RYTÍŘSKÁ ČEST
V originále: THE WARRIOR
Vydavateľstvo: Domino 2008
ANOTÁCIA: Lochlan MacAllister vyrůstal s vědomím, že musí pro dobro svého lidu obětovat vlastní štěstí. Když se k němu ale donese zvěst, že jeho ztracený a oplakaný bratr je možná stále naživu, Lochlan neváhá a vydává se ho hledat do Francie.
Catarina je sice nemanželskou dcerou francouzského krále, ale při své svobodomyslnosti zcela odmítá, že by se měla podřídit mocenským praktikám mocného otce. Stejně silnou vůli má ovšem i král, a tak svou neposlušnou dceru nechá unést, aby ji mohl následně nechat provdat pro dobro koruny.
Na Lochlanův vkus je Catarina až příliš soběstačná a průbojná, když ale spatří, jak ji kamsi vlečou královi pohůnci, rytířská čest mu nedovolí ponechat dívku v rukách únosců. Dobře ví, že se proti němu obrátí králův hněv a že šlechetný čin může zhatit jeho plány na bratrovu záchranu. Jak daleko bude ochoten zajít kvůli ženě, s níž ho od samého počátku pojila pouze nevraživost?
Tento príbeh jednoznačne patrí i do série o MacAllisterových, ale i do série bratstva Meča, jednoznačne priamo nadväzuje ma knihu Cizí nevěsta, ako i na knihy Temný rytíř a Návrat krále. Keďže som pred touto knihou prečítala celú sériu MacAllisterových, tak som nemala problém vklznuť do deja, hlavne v prvej polovici knihy, ked sa však Lochlan stretáva s Bratstvom Meča, tak už som v tom troška mala miš-maš, zaradiť si kto je kto, jednoznačne by mi pomohlo keby som mala prečítanú i knihu Temný ritíř. A taktiež pokiaľ viem tak táto séria viac menej nejako začína v Antológii Kde je muj hrdina, kde je príbeh Simona. Ale musím povedať, že ideď som nastúpila už do idúceho vlaku, jazda to bola skvelá. Musím však povedať že koniec to bola teda sila, milého Lochlana takmer popravili! Nuž ale našťastie len takmer. Taktiež bola kniha ukončená epilógom, ktorý vlastne ešte na niečo pripravuje, tak mám z toho taký pocit, že autorka ešte možno nejaký ten príbeh k tejto sérii dopíše!
Môj verdikt, kniha ma nepustila od začiatku do konca, som sa nemohla odtrhnúť, a ozaj som si to užila, ak máte načítanú niektorú z predchádzajúcich kníh jednoznačne odporúčam!
Ukážka z knihy Rytířská čest
Cat počkala, až jí rozváže nohy, aby se mohla postavit. Měla sto chutí ho kopnout a jen stěží se dokázala ovládat. Nebylo by jí to totiž nic platné, a kdyby jí znovu svázal nohy, nemohla by utéct.
Natáhla k němu paže. „A co ruce?“
„Co s nimi?“
„Takhle si nebudu moci zvednou šaty.“
Grahamův bratr si ji s úšklebkem změřil. „Tak ji tam pošleme bez šatů.“
Graham se smíchem popadl její sukni.
Když Cat zděšeně vyjekla a snažila se ho odstrčit, popadl ji za vlasy a škubnul jí hlavou dozadu.
Rozmáchla se nohou, aby ho kopla, ale vtom jí kolem hlavy proletěl šíp a trefil Grahama do ramene. Ten se s výkřikem zhroutil na zem a dívka se rozběhla na opačnou stranu.
Nedostala se však daleko, když ji zastavil nějaký muž. Slabě zaúpěla a chtěla se s ním pustit do boje, dokud nevzhlédla.
Když spatřila Lochlanovu tvář, překvapením zatajila dech. Zaplavila ji obrovská úleva. Pevně ji stiskl v náručí a vášnivě políbil. Pak se odtáhl a zaklel tak jadrně, až se zrudla rozpaky.
Obrátila se právě včas, aby zahlédla Grahama, jak k nim míří s dýkou v ruce. Lochlan k němu bleskově přiskočil, jediným pohybem mu zkroutil zápěstí a udeřil ho do obličeje.
Pak odhodil dýku na zem a dál Grahama tloukl hlava nehlava. Cat jen vyjeveně zírala, čeho je Lochlan schopen. Je přece vždycky tak klidný a vyrovnaný a nenechá se ničím vyvést z míry. Jeho vztek jí naháněl hrůzu.
„Lochlane!“ okřikl ho Stryder a odtáhl ho stranou. „Už má dost. Přestaň, nebo ho zabiješ.“
Lochlan ještě stačil vykopnout a zasáhl ležícího únosce do žeber, než ho Stryder odvlekl do bezpečné vzdálenosti.
Graham ale ještě stačil zvednout hlavu a plivnout na něj.
Lochlan po něm znovu skočil, ale Stryder s Kestrelem mu zastoupili cestu.
„Postarej se o Catarinu,“ přikázal mu Stryder ostře.
Lochlan přerývaně dýchal a upíral na Grahama vražedný pohled. Vytáhl malou dýku a přeřízl Cat pouta.
Dívka mu roztřeseně položila ruku na rameno. Když se k ní Lochlan otočil, ohromil ji divoký výraz v jeho očích. Beze slova ji vzal do náruče a sevřel tak pevně, že sotva dýchala.
Zmocnila se jí divoká radost. Vůbec mu nezáleželo na tom, že je ostatní sledují a že to, co právě dělá, se nesluší. Byl šťastný, že je Cat v bezpečí, a nezdráhal se to dát přede všemi najevo. Chytila se ho oběma rukama kolem krku a přitiskla k němu tvář, aby mohla vdechovat jeho mužnou vůni.
„K čertu, kdo ho tak zřídil?“ zaslechla Simonův hlas.
Stryder posměšně odfrkl. „To je Lochlanova práce. Nelíbilo se mu, jak zacházeli s jeho dámou.“
„Tak to si budu muset dát pozor, abych s Catarinou vždycky jednal v rukavičkách,“ zasmál se Simon.
Cat Lochlana jemně políbila na tvář. „Postavíš mě na zem?“
Stiskl ji ještě pevněji. „Ne, děvče. Kdykoli tě pustím z dohledu, dostaneš se do potíží. Divím se, že tě strýc nedržel na řetězu.“
Cat se rozesmála. To měl pravdu. Však jí tím Bavel stále vyhrožoval. „Mám strach, že se unaváš a budou tě bolet ruce.“
Odtáhl se a upřeně jí pohlédl do očí. Výraz, jež se mu zračil ve tváři, ji ujistil, že se nikdy neunaví. V té chvíli si náhle uvědomil, že je ostatní se zájmem pozorují.
Pomalu a váhavě ji tedy postavil na zem a uvolnil ze svého objetí. Cat zaplavil pocit prázdnoty.
Do chvíle, než ji vzal za ruku. To gesto jí vehnalo slzy do očí a naplnilo srdce něhou.
Stryder si odkašlal. „Musíme ty dva odvést do vězení. Jeďte s Catarinou napřed. Setkáme se později na lodi v Honfleur. Dorazíme za vámi ještě dnes.“
Cat překvapilo, že se žádný z mužů nemá k tomu, aby se k nim připojil. Zatímco ji Lochlan vedl ke koním, všichni ostatní následovali Strydera.
Zmizeli, jako by se po nich slehla zem. „To je zvláštní.“
Lochlana jejich počínání zjevně vůbec neudivilo. „Spíš bych řekl, že vědí, co je takt.“
„Jak to myslíš?“
Namísto odpovědi ji políbil tak vášnivě, že se k němu bezděčně přitiskla. Zatímco lačně zkoumal jazykem její ústa, zabořila mu ruku do vlasů.
Lochlan věděl, že by ji neměl líbat. Je to princezna, ale on tomu, upřímně řečeno, nepřikládá vůbec žádnou váhu. Záleží mu jen na jediném – mít ji v bezpečí své náruče.
Jakou hrůzu zažil při představě, že ji ztratí…
A když pak viděl její oteklou tvář, zmocnil se ho takový vztek jako ještě nikdy v životě. Kdyby mu v tom Stryder nezabránil, bez okolků by Grahama na místě zabil.
A teď ji má zpátky… A zoufale po ní touží. Tolik by se chtěl dotýkat její kůže, vnímat její vůni.
S tlukoucím srdcem se odtáhl a pohlédl na ni. Vášeň, jež se jí zračila v očích, mu pronikla až do morku kostí.
Vzal ji za ruku a přitáhl si ji k ústům. „Chci tě, Catarino,“ vypravil ze sebe tichým, hrdelním hlasem. „Nemám právo po tobě toužit, ale…“
Umlčela ho polibkem. Lochlan se usmál, jak lačně se k němu přitiskla. Vzal ji do náruče a vykročil k místu skrytému hustým listovím.
Položil ji na trávu a zakryl vlastním tělem. Nemohl uvěřit, že se mu takhle odevzdává. A když jí začal nadzvedávat lem šatů, napůl čekal, že mu za to uštědří políček.
Nic takového se však nestalo. Nadzvedla se v bocích, aby jí mohl vklouznout rukou pod objemnou spodničku. Když jí přejel dlaní po jemné kůži na stehně, tiše zasténal a pevně si ji k sobě přitiskl.
Cat se zachvěla. Takhle se jí ještě žádný muž nedotýkal. Přestože byla panna, dobře věděla, co chce a k čemu právě svolila. Kdyby se to někdy dozvěděl její otec, jistě by ho to rozzuřilo. Nejspíš by Lochlana zabil, ale Cat ho nikdy nezradí a živá duše se o ničem nedozví.
Tahle noc patří jim.
Její otec má v úmyslu prodat ji tomu princi, od něhož dostane nejvyšší nabídku, a pokud Cat v tom nerovném boji, jejž spolu vedou, prohraje, chce si alespoň uchovat vzpomínku na pár vzácných chvil s mužem, kterého si zvolila ona sama. A o žádného jiného nestojí tolik jako o Lochlana MacAllistera.
Rozvázala mu tuniku a přetáhla mu ji přes hlavu. Při pohledu na jeho svalnatý, opálený hrudník zatajila dech.
Slastně vychutnávala dotek jeho pevného těla…
V té chvíli si připadala jako v sedmém nebi.
Lochlan jí uvolnil tkanice u šatů a sklonil hlavu k dívčině hrudi. Cat roztouženě zasténala. Když se mu podařilo vysvobodit její ňadra z živůtku, vítězoslavně se zasmál a vzal jemně do úst její bradavku.
Zatímco ji laskal jazykem, Cat se chvěla palčivou touhou, jež pulzovala v samém středu jejího těla. Zmocnily se jí podivné, neznámé pocity, kterým nerozuměla a které jí svou intenzitou naháněly strach.
Když sjel rukou k místu, které tak volalo po jeho doteku, hlasitě vzdychla. Netušila, jak se má chovat nebo co by měla dělat. Vnímala jen slast, která ji celou naplňovala.
P.S. Ešte poznámočka k obalu v originále Lochlana na obálke podľa mňa vystihli oveľa viac ako vo verzii od Domina, takto nejako som si ho i ja predstavovala!!
Spracovala LENKA
