vroucně ji líbal. Poté omámeně zašeptal: „Jsi pro mě nezbytná jako vzduch, který dýchám, a voda, jíž hasím žízeň. Proto mi neodpírej toto rozloučení, neboť mi vadí, že tu se mnou nebudeš.“
Horoucná slova a jemné pohyby začaly v Erin rozněcovat žhavé vlnky. „Mohla bych tě odmítnout, kdybych chtěla?“ zašeptala slabě. Příliš snadno se poddávala touze.
„Kdepak, ženo,“ zamumlal a hluboko se ponořil do jejího lůna.
Zalapala po dechu. Zmocnila se manželových úst a podvolila se nastávající bouři. Nabízí jí tak málo, proto dychtivě přijímá sebemenší projev náklonnosti. Avšak nehodlá se mu odpírat. Vlastně ji docela mrzí, že se loučí. Jako by jim bylo souzeno rozejít se pokaždé, kdy si nakrátko porozumí.
Ochotně vycházela muži vstříc. Milovala se s ním s veškerou svou vášní, jež se mísila s jeho vlastní.

 Spracovala Lenka