Muž s vôňou koní
V originále: The Cowboy (2000)
Vydal: Slov. spisovateľ 2010
Strhujúci ľúbostný román populárnej americkej autorky sa odohráva na drsnom texaskom vidieku, kde dve farmárske rodiny dlhé roky vedú medzi sebou nezmieriteľný spor. Napriek tomu sa mladý Trace Blackthorne a krásna Callie Creedová do seba zaľúbia a plánujú si spoločnú budúcnosť…
Vzťah Tracea a Callie začal už na univerzite, kde sa mladý ľudia do seba i napriek nenávisti oboch rodín do seba bezhlavo zamilovali a plánovali spoločnú budúcnosť mimo oboch rodín. Ale spor medzi rodinami zasiahol i do ich krehkého vzťahu a rozdelil ich cesty na dlhých jedenásť rokov. Callia však po Traceovi ostalo oveľa viac ako spomienky – syn Eli, o ktorom Traceovi nikdy nepovedala. Callia je po jedenástich rokoch vdovou a matkou dvoch detí , muž ktorý sa po dlhom čase vrátil, už nie je ten Trace ktorého poznala. Namiesto neho je tu ale cudzinec, ktorého bozky však chutia rovnako opojne.
Na Calliu sa valí jedna katastrofa za druhou, vyzerá to, že ranč Tri duby nakoniec i napriek všetkému úsiliu spadne do rúk Blackthornovcov.
Uprednostní Callia tento krát Tracea a ich spoločné šťastie pred zodpovednosťou a starostlivosťou o svoju rodinu?
Príbeh nabitý nečakanými zvratmi a emóciami nás zavedie do Texasu, medzi rančerov a ľudí čo milujú vôňu koní.
Joan Johnston je skvelou rozprávačkou a ja určite siahnem i po ďalšom diele tejto série. Takže ak obľubujete kone, rančerov a všetko čo s tým súvisí toto si nesmiete nechať ujsť.
Spracovala LENKA
Bitter Creek
1. The Cowboy (2000) – Drsný cizinec Alpress, 2002 Muž s vôňou koní Slov spis 2010
2. The Texan (2001) – Texasan Alpress, 2003
3. The Loner (2002) – Cena za lásku Alpress, 2006
4. The Price (2003) – Druhá šanca pre lásku Slov spis 2009 / Cena za úspěch Alpress, 2004
5. The Rivals (2004)
6. The Next Mrs. Blackthorne (2005)
7. A Stranger’s Game (2007)
DRSNÝ CIZINEC
Vydavateľstvo: Alpress v edícii Klokan, 2002
ANOTÁCIA:
Trace Blackthorne byl vychován k tomu, aby si v životě vzal, co chce. A on zatoužil po Callii Creedsové. Před lety je nenávist mezi rodinami rozdělila. Nyní se Trace vrátil domů jako drsný cizinec s tvrdýma očima a nabídne Callii sňatek. Callie znovu stojí před nesnadnou volbou mezi rodinou, která ji potřebuje, a jediným mužem, kterého kdy milovala. Minulost se vrací…
Ukážka z knihy:
Ten okamžik si uložila do paměti s vědomím, že jakákoli naděje na společný život s tímto mužem odumřela zároveň s telefonickým rozhovorem, který právě měla. Zabořila pohled do jeho ledově modrých očí, které ji při jejich prvním setkání kdysi tak děsily. Byly to nelítostné oči. Oči dravce. Viděla, jak v nich narůstá zájem. Snažila se najít vhodná slova, kterými by mu řekla, co se stalo, ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásek.
„Kdo volal?“ dožadoval se odpovědi, a když se k ní natáhl, svaly v ramenou i pažích se mu napjaly. „Co se to sakra děje, Callie?“
Oči se jí zalily slzami. Rukama sevřela dolní okraj dlouhého trička, které měla na sobě. „Stala se nehoda. Můj bratr Sam…“ Odmlčela se, neschopná větu dokončit.
Cítila, jak ji Traceho pevné paže objaly a přitáhly si ji do klína.
„Ty se celá třeseš.“ Přitáhl si ji ještě blíž a tiskl ji ke svému teplému velkému tělu. „Co se přihodilo? Je mrtvý?“
„Ne. Něco mno… mnohem horšího.“
„Co by mohlo být horšího…“
„Poranil si páteř. Nikdy už nebude chodit. Nevědí ani, jestli to přežije!“
„Zatraceně. Je mi to tak líto, Callie.“
Objala ho kolem krku a vzlykala mu do hrudi ze strachu, že by někdo mohl přijít a začít se vyptávat, co se stalo. Trace neměl v jejím pokoji co pohledávat a oba by se dostali do velkých potíží, kdyby je někdo přistihl spolu.
Zasmála se, ale vyznělo to jenom jako hysterický vzlyk. Představa, že si dělá starosti z něčeho tak hloupého, jako je skutečnost, že by ji mohl někdo přistihnout s mužem na ženském patře v době, kdy nejsou návštěvní hodiny, zatímco její bratr Sam už nikdy nebude chodit, jí připadla směšná. Pokud existovala nějaká naděje na společný život s Traceem, tak právě v tomto okamžiku se rozplynula jako dým.
Callie cítila, jak ji Traceovy velké ruce hladí po vlasech, po zádech a němě jí tak slibují ochranu. Ona ale věděla, že v tu chvíli jí nic nepomůže. Neřekla mu celou pravdu. On neměl ani ponětí, jak vážná pohroma je oba postihla.
Jeho hlas jí naléhavě zazněl u ucha. „Řekni mi, co se stalo.“
Callie se rozplakala ještě usedavěji. Jejich svět se právě obrátil naruby, to se stalo. Byl zázrak, že se oni dva vůbec kdy našli, vzhledem k dlouholetému nesmiřitelnému boji mezi oběma jejich rodinami. Stále se jí nechtělo věřit, že se z nich dvou stali milenci…, že se do sebe zamilovali.
Během studií na střední škole nezavadila o Tracea ani pohledem, přestože jí připadal přitažlivý, a to nejenom proto, že byl v posledním ročníku a ona teprve v prvním, ani proto, že ranč jeho otce v Jižním Texasu byl nejméně desetkrát větší než ranč jejího otce. Problém spočíval pouze v tom, že měli nesprávná jména. On byl Blackthorne a ona Creedová. Blackthorneovi a Creedovi se nenáviděli už od dob občanské války a ten boj probíhal nejurputněji mezi Traceovým a jejím otcem.
Nicméně kolej texaské univerzity v Austinu byla daleko od domova. Prvních několik dní se cítila mezi nesmírným množstvím studentů úplně ztracená, a i když Trace byl „nepřítel“, zároveň byl jedinou známou tváří, kterou tam měla možnost vidět. A tak se ho zeptala na cestu.
Callie se celá zachvěla, když si vzpomněla, jak měl drsný hlas, když jí tu informaci podával. Překvapilo ji, když se jí Trace nabídl, že ji doprovodí. Užasla, když ji vyzval, aby šla s ním. A samotnou ji udivilo, že souhlasila.
Nikdy nezapomene na jejich první polibek. Ta vzpomínka byla plná citu. Vítr čechral vlasy nad jeho čelem a povíval šátkem, kterým měla svázány vlasy do ohonu. Stíny míhající se v jasném světle na verandě nad dveřmi jejího pokoje. Hrubá kůra dubu za jejími zády a šustot listí nad jejich hlavami. Ten pocit rozechvění, když jí jeho prsty něžně přejížděly po zátylku.
Ucítila chvějivý strach, když se připravovala na to neznámé, co mělo přijít. Upřela oči ke třetímu knoflíku na jeho košili. Ucítila jeho teplý dech na své tváři a konečně jeho měkká ústa na svých rtech. V tu chvíli si s jistotou uvědomila, že pod jeho něžnými doteky se ukrývá naléhavost, potřeba a touha tak mocná, až jí to bralo dech.
Cítila se nemotorně, protože v líbání neměla velkou praxi. Váhavě se dotkla jeho ramen a s úžasem si uvědomila, jak jsou rozložitá. Potom zadržela dech, když ji uchopil kolem pasu a přitáhl si ji těsně k tělu. Poprvé v životě ucítila, jaké to je, když je muž vzrušený.
Zcela potlačila jakékoli myšlenky na to, kdo je on a kdo ona, a plně se poddala jeho polibku. Dráždil jí rty svým jazykem, který pátral v jejích ústech stále naléhavěji. Nejenže mu dovolila, aby jí pronikl hluboko do úst, ale vyšla mu vstříc. Měla pocit, jako by jí tělo někdo pevně svázal lasem.
Nevšímala si varovného vyzvánění ve svém nitru, které jí připomínalo, že tento muž je Blackthorne a ona je Creedová. Tiskla se k Traceovi a věřila svému srdci, že jim je souzeno být spolu, že jsou dvě od sebe odtržené půlky jednoho dokonalého celku.
A pak už bylo příliš pozdě uchránit své srdce, aby je nezlomil. Od první chvíle, kdy ji o ně Trace před osmi měsíci požádal, patřilo pouze jemu.
Už tehdy se rozhodli, že se nebudou ohlížet, na námitky svých rodičů a vezmou se hned, jakmile Trace v květnu složí závěrečné zkoušky. Svatební cestu si naplánovali na léto. Chtěli jet do Austrálie, kde oba měli vzdálené příbuzné. Uvědomila si, že teď už to nebude možné… a možná, že ani nikdy v budoucnu.
„Callie, drahoušku, prosím tě… Řekni mi, co se stalo. Dovol, abych ti pomohl,“ prosil Trace.
Nemělo smysl dál to odkládat. Callie se ze všech sil snažila potlačit slzy, ale byl to předem prohraný boj.
„Sam šel po škole na f-fotbalový zápas. Skočil po míči, ale dostal prudký kopanec. Upadl tak nešťastně, že si po– poranil páteř.“
Ucítila, jak ji Traceova ruka sevřela pevněji kolem těla.
„Chci tam jít s tebou, Callie. Myslím do nemocnice. Jsem přesvědčený, že nikdy nebude vhodná chvíle k tomu, abychom našim rodinám oznámili, že se máme rádi. Já ale nechci, abys to musela podstoupit sama. Možná bychom teď mohli tvému otci říct, že nechceme, aby nás tenhle nesmyslný boj mezi ním a mým otcem znovu a navždycky rozdělil.“
Vymanila se z jeho objetí, sklouzla mu z klína a zadívala se na přikrývku, kterou měl omotanou kolem těla.
„Nemůžeš jít se mnou k nám domů, Tracei.“
„A proč ne?“
Vstala a poodešla pár kroků. Potom se otočila. „Tvůj bratr Owen na něj zaútočil. To on zavinil, že si poranil páteř.“
Pozorovala, jak se z Traceovy tváře vytrácí barva. Potom jí pohlédl do očí: „To, že se Sam zranil na fotbalovém hřišti, nemá vůbec nic společného s naší láskou.“ Sevřel přikrývku v pěsti. „Vždyť to byla, pro všechno na světě, nehoda!“
„Můj otec si to nemyslí.“
