Hazardná hra

Spencer LaVyrle

HAZARDNÁ HRA

THE GAMBLE,ČR Hazard

Vydavateľstvo: Ikar, 1999

  ANOTÁCIA:

Agatha, modistka v malom kansaskon mestečku, bojuje s veľkou vervou proti prišelcovi Scottovi, ktorý si otvoril v jej susedstve krčmu. Ostrie ich vzájomnej nevraživosti otupí spoločná starostlivosť o sirotu Willyho, ktorá napokon spojí aj ich osudy…

Túto knihu som čítala už strašne dávno, tak som si myslela že viem o čom je a že ma už ničím neprekvapí, keď dom po nej siahla po toľkých rokoch opäť ostala som očarená – Spencerová to totiž s perom naozaj vie. Knihu som prečítala jedným dychom, stránka za stránkou sa mi obracali samé od seba….

Kto čítal Kolibríka či Odpustenie, vie o čom hovorím, príbeh plný emócii, zvratov ale i smiechu vás pohltí a vy prežívate spolu s hlavnými hrdinami ich životný príbeh. Visíte ako sa postavy menia, vyvíjajú, žijú.

Agatha je typická Spencerovej starodievocká zošnurovaná hlavná hrdinka, ktorá má množstvo túžob ale i morálnych zásad a predsudkov, na druhej strane ak je to potrebné pre dobro veci vie tieto predsudky odhodiť a celkom sa prepožičať pre dobrú vec. A tak sa nejako Agatha zamotá do tvrdého boja o prohibíciu. Boja ktorý tvrdo zasiahne do jej života.

Scott je majiteľom baru Zlatá klietka po prvom nedorozumení si boje s Agathou zamiluje a nachádza v nich čoraz väčšie potešenie. I Scott má za sebou pohnutú a bolestivú minulosť, ktorá ho priviedla na miesto kde je teraz, od života už neočakáva takmer nič.

Obaja sa spoja pri pomoci malému Willymu ….

A keď už všetko vyzerá takmer ideálne zákonite nastáva v ich boji rozhodujúci moment a  víťazstvo chutí neskutočne trpko…

Tak milý romantici je čas zadolovať v knihovníčke a oprášiť niektorú zo Spencerovej kníh- neoľutujete.

Ja som si túto rozhodne včera užila.

Spracovala LENKA

Obraz nahej ženy rozpúta boj medzi Agathou Downingovou (majiteľkou klobúčníctva) a Scottom Gandym (majiteľom krčmy). Slovný súboj týkajúci sa umiestnenia obrazu v Gandyho podniku sa vyhrotí natoľko, že Scott sotí Agathu do blata. Svedkom incidentu sa stane slečna Drusilla Wilsonová – najznámejšia bojovníčka za prohibíciu a prehovorí Agathu, aby sa k nej pridala.

Gandy, keď zistí, že sotil do blata ženu, ktorá má chromú nohu, chce sa jej revanšovať aspoň tým, že jej zaplatí obed. Agatha to odmietne.

Čoskoro si Scott uvedomí, že ho súboj s prudérnou slečnou Agathou celkom baví…

Spracovala Elen

Ukážka z knihy:

1880

Agáta Downingová se zadívala z okna svého kloboučnictví na ulici. Venku kráčela olejomalba nahého ženského těla v životní velikosti. Agáta si povzdechla a zaťala pěsti. Už zase ten chlap! Co dalšího si ještě vymyslí? Jako by nestačilo, že si hned vedle ní otevřel živnost, začal prodávat alkohol a sváděl počestné muže, aby promrhávali těžce vydělané peníze v sázkách. Teď k tomu navíc přibudou obrázky nahatých ženštin!

Zděšeně si přitiskla ruku k vyztuženému korzetu a sledovala, jak se k ní blíží skupinka rozjařených budižkničemů. Vykřikovali pochvalné oplzlosti a se zarámovaným plátnem na ramenou spěchali k hostinci U Zlaté klece. Ulice byla široká a rozbahněná a mužům chvilku trvalo, než se jim ji podařilo přejít. Neměli za sebou ani polovinu cesty a už se k nim stačili připojit další pánové jdoucí po chodníku. Halekali neslušnosti, smekali klo­bouky, a vyjadřovali tak poctu nahé rubensovské krásce. Čím víc se blížili, tím pevněji si Agáta tiskla korzet k tělu.

Pohoršující akt měřil dobrých šest stop. Postava na něm rozpřahovala paže, jako by vzývala nebesa, a čekala, že na ně bude moci vstoupit – popředí dráždivě vystavené na odiv, nahá jako čerstvě vylíhnutá sojka.

Agáta odvrátila od nechutného představení zrak.

Pro smilování boží! Nejméně polovina z mužů původně ur­čitě mířila opačným směrem. A vypadalo to, že s sebou ochotně berou i děti!

Dva hošíci si všimli prostopášného průvodu a ihned zamířili doprostřed rozbahněné vozovky, aby se mohli podívat zblízka.

Agáta prudce otevřela dveře a kolébavou kachní chůzí vyšla na chodník.

„Perry! Clydelle!" zavolala na desetileté uličníky. „Okamžitě mazejte domů! Slyšíte mě?"

Dvojice se zarazila. Podívala se na slečnu Downingovou uka­zující prstem na opačný konec ulice.

„Povídám okamžitě, nebo to řeknu vašim matkám!" Perry White se otočil ke svému kamarádovi Clydellu Hottlemu a otráveně zkroutil pihatý obličej. „Baba Downingová." „To teda máme pech!" „Moje máma si u ní kupuje klobouky."

„No jo, moje taky," svěsil Clydell zklamaně koutky. Napo­sledy vrhli zvědavý pohled na nahé ženské tělo na obraze, neochotně se obrátili a šourali k domovu.

Mooney Straub, jeden z místních opilců, za nimi hlasitě volal: „Musíte počkat, až trochu povyrostete, hoši!" Ozval se drsný smích a Agátino rozhořčení ještě vzrostlo.

Samá chátra. Přestože bylo teprve deset hodin dopoledne, Mooney Straub se sotva držel na nohou. Vedle něj se prohýbal smíchy Charlie Yaeger, jehož žena a šest dětí živořily v kůlně, která se hodila nanejvýš pro prasata. Nejmladší syn Kornelie Lorettové Dan se zase nechal v sousedním saloonu najmout na hazardní hru keno, čímž své ubohé matce udělal neskutečnou ostudu. Nechyběli ani hrozivě vyhlížející barman s hustými bílý­mi vlasy, které mu ale rostly jen na levé polovině hlavy, zatímco přes druhou půlku a téměř celý obličej se mu táhla zarudlá roz­šklebená jizva; vysoký hubený černošský pianista se všetečnýma očima; George Sowers, jenž před lety zbohatl na koloradských zlatých polích, ale všechno bohatství propil a prohrál v kartách. Zástup vedl ten, který za rozšíření nemravností až k Agátinu prahu nesl zodpovědnost: muž, jehož všichni oslovovali Scotty.

Agáta zaujala stanoviště na schodech před barem a čekala, až si Satanova armáda proklestí cestu jarním bahnem. Jakmile muži zdolali vyježděné koleje, široce upažila.

„Pane Gandy, proti tomuhle musím protestovat!"

Scott Gandy zvedl ruku a zastavil zástup svých následovníků.

„Zadržte, chlapi, zdá se, že máme dámskou společnost." Pomalu se otočil a upřel pohled na ženu, která se na schodech nad ním tyčila jako Bůh pomsty. Od hlavy k patě se utápěla v nudné šedi. Nabíranou šedivou sukni měla v pase pevně staženou a vzadu zavázanou na vázačku. Honzík jí trčel nahoru jako hřbet prskající kočky a z ulízaných vlasů na temeni přísně sčesaných do uzlu ji určitě musela neustále bolet hlava. Jediné, co narušovalo její monotónní vzhled, byly zrůžovělé tváře na jinak bílém, škrobeném obličeji.

Gandy se jedním koutkem úst ušklíbl a ledabyle smekl černý nízký stetson.

 „Brý ráno, slečno Downingová," pozdravil hlubokým leni­vým hlasem, jenž se mu pomalu linul z úst a připomínal těžkou vůni svídy nebo magnolie.

Agáta si dala zaťaté pěsti v bok. „To je skandál, pane Gandy!"

Muž držel zvednutý klobouk nad hlavou a nepřestával se pokřiveně usmívat. „Povídám, brý ráno, slečno Downingová."

Agátě u nosu zabzučela moucha, ale ani nemrkla. „Na dneš­ním ránu není nic dobrého, tak nebudu předstírat, že je."

Gandy si posadil klobouk zpátky na černé vlasy, zvedl jednu nohu z bláta, zatřepal s ní, aby oklepal bahno, a položil ji na spodní schod. „No," prohodil směrem k Agátě, sáhl do kapsy u vesty a vytáhl viržinko. Přimhouřil oči a zadíval se na mod­rou kansaskou oblohu. Potom zašilhal na svoji protivnici. „Slunce svítí. Přestalo pršet. Dobytku se, jak se zdá, taky daří." Ukousl špičku doutníku a vyplivl ji do bahna. „Tomu já, madam, většinou říkám dob rej den. Vy ne?"

„Tohle přece nemůžete pověsit…," ukázala Agáta rozhořčeně na obraz, „… taková Sodoma nemůže viset ve veřejném podni­ku a být na očích každému, kdo tam vejde!"

Gandy se zasmál a ve slunečním svitu se mu zableskly rovné bílé zuby. „Sodoma?" Sáhl pod černý volný plášť, poplácal se po kapse vesty a nahmátl dřevěnou zápalku. „Nebojte, za chvíli vás přestanu pohoršovat. Jen co ten obraz dostanu dovnitř. Víc­krát ho neuvidíte."

„Ty nevinné děti si ho už prohlédly. Jejich ubohé matky se zhrozí. Navíc, těmi vašimi směšnými lítacími dveřmi může kdokoliv kdykoliv nahlížet dovnitř." Zašermovala vztyčeným prstem Gandymu před nosem. „A vy moc dobře víte, že to ty deti budou dělat!"

„Mám tam snad postavit stráž, slečno Downingová?" Šklebil se tak, že mu bylo sotva rozumět. „To by vás uspokojilo?" Škrtl Zápalkou o sloupek na uvazování koní a zapálil si. Odhodil sirku přes rameno a oblakem kouře se na Agátu usmál.

Jeho pomalá líná mluva ji popouzela stejně jako arogantní chování a páchnoucí doutník.

„Uspokojilo by mě, kdybyste ten hříšný výtvor poslal zpátky tam, odkud jste ho přivezl. Nebo ještě lépe – kdybyste s ním zatopil."

Gandy se ohlédl přes rameno a znaleckým pohledem přejel nohou ženskou postavu od hlavy k patě. Jednou už tu je…," obrátil se zpátky k Agátě, „.,. tak tady zůstane."

„Nemůžete si na zeď jen tak pověsit takovouhle věc!"

„Ale můžu," odpověděl Gandy chladně. „A taky si ji pověsím."

„Nedovolím vám to."

Gandy se sebevědomě ušklíbl, mohutně zatáhl z viržinka a provokativně Agátu vybídl: „No tak mě teda zastavte." Mávl rukou, v níž třímal doutník, a přes rameno vyzval shluk mužů: „Pojďte, chlapci, zaneseme naši dámu dovnitř."

Ozval se hlasitý smích a Gandyho pomocníci se vrhli do­předu. Gandy vykročil o schod výš, slečna Downingová na­opak o schod sestoupila. Gandy zavadil kolenem o její tuhou šedivou sukni, až jí nadskočil honzík. Nepřestával se usmívat, ale zdvihl jedno obočí. „Kdybyste laskavě dovolila, slečno Downingová."

„V žádném případě." Agáta musela sebrat všechnu odvahu, aby neuhnula a dokázala hájit svoji pozici, přestože se Gandy dotýkal vysokou botou její sukně. Upřeně se na něj dívala. „Pokud se vážení obchodníci tohoto města bojí vystoupit proti noře neřesti, nemorálnosti a korupce, kterou jste vy a vám po­dobní u nás zřídili, ženy si to líbit nenechají!"

Gandy se opřel oběma dlaněmi o koleno a naklonil dopředu, až se téměř dotýkal okrajem klobouku Agátina nosu. Promluvil tiše, líně převaloval slova v ústech, ale do hlasu se mu vloudil nebezpečný tón. „Nerad bych se před zdejšími občany choval k dámě nezdvořile, madam, ale pokud neustoupíte stranou, nezbude mi jiná možnost."

Agáta se zhluboka nadechla a ještě víc napřímila. „Ten, kdo ustoupí nemravnosti, se proviňuje stejně jako ten, kdo ji páchá."

Jejich pohledy se střetly. Gandyho černé oči provrtávaly Agátiny zelené. Muži, kteří čekali za Gandym zaboření po kotníky do bláta, napjatě ztichli. O kus dál si Perry White a Clydell Hottle zaclonili rukama oči, aby viděli, kdo zvítězí. Na druhé straně ulice vyšel lítacími dveřmi před svůj saloon majitel s barmanem a s pobaveným výrazem ve tváři sledovali vyhrocenou situaci.

Gandy upíral zrak na umíněnou Agátu Downingovou a uvědomoval si, že jeho stálí zákazníci a nejlepší přátelé na­pjatě čekají, jestli se nenechá zastrašit ženskou. Kdyby se jí zalekl, vysmíval by se mu celý Proffitt ve státě Kansas. