Vydavateľstvo: Domino 2005
Tempting Fortune (1995)
ANOTÁCIA:
Portia St. Claire má problémy. Její nevlastní bratr Oliver prohrál v kartách rodové panství, a tak se oba sourozenci vypraví do Londýna, aby požádali o pomoc vzdáleného příbuzného, mocného hraběte z Walgravu. Ten však není k zastižení, vymahatelé dluhů mu vyhrožují zabitím a zdá se, že své varování myslí zcela vážně.
Portia se odhodlá zachránit bratra tím, že získá požadovanou sumu prodejem svého panenství na aukci ve vyhlášeném londýnském nevěstinci.
Druhá kniha o Mallorenových v ktorej príde na Bryghta Mallorena.
Hazardný hráč a obchodník, ktorý musí kvôli obrovskej a riskantnej investícii opäť zasadnúť k hraciemu stolu aby získal peniaze.
Porcia rovnako kvôli otcovej a bratovej hráčskej vášni ocitá takmer na ulici, jediná nádej je pôžička od Walgrava, ten sa ale kamsi vyparil a Porcia a bratom naňho čakajú v jednom z jeho domov. Uprostred noci však Porcia pristihne v dome lupiča, ktorý hľadá v dome inkriminujúci list. Porcia na zlodeja, ktorým nie je nik iný ako Bryght zaútočí pištoľou. Medzi odvážnou červenovláskou a známym sukničkárom to poriadne zaiskrí. A obom toto stretnutie utkvie v pamäti.
Portia sa s bratom vydáva do Londýna aby vyhľadali strateného Walgrava. Dozvedajú sa však , že ich sused nedávno skonal a jeho dedičom a nástupcom sa stlal ich priateľ Fort. Musia však naňho niekoľko dní počkať, ale sú presvedčený, že Fort nebude mať s pôžičkou žiaden problém, preto si svoj pobyt v Londýne užívajú, teda aspoň Oliver si užíva, a pravdaže ako ináč opäť prepadá hazardu, dospeje to tak ďaleko, že ak chce Portia zachrániť bratove uši, musí predať svoje panenstvo na aukcii vo verejnom dome. Medzi kupujúcimi je i Bright, ten sa pokúsi dievča zachrániť, ale ak nechce aby vyšla najavo jej totožnosť musí uzavrieť riskantnú stávku. Podarí sa mu vzrušiť dievčinu tak aby prosila o viac, bez toho aby jej vyzliekol jediný kúsok odevu? A to všetko pred zrakmi nadšených hráčov!
Ako z toho Porcia vyviazne a koľko stávok bude musieť ešte uzavrieť odporkyňa hazardu si prečítajte sami.
Vášnivý, napínavý a jednoznačne vydarený príbeh – ako ostatne mnohé od Jo Beverley.
a ešte troška!
Malloren
My Lady Notorious (1993) – Nespoutaná dáma (Domino 2004)
Tempting Fortune (1995) – Pokušení (Domino 2005)
Something Wicked (1997) – Hříšná dáma (Domino 2005)
Secrets of the Night (1999) – Tajemství noci (Domino 2001)
Devilish (2000) – Černý markýz (Domino 2002)
Winter Fire (2003) – Falešné zásnuby (Domino 2006)
A Most Unsuitable Man (2005) – Nevhodný nápadník (Domino 2006)
Ukážka z knihy
MAIDENHEAD, ANGLIE, LISTOPAD 1761
Měsíční světlo ozářilo chladnou halu a z obyčejných věcí se rázem staly věci záhadné.
Určitě to bylo tím světlem, protože Porcii napadlo, že ten vetřelec vypadá jako kníže temnot. Měl bledý, krásný obličej a za sebou táhl tmavá křídla.
Namířila na něho pistoli. „Stůj!"
Postava se zastavila. Objevily se ruce. Elegantní s dlouhými prsty. A ukázalo se, že černá křídla jsou jen dlouhý tmavý plášť.
