Zakázané kouzlo

Beverley Jo

Zakázané kouzlo

Forbidden Magic (1998)

Domino 2010

Meg Gillinghamová se ocitá v bezvýchodné situaci: po smrti rodičů zůstala se sourozenci v pronajatém domě téměř bez prostředků. Namísto poklidné oslavy Vánoc teď čelí vyhlídce, že brzy zůstanou úplně na mizině a bez přístřeší. Zachránit je může už jenom zázrak, a tak se Meg odhodlá požádat o pomoc prastarou sošku, která se v rodině její matky předává z generace na generaci. Soška prý umí splnit přání, ale žadatel musí vždy zaplatit nějakou cenu…
Meg by ani ve snu nenapadlo, že odpovědí na její zoufalou prosbu bude nabídka k sňatku od poněkud podivínského, avšak laskavého hraběte ze Saxonhurstu. I on potřebuje od osudu notnou dávku štěstí – pokud se totiž do druhého dne neožení, bude si muset vzít svou vlastní sestřenici, a to mu není vůbec po chuti.
Na první pohled by se mohlo zdát, že každý získal, po čem toužil: Megini sourozenci mají znovu kde bydlet a Meg samotná se ze dne na den ocitla v manželském svazku, o jakém se jí dříve ani nesnilo. Temné stíny minulosti však stále nespí a ohrožují nejen Megino štěstí, ale i holý život. Dokáže vše překonat další kouzlo, tentokrát kouzlo lásky?

