Nečekaná láska

Jeffries Sabrina

Nečekaná láska

v originále: A Notorious Love

Helena Lavericková je s rozumem v koncích: tolik by chtěla zachránit svou mladší sestru Julii, ale vlastní síly jí na to nestačí. Nerozumná Julie uprchla z domova s mužem, který jí slibuje sňatek, avšak Helena tuší, že se její milovaná sestřička ocitla v obrovském nebezpečí. Naléhavost situace Helenu donutí, aby požádala o pomoc Daniela Brennana, muže s ponurou minulostí a miláčka žen, o jehož společnost by za jiných okolností vůbec nestála. Dáma z vyšších kruhů se přece nemůže stýkat s bývalým pašerákem – ale proč jí tedy šestý smysl napovídá, že v Danielově přítomnosti dává v sázku mnohem víc než svou dobrou pověst?
Ani Daniel zpočátku není nadšen vidinou řádky dní strávených po boku chladné Heleny, která před časem povýšeně odmítla jeho dvoření. Jakmile ale společně vyrazí po stopách uprchlé Julie, začne za aristokratickou upjatostí spatřovat i dojemnou zranitelnost a doutnající smyslnost, které v něm probudí velmi odvážné myšlenky. Je však možné, aby příslušnice společenské smetánky chtěla spojit svůj život s člověkem, který má spolky s podsvětím?

Myslím že príbeh Heleny sa mi páčil ešte o trochu viac ako prvý diel tejto série NEBEZPEČNÁ LÁSKA. Vzťah medzi Helenou a Danielom sa rísuje už v predchadzajúcej časti, i keď nie je to celkom ako hovorí anotácia, Daniel sa Helene nedvoril. Predstieral, že je Griffith , by ten mal viac času na pátranie po dokumentoch na panstve slečien Laverickových, a dvorenie bolo len odpútavácim manébrom, ale helena mu tento podvod ani po roku nejako nezabudla, ke´d však jej naivná sestra utečie s neznámim mužom, večne podozrievavá Helena sa vydáva za ňou, a Daniel je jediný na koho sa môže obrátiť, kedže jej švagor Griffith a sestra Rosalinda sú na svadobnej ceste.
I ke´d medzi tými dvoma už v prvom diele lietali iskry, Helena je presvedčená, že kôli jej handycapu ju nikto nemôže milovať, a už vôbec nie tak pohľadný muž akým Daniel dozaista je. Daniel naopak je presvedčený, že syn zlodeja ktorý skončil na popraviskua bívalý pašerák nie je vhodným nápadnikom pre dámu akou je Helena. Jej postihnutie nevidí ako prekážku práve naopak, obdivuje Heleninu odvahu a silu s akou sa po prekonanej chorobe opäť postavila na nohy a začala od znova.
Tiež sa mu nesmierne páčia iskry, ktoré občas preblesknú spod fasády chladu, ktorú si Helena vybudovala okolo seba.
A tak sa tento pár, ktorý si zďaleka nie je ľahostajný, ale stojí medzi nimi až príliš spoločenských pravidiel vydá na cestu, za Heleninou nerozvážnou cestou priamo do náručia pašerákov a rôznych dobrodružstiev. A aby to všetko ešte skomplikovali musia sa cestou vydávať za manželov.
Proste čítalo sa to veľmi dobre a mne osobne sa tento diel páčil zatiaľ najviac 🙂

V knihe sa sčasti odohráva už i príbeh Julie, s ktorou sa stretneme v NEVYDAŘENEJ POMSTE.

Ukázka z knihy Nečekaná láska

LONDÝN
Říjen 1815
Ten chlap, co o něm je zmínka,
silný a vznosný je jako kmen topolu,
zlatá kadeř mu na ramenou cinká,
ladnost a síla zdobí ho pospolu.
„Rody McCorley“, irská lidová píseň

Dobře vychovaná mladá dáma se vyhýbá byť jen náznaku skandálního chování.
Helena Lavericková si nemohla pomoci, ale tohle pravidlo se jí honilo hlavou, když se rozhlížela opuštěnou chodbou nájemního domu v St. Giles. To proto, že se je právě chystala hrubě porušit.
Její sestra Rosalinda vždycky kritizovala oblíbenou mravoučnou knihu jejich zesnulé matky, Průvodce etiketou pro mladé dámy od paní Hunleyové. Měla jednoduchý návod — pravidla dodržovat, když je to možné, a ignorovat je, když jsou na obtíž. Helena to ale měla za výmluvu, která jí jen umožňovala chovat se nanejvýš pobuřujícím způsobem.
Tentokrát jí ale musela dát za pravdu. Protože kvůli nesmyslnému útěku jejich nejmladší sestry Julie teď prostě nemohla pravidla dodržovat. A tím, že zabloudila do tohoto ponurého domu, kde se to jen hemží krysami a lojové svíčky vydávají odporný skopový puch, jich porušila hned několik.
Dobře vychovaná mladá dáma se sama nevydává na delší cesty — to porušila hned, když se sama vydala z Warwickshiru do Londýna. Jenže když Rosalinda se svým novomanželem Griffem Knightonem odjeli na svatební cestu na kontinent a otec není schopen opustit lůžko, někdo přece musí zasáhnout!
Dobře vychovaná mladá dáma neopouští domov bez komorné — tak to je teď k smíchu. Čím méně sloužících se dozví o jejím tajném poslání, tím lépe. Sloužící vždycky příliš moc mluví.
Pevně svírala hůlku, když upírala zrak na dubové dveře před sebou, které měly patřit Danielu Brennanovi, svobodnému osobnímu sekretáři jejího švagra. Právě se chystá porušit jedno z nejpřísnějších pravidel paní H. — Dobře vychovaná mladá dáma bez doprovodu nikdy nenavštěvuje gentlemana v jeho bytě.
A už vůbec ne za úsvitu. Vždyť i bytná pana Brennana ho odmítla jít vzbudit tak brzy, protože se obávala jeho hněvu.
Helena se roztřásla, když si připomněla, jak jej naposledy vyprovokovala. Stalo se to minulé léto, když on a Griff byli hosty na Swan Parku. Ne že by tehdy měl právo se zlobit. To on udělal chybu. To on si bezostyšně bral peníze od Griffa za to, že je vodil za nos a předstíral, že se jim dvoří, zatímco se jim za zády určitě vysmíval za to, že uvěřily jeho laskavosti a komplimentům…
Ne, na to teď nesmí myslet. Teď jde jen o záchranu Julie. Proto teď musí zahodit svou pýchu, sebrat veškerou odvahu a probudit Brennana. A to co nejdřív, protože její špatná noha bolela od výstupu po strmých schodech jako čert a nic by ji neponížilo tak, jako kdyby jí vypověděla službu zrovna před ním. Dříve než mohla ztratit kuráž, hlasitě zaklepala na dveře.
Nejdříve neslyšela nic. Dobrý bože, co když se spletla? Stejně jí bylo divné, že by Brennan bydlel v takové díře v St. Giles, když si jistě mohl dovolit mnohem lepší byt, ale Griffův kočí trval na tom, že jsou na správném místě.
Znovu zaklepala, tentokrát ještě hlasitěji. Nic. Že by neotevíral schválně? Při tom pomyšlení se jí zmocnila panika, a tak opakovaně zabušila na dveře stříbrnou hlavicí své hole tak nahlas, že by to vzbudilo i mrtvého.
Konečně uspěla. Skrz tenké stěny uslyšela těžké kroky a mužské zabručení: „Už jdu, k čertu s vámi!“ Nebýt jejího poslání, jistě by teď vzala do zaječích. Místo toho se ale snažila obrnit a připravit se na nejhorší.
Pohled na urostlého obra jí ale stejně vyrazil dech. Stál mezi dveřmi polonahý, jen ve spodkách.
Najednou ze sebe nemohla dostat ani slovo a jen bezhlesně zírala. Ať už si její sestry myslely cokoli, přece jen se trošičku zajímala o muže, a co teprve o polonahé muže tak nebývalých rozměrů. Pan Brennan vypadal jako Samson, měl svalnatá ramena boxera a vypracovaný hrudník dělníka, hustě porostlý tmavě plavými chloupky. A co teprve jeho paže! Samá šlacha. Zdálo se, že by jimi mohl lámat skály.
Teď právě však na ni ten Samson jen udiveně zíral. „Slečna Helena?“ Potřásl hlavou, jako by doufal, že se mu v ní najednou rozjasní. „Jste to vy, nebo ne?“
Nespouštěla zrak z jeho tváře, zatímco se jí do obličeje začínala vkrádat červeň. „Dobré ráno, pane Brennane. Omlouvám se, pokud jsem vás probudila.“ Ne že by to nebylo jasné na první pohled, svědčilo o tom nedostatečné oblečení i světlé vlasy rozcuchané jako vrabčí hnízdo.
„Je na Swan Parku všechno v pořádku? Něco s vaším otcem?“
„Ano…, ne…, tedy já…“ Její už tak chabý pokus o srozumitelné vysvětlení byl ten tam, když se jedním mohutným předloktím opřel o rám dveří a všechny svaly v jeho těle se rozehrály.
Jak proboha může dáma rozumně konverzovat, když má před očima tak výstavního muže? Navzdory svým rozměrům na sobě neměl ani gram přebytečného tuku, ani náznak otylosti na pažích či hrudníku, ahi vystouplé bříško. Žádné ženě nad patnáct let by neuniklo, že pan Brennan ve spodcích je ztělesněním mužné krásy.
„Jste v pořádku, milostivá slečno?“ zeptal se.
Prudce trhla hlavou vzhůru a až v tom okamžiku si uvědomila, že pohledem nechtě zabloudila k jeho vyboulenému rozkroku.
„Ano!“ vykřikla příliš hlasitě. Potom trochu tišeji dodala: „Jsem v pořádku. Úplně v pořádku. Ano.“
Zdvihl obočí, jako by přesně věděl, jak ji jeho vzezření znervózňuje. „Odpusťte mi mé nevhodné ustrojení, ale nečekal jsem v tuhle denní dobu návštěvu.“
„Nemusíte se omlouvat. Vůbec jsem si nevšimla vašich spod…, tedy vašeho oblečení…, tedy spíš vašeho nedostatku oblečení…“ Bože, chová se jako nána. Začne tedy úplně od začátku. Bezmocně se snažila získat kontrolu nad situací. „Mohu vás ujistit, že jsem si ničeho nevšimla.“
„Ničeho?“ V šedých očích mu zlomyslně zahrálo. „Chcete mě snad urazit, slečno Heleno?“
„To v žádném případě! Já jen… že…“
„To je v pořádku.“ Líně se podrbal na zarostlé hrudi a ona nemohla odtrhnout oči od jeho ruky. „Proč mi tedy neřeknete, co vás přivádí do Londýna a do mého příbytku v tak prazvláštní hodinu?“
„Jistě.“ Napřímila se a zoufale toužila zachovat si rychle se vzdalující důstojnost. „Víte, pane Brennane, já…, ehm…, žádám o vaši pomoc v jisté osobní věci.“
„Tak žádáte?“ Úkosem si ji měřil. „Copak Vaše Milost neslyšela o tom, že už nejsem zaměstnancem vašeho švagra? Ačkoli do jeho návratu ještě řídím Knighton Trading, nejsem už jeho osobní sekretář, takže pokud potřebujete něco v tomto směru…“
„Ne! S Griffem to nemá nic společného! Tedy určitě ne přímo.“
„Tak snad abyste mi už řekla, s čím to má něco společného.“ Přestal se opírat o veřeje a zatvářil se netrpělivě.
„Víte, já…“ Odmlčela se, když se na schodišti objevil další nájemník. Hned jak ten zanedbaný otrapa prošel kolem a zmizel za svými dveřmi, ztišila hlas: „Prosím, pane Brennane, tenhle rozhovor musí zůstat mezi námi. Mohu jít dál?“
Na jeho tváři se mihl ďábelský úsměv. „Sem ke mně? Se mnou? To Vaší Milosti vůbec nesejde na vlastní pověsti? Že byste byla ochotná zůstat sama s chlapem s mojí pověstí?“
Ačkoli v jeho hlase byl patrný sarkasmus, jeho domněnka byla v podstatě správná. Ačkoli dnes mohl být považován za slušného člověka, mládí strávil s bandou pašeráků. Nemanželský syn nenapravitelného lupiče byl také známý svým nevázaným způsobem života — nebo alespoň to Rosalinda tvrdila. A k tomu ještě když je teď vlastně polonahý…
„Samozřejmě bych přivítala, kdybyste se trošku oblékl,“ odvážila se pronést.
„A já bych zas přivítal, kdybych se mohl vrátit do postele. Takže, co kdybyste se vrátila tam, kde teď v Londýně přebýváte, a já vás dnes odpoledne navštívím. Pak si můžeme popovídat v soukromí, jak dlouho budete chtít.“
„Ne, ne,“ zaprotestovala rychle. „Musím s vámi mluvit hned. Je to velmi naléhavé.“
„Ach, Malej Danny,“ ozval se náhle zevnitř bytu melodický ženský hlas, „nechceš se přijít podívat, jaké pěkné překvapení si tu pro tebe Sally nachystala?“
Helena ztuhla. Bože, je to horší, než si představovala. Má tady ženskou.
Brennan zasténal. „Spi, Sally,“ zavolal na ni, „hned jsem u tebe.“
Jeho společnice se ale nedala tak snadno odradit. Helena s hrůzou pozorovala, jak se Sally vynořila z nitra bytu. Byla to jedna z těch ženštin a přispěchala sem rovnou z jeho ložnice, jak se dalo usuzovat podle jejích rozčepýřených vlasů a drzých způsobů. A navíc i z jejího odění, které bylo v horším stavu než oblečení pana Brennana.
Sally totiž na sobě neměla vůbec nic.
Helena nedokázala pochopit, že by jakákoli žena mohla za denního světla pochodovat po bytě úplně svlečená. To by ona sama nikdy, nikdy neudělala, a už vůbec ne za přítomnosti někoho dalšího, ani svých vlastních sester. Ačkoli je pravdou, že si občas tajně přála mít možnost namalovat akt, nikdy svůj záměr ani nezkusila uskutečnit, protože věděla, že vystavování nahého těla je špatné a ostudné.
Sally to ale zřejmě nikdo neřekl, protože k nim kráčela zcela bezostyšně. „Nazdárek,“ pozdravila a s rukama na svých plných bocích si prohlížela Helenu od jejího vkusného kloboučku až po špičku hole, kterou mladá žena nemohla nikdy skrýt. „Nevěděla sem, že si Danny pozval eště někoho. A tebe sem tady eště nikdy neviděla, zlato. Že ty budeš jedna z těch společnic, co si vydržujou boháči? Tak vidíš, vždycky sem si myslela, že Malej Danny je typ, co chlastá gin, a on si celou dobu dělá laskominy na šampaňský. Pěknej mizera.“
„Sally…,“ ozval se Daniel výhružně, když zpozoroval Helenin nevěřícný výraz.
„Ale no tak, Danny, slyšela sem, že si vobčas dáš i dvě děvky najednou, tak jen ať jde tahle dál. A jestli ti vadí ta její noha, ujišťuju tě, že jak se začnem válet v posteli, ani to nepoznáš…“
„Sally!“ okřikl ji Brennan. „Než mi začneš tohle děvče strkat do postele, měla bys vědět, že je to slečna Helena, Griffova švagrová. A pochybuju, že sem přišla za zábavou.“
Sally jen tiše vydechla, schovala se za Griffa a dala mu herdu do zad. „Tak proč jsi mě nechal takhle plácat před opravdovou dá…,“ najednou se nedokázala ubránit smíchu. „Počkej, počkej, ty si děláš blázny, viď? Vopravdová dáma by nikdy sama nepřišla na Buckeridge Street. Myslíš si zřejmě, že sem úplně padlá na hlavu!“
„Obávám se, slečno…, ehm…, Sally,“ vykoktala Helena, „že pan Brennan si žádné blázny nedělá. Skutečně jsem švagrová pana Knightona.“
V následujícím trapném tichu upírala Helena zrak na židli na druhé straně pokoje, protože do Brennanových očí se podívat nedokázala. Jistě se celou situací dobře baví.
V uších jí zatím zněla Sallyina slova: A jestli ti vadí ta její noha… Jako by to nebylo dokonale jasné. Bohužel byla nucena pochopit tím nejsmutnějším způsobem, že ta její noha mužům vadí vždycky. Proč by to tedy s panem Brennanem mělo být jiné.
„Sally, zlato,“ obrátil se teď obr jemně k děvčeti, „počkej na mě v ložnici. Myslím, že tady milostivá slečna je z tebe trochu nervózní.“
„Dobrá, ale ať ti to netrvá celou věčnost, chlape,“ podrobila se Sally bez řečí. Helena se vedle ní cítila jako chudinka.
Sally odplula zpět do nitra bytu a pohupovala přitom svými krásnými boky. Jak jí Helena záviděla! Jaké by to asi bylo být stejně nestydatá jako ona a čekat v posteli pana Brennana, aby mu poskytla trochu ,zábavy´?
Vtom zasténala. Jak ji jen můžou napadat tak nestydaté myšlenky! Nikdy by se tak skandálně nechovala. To v žádném případě. Nikdy. Ani kdyby o ni nějaký muž takhle stál.
Donutila se pohlédnout panu Brennanovi do očí.
„Prosím, omluvte Sally a její… drzost,“ požádal ji upřímně, „obávám se, že s dámami, jako jste vy, se často nesetkává.“
S dámami, jako jsem já? chtěla se zeptat. S urozenými dámami? Nebo s dámami, které jsou chromé, a tak nemohou lákavě vrtět zadečkem?
Snažila se spolknout svou děsivou závist a odvětila: „To máte asi pravdu.“
„Možná by bylo přece jen lepší, kdybych Vaši Milost navštívil později na nějakém vhodnějším místě. Pokud necháte adresu u naší domovnice…“
„Ne, prosím vás, ujišťuji vás, že tohle nepočká.“ Nenáviděla ho za to, že ji nutí doprošovat se, ale neměla na vybranou. „Nerada vás vyrušuji z vaší…“ Zábavy? Orgie? „Nezdržím vás dlouho, ale pokud mi věnujete pár minut, budu vám neskonale vděčná.“
Zatajila dech. Možná je proutník a bůhví co ještě, ale když jsou teď Griff s Rosalindou na kontinentu, nemá se na koho jiného obrátit. Je její jedinou nadějí.
Podíval se jí do očí unaveným pohledem, ve kterém se ale přece jen zračila jiskřička zvědavosti. Ještě okamžik váhal, okamžik, který se jí zdál jako sama věčnost.
Potom si povzdychl. „Tak dobrá. Jděte dolů a počkejte na mě v salónu. Jen se obléknu a hned jsem u vás.“
Heleně se ulevilo. „Ach, díky, pane Brennane. Skutečně…“
„Jděte, než si to rozmyslím,“ zabručel. „A řekněte domovnici,“ dodal, když se otočila, „ať postaví na čaj. Zdá se, že ho budeme oba potřebovat.“
Čaj? Málem se rozesmála. Až uslyší její požadavek, bude potřebovat něco mnohem silnějšího a ona se tomu nebude vůbec divit. A k dyby to mělo pomoci, dala by mu, o cokoli by požádal.