Porcie se zhluboka nadechla. To znamená, že před ní stojí člověk z masa a krve. Obyčejný zloděj, nic víc.
Rovněž to ovšem znamenalo, že se díky svému impulzivnímu počínání ocitla tváří v tvář zločinci. Moudřejší žena by se poté, co slyšela řinčení skla, schovala pod postel. Porcie však popadla bratrovu pistoli, zkontrolovala, zda je nabitá, a potichu se plížila dolů, aby zjistila, co se děje.
Řídila se zásadou: Strach porazíš tím, že se mu postavíš. Teď však zvažovala, zda to platí za všech okolností. Ten vetřelec vůbec nevypadal jako poražený. Sice ho zastavila, ale nevěděla, co si má počít dále.
Vetřelec musel mít pod pláštěm tmavé šaty, protože v měsíčním světle viděla jen jeho obličej, elegantní ruce a bílou krajku kolem rukávů.
Drahou krajku.
Na levé ruce se mu leskl prsten s velkým tmavým kamenem a způsob, jakým se v něm odráželo světlo, napovídal, že se jedná o vzácný drahokam. Záblesk vedle jeho tváře prozradil další šperk – náušnici.
Takže se nejedná o běžného lupiče.
„Jak vidíte, zůstal jsem stát." Jeho hlas zněl zdvořile a přízvuk prozrazoval blahobyt a urozenost. Módně protahoval samohlásky, ale na druhé straně byl jeho hlas nemoderně hluboký.
„Ano, zůstal jste stát," pronesla Porcie ostře. „A nyní se otočíte a odejdete."
„Nebo?"
„Nebo přivolám strážníky, pane! Slyšela jsem, jak se sype rozbité sklo. Je zřejmé, že jste lupič."
Mírně se pousmál. „Zřejmě ano. Ale jak chcete přivolat strážníky, když mě musíte hlídat, mignonne?"
Porcie zaťala zuby. „Odejděte. Okamžitě!"
„Nebo?" otázal se znovu.
„Nebo vás zastřelím."
„To už je lepší," pronesl uznale. „To byste mohla." Bryght Malloren se bavil.
Neočekával od této cesty žádnou zábavu, ale když nyní stál tváří v tvář statečné obránkyni, měl co dělat, aby se hlasitě nerozesmál.
Zřejmě by ho opravdu zastřelila, kdyby se jí začal smát.
Byla tak drobná. O hlavu menší než on. Přestože byla zachumlaná do vlněného plédu, nepochyboval o tom, že je velice štíhlá. Její ruce, v nichž rezolutně svírala velkou pistoli, vypadaly drobně a křehce.
Křehkost ovšem nebylo to první, co ho při pohledu na ni napadlo.
Spíše odhodlanost.
Doslova sršela energií. Vyzařovala z ní odvaha, zloba i strach. Neviděl, jakou barvu mají vlasy, které jí spadaly na záda, ale domníval se, že rusou. Určitě by ho zastřelila, kdyby ji vyprovokoval, a to ho zaujalo.
Na druhé straně neměl na splnění svého úkolu mnoho času a tato drobná bojovnice mu stála v cestě. Zkusil se s ní nejprve domluvit.
„Přiznávám, že jsem rozbil kuchyňské okno, abych se dostal dovnitř, madam. Ovšem nikdo mi neotevřel, když jsem klepal na dveře."
„A vy se vždy vloupáváte do domů, kde vám neotevřou dveře?"
Bryght se zamyslel. „Obecně řečeno, v domech, na jejichž dveře většinou klepu, jsou sluhové. Vy žádné sloužící nemáte?" „Do toho vám nic není!"
Ale ťal do živého. Kdo ta žena sakra je? Tento dům v Maiden-headu si pronajal hrabě z Walgravu, aby zde uvěznil svou dceru, lady Chastity Wareovou. Teď když Chastity uprchla, Bryght oče¬kával, že dům bude prázdný.
Mladá žena zlověstně zvedla pistoli. „Odejděte, pane!"
„Ne."
Bryght slyšel, jak podrážděně zasyčela, a se zájmem očekával, co se bude dít. Člověk musel být opravdu otrlý, aby dokázal chladnokrevně zastřelit stojící osobu, a přestože dívku neznal, pochyboval, že je otrlá.
Ukázalo se, že měl pravdu. Nestiskla spoušť.
„To bychom měli," řekl. „Věřte mi, že jsem zde, protože k tomu mám rozumný důvod."
„Jaký rozumný důvod můžete mít k tomu, abyste se vloupal do cizího domu?"
„Přišel jsem pro jistý dokument, který zde zanechal nedávný obyvatel."
Nepřestávala na něho mířit. „Jaký nedávný obyvatel?" „Vy jste samá otázka. Řekněme, že se jedná o dámu." „O jakou dámu?"
„Na to bych raději neodpovídal." Bryghta už ta hra začínala unavovat, a tak udělal krok kupředu, aby ji odzbrojil.
Viděl, jak zalapala po dechu a zvedla pistoli výš. Sakra Vrhl se k zemi právě ve chvíli, kdy stiskla spoušť.
Porcie ležela na zádech a neznámý obr na ní. Výstřel jí úplně ochromil ruce a hlavou se bouchla o dlaždice na podlaze. Rána, která vyšla z pistole, ji na okamžik ohlušila. Ještě nikdy předtím nestřílela uvnitř domu. Bylo to ohlušující.
Pokusila se zaostřit na ďábelského lupiče a zjistila, že se tváří docela ustaraně.
Trochu se nadzvedl na loktech a Porcie se zhluboka nadechla. „Jak se opovažujete!"
„Stěží jsem mohl připustit, abyste mě zastřelila."
„Tak jste měl odejít!" Pokusila se ho ze sebe shodit, ale okamžitě si uvědomila, že to nebyl dobrý nápad. Ležel mezi jejíma nohama a její jednoduché šaty s jednou tenkou spodničkou byly jen chabou bariérou.
Její potíže ho viditelně pobavily, protože se usmál, a Porcie dostala chuť poškrábat mu ten jeho až příliš hezký obličej. Nikdo nemá právo vypadat jako pobavený Lucifer – a násilník a lupič v jedné osobě už vůbec ne.
„Kdo jste?" zeptala se.
„Bryght Malloren. A kdo jste vy?"
„Do toho vám, pane, nic není." Pokusila se zpod něho vykrou-tit, ale neměla šanci.
„V tom případě budete Hipolyta, královna Amazonek." Odhrnul jí z čela pramen vlasů a to něžné gesto ji vyvedlo z rovnováhy. Jeho hlas zněl rovněž něžně, když řekl: „Vždy bojujete proti přesile, Hipolyto?"
Tmavé vlasy měl také rozcuchané. Několik pramenů se mu uvolnilo z culíku a vlnilo se mu podél obličeje. Ta neformálnost ji odzbrojovala.
„Měla jsem pistoli," připomněla mu.
„To souhlasí." Znovu se usmál.
Porcie zasyčela. Ten lotr se jí směje. „Okamžitě ze mě slezte," vyhrkla rozzlobeně.
„Nejprve chci svoji výhru."
„Výhru?" Porcie pocítila záchvěv opravdového strachu. Lekla se, když zaslechla řinkot tříštícího se skla. Vyděsila se, když spatřila tmavou postavu kráčející chodbou k ní. Ale když s cizím mužem mluvila, z nějakého důvodu neměla doopravdy strach.
Nyní si však uvědomila, že její osud leží v jeho rukách. Nikdy nebyla strašpytel a v dětství byla docela nezkrotná, ale ještě nikdy se neocitla v moci cizího muže.
„Výhru," přikývl a jeho něžný tón ji vůbec neuklidnil. Přistihla se, jak hledí na jeho náušnici – diskrétní, avšak draze vyhlížející šperk. Jen ti největší hejskové nosili podobné ozdoby a jen opravdu bohatí si mohli dovolit tak drahý šperk.
Ocitla se v moci bohatého, prostopášného hejska.
Obdařil ji ďábelským úsměvem. „Vždy si vybírám výhru od žen, které se mě pokusí zabít."
Porcie sebou začala zoufale házet, ale ruce se jí zapletly do vlněného plédu. Když je konečně vymotala, chytil ji za zápěstí.
„Přestanete už konečně bojovat?"
„A pomohlo by mi to nějak?" Pokusila se mu ruce vytrhnout, ale okamžitě ji sevřel ještě pevněji. „To bolí!" „Tak se mnou přestaňte bojovat." „Budu plakat."
„Umíte se rozplakat na povel? To bych docela rád viděl."
Porcie rozzlobeně zasyčela, ale strach ji postupně opouštěl. Z nějakého důvodu se tohoto muže nemohla bát. Bylo to velice zvláštní.
Postupně si uvědomila, že jeho objetí ji uklidňuje, a zatímco ještě před chvílí cítila chlad, teď jí bylo teplo. Rovněž vnímala jeho vůni. Cítila levanduli a lehký pánský parfém. Ne žádný těžký, který lidé někdy používají, aby zakryli špínu a nemoc…
„Nedokážete ze sebe vytlačit ani jednu slzu?" provokoval ji a Porcie se rychlé vrátila zpátky na zem. Znovu se pokusila uvolnit z jeho sevření, avšak bezúspěšně.
„Domníváte se, že nemám důvod plakat?" vyhrkla.
„Myslím si, že nejste uplakánek, Amazonko, tedy pokud byste £vé slzy nechtěla použít jako zbraň." Pak ji políbil.
Za celých pětadvacet let života ještě Porcii nikdy nikdo takhle nepolíbil. Ještě nikdy na ni žádný muž neležel, netiskl ji svým tělem k zemi a neútočil na ni svými rty.
Byl to však něžný útok.
Jelikož byla připravená na něco mnohem horšího, málem jeho něžnosti podlehla. Včas si však vzpomněla, že to je nepřítel a zůstala pod ním nehybně ležet.
Odtáhl se a pobaveně řekl: „Vidím, že máte širokou škálu zbraní, má bojovnice. Pokud vám tentokrát přiznám vítězství, dovolíte mi odnést si ten dokument? Vám by stejně k ničemu nebyl."
„Ne!"
Zasmál se, hbitě vyskočil na nohy a pomohl jí vstát. Zatímco si Porcie urovnávala zamotaný pléd, obešel ji a rozběhl se ke schodišti.
„Stůjte!"
Porcie se za ním rozběhla a podpatky jí klapaly po holé dřevěné podlaze. Pohyboval se jistě, jako by dům znal, a zamířil přímo do zadní ložnice.
To svědčilo o tom, že dům vůbec nezná. Tahle místnost byla totiž úplně prázdná, bez jediného kusu nábytku. Možná se nakonec vloupal do špatného domu.
Vběhla dovnitř za ním a chytila ho za plášť. „Tak vidíte! Nic tu není!"
Prostě si jen odepnul plášť a těžká vlněná látka zůstala ležet v Porciině náručí. Upustila ji a znovu se vrhla za ním. Kráčel ke krbu. Oběhla ho a postavila se mu do cesty. „Už ani krok!"
Zastavil se pouhých pár centimetrů před ní. Konečně jí došlo, že ona sama se chová velice, velice hloupě.
V pokoji byla dvě vysoká okna a v jasném měsíčním světle si ho poprvé mohla dobře prohlédnout. Pod tmavým kabátem a koženými jezdeckými kalhotami se skrývalo svalnaté tělo. Nemohlo být pochyb, že co se týče síly, nemohla se s mužem měřit. Za hezkým obličejem byla navíc vůle, která se jen tak snadno nedala odradit od svého cíle.
Spracovala LENKA