Spracovala LENKA

Ukázka z knihy Zakázané kouzlo

Ať je blázen nebo ne, hrabě ze Saxonhurstu v ní probudil smyslné touhy.
Zatímco ji svíral v objetí, vzchopila se a pomalu se k němu otočila.
Jeho pleť se zblízka zdála trochu hrubší, než se jí prve jevila. Zlatohnědé oči lemovaly dlouhé medové řasy. Cítila jemný parfém smíšený se zvláštní zemitou vůní jeho těla.
Doufala jen, že její vlastní vůně je mu stejně příjemná.
„Musíme počkat do večera, Minervo,“ řekl. „Teď jsem tě chtěl alespoň znovu políbit.“
Tohle však bylo jiné než předešlý polibek. Nevěděla, že se dá líbat tolika různými způsoby. Přitiskl své rty k jejím a jemně si s nimi pohrával.
Pak ji začal škádlit jazykem. „Otevři se mi, Minervo. Zkus to teď ty…“
Meg lehce zasténala a uposlechla jeho výzvu. Vezmi si to, po čem toužíš.
Dotkla se jazykem jeho zubů a pak cítila, jak jí svým jazykem vyšel vstříc.
Zkušeně zkoumal její ústa a přiměl ji k vášnivé odezvě. Sevřel ji ještě pevněji v náručí a Meg nezbylo než se podvolit sladkému opojení.
Zvedl ji ze země a nesl k lůžku!
Uložil ji na postel a ulehl k ní, aniž by přerušil polibek. Sklouzl dlaní k jejímu ňadru a jeho dotek se jí vpaloval do kůže i přes vrstvy oblečení.
Chtěl počkat do večera, ale možná se nechá unést vášní. Co na tom? Alespoň Meg co nejdříve pozná, co to obnáší, a přestane si dělat starosti.
Vklouzla mu prsty do vlasů a blaženě si vychutnávala jejich jemnost.
Vklínil jí nohu mezi stehna, chráněná vrstvami spodniček a sukně. Když se k němu přisunula blíž, slastně zamumlal jako velká předoucí kočka.
Usmál se a ona jeho úsměv opětovala.
Meg si vzpomněla, jak se ještě včera – jak dávno jí to teď připadalo! – domnívala, že o intimních věcech leccos tuší díky své zkušenosti s kouzelnou soškou.
Ale jak se mýlila!
Byla zde jistá podobnost, to ano, ale jen velmi, velmi vzdálená.
Sebrala odvahu, aby zvedla hlavu a vtiskla mu polibek na rty. Potěšeně se rozesmál.
„Nebudeš se převlékat do divadla?“
„Do divadla?“ Meg omámeně zamrkala.
„Pamatuj. Musíme počkat do večera.“
Opravdu musíme? málem odtušila Meg.
Málem to prosebně zasténala.
Bude dokonalá manželka. Udělá všechno, co si její manžel bude přát. „Chceš, abych se přichystala do divadla? Teď? Ale mám jenom jednu hedvábnou róbu…“
„Začni se připravovat. Začni si svlékat šaty, které máš teď na sobě.“ Odtáhl se od ní a překulil ji na břicho. Pak jí začal pomalu rozepínat knoflíky.
Meg věděla, že by ho mohla zastavit a on by jí vyhověl. Vyžadoval však, aby se mu ochotně a zcela odevzdala, jako kořist, která se dobrovolně vzdá lovci. Tenhle boj už ale vyhrál. Je bezvýhradně jeho.
Přitiskl jí rty na kůži tam, kde končil korzet, a jemně jimi kroužil ve smyslných spirálách. Blaženě se prohnula a s požitkem si ten pocit vychutnávala.
Obnažil jí ramena a pozvolna je zlíbal, pak sklouzl dlaní po korzetu a opsal prstem jeho okraj a vnikl jím dovnitř, aby se zlehka dotkl jejích ňader.
Instinktivně zvedla ruku, aby se ohradila, ale nemohla ji vytáhnout zpod šatů, a když se jí to po chvíli podařilo, už mu nechtěla v ničem bránit. Zatímco cítila na šíji jeho horký dech, tiskl se k ní s kolenem vklíněným mezi jejíma nohama a smyslně si s ní pohrával, dlaň zasunutou ve výstřihu.
Meg se znovu prohnula v zádech a oddala se slastným pocitům, jež se tolik podobaly obávanému kouzlu a současně se od něj tolik lišily.
Když pomalu vytáhl ruku z jejího výstřihu, toužila ho přimět, aby nepřestával. Ale on ji otočil k sobě, políbil na lehce pootevřená ústa, pak na šíji, pak mezi ňadra. „Večer…“
„Ne teď?“ slyšela se říkat Meg.
Zazubil se. „Ne, teď ne. Ale tvé tělo si to bude pamatovat.“
„Těžko by mohlo zapomenout.“
Pohladil ji po zádech a oči se mu rozzářily jako hvězdy za jasné noci. „Je to nádhera, viď?“
„Tak proč ne teď?“ Uvědomila si, že se jí zmocnila silná, nezřízená touha. „Proč ne?“
„Ach, Minervo, tvoje upřímnost se mi ohromně líbí. Líbí se mi, jak hoříš nedočkavostí. Vždycky buď takhle otevřená. Vždycky. Ale víš, jak to říkají Francouzi. Bon appétit. Všechno si nejlíp vychutnáš, když na to máš tu správnou chuť.“
„A jak jsi na tom s chutí ty, Saxonhurste?“
Chytil ji za ruku a přitiskl si ji ke svému ztopořenému mužství. „Můžeš se sama přesvědčit.“
Meg měla takové tušení, že dáma, dokonce i vdaná dáma, by měla rychle ucuknout. Ona to však neudělala. Ani to udělat nechtěla. Namísto toho si vychutnávala jeho pevnost, která byla příslibem, že její touha dojde naplnění.
„Tak si jistě nemyslíš, že by se mi jí nedostávalo?“
Poněkud jízlivě se pousmál. „Popravdě řečeno, nemyslím, drahá. Překvapila jsi mě. Ale teď nemáme čas na hostinu, jakou bych tu rád na poprvé připravil. V budoucnu si mnohokrát dopřejeme malý zákusek mezi odpoledním čajem a večeří. Ale ne dnes."
Zatímco ji dál hladil, uvědomila si, že jeho slova poněkud zmírnila ten sžíravý pocit hladu, ovšem jen díky vyhlídce na hutný pokrm, který je v dohledu. Spustila ruku a jen tak ležela a užívala si manželovu blízkost, zatímco se její rozjitřené smysly pomalu zklidňovaly.
Skoro to vypadalo, jako by jen spočívali na pohovce v salonu.
Meg potlačila úsměv. To asi ne. V salonu by neležela s rozepnutými šaty a odhaleným korzetem. Ale cítila se nadmíru příjemně, už jen kvůli tomu, že si nemusí dělat starosti, co se od ní očekává.
„Mělo by to být tak,“ ozvala se, „že by muž i žena vstupovali do manželství v nevědomosti a všechna tajemství milostných hrátek odhalovali společně.“
Pobaveně mu zaškubalo v koutcích rtů. „Vadí ti, že jsi novicka?“
„Jsem už taková. Mám ráda nezávislost a chci mít všechno pod kontrolou.“
„V tom se shodujeme.“
„Ale pro muže je to snadnější.“
„Myslíš? Většina mužů nemá svůj osud ve vlastních rukou. Já patřím k těm nemnoha šťastným.“
„Toho si važ.“
„Když máme něco cenného, musíme si to chránit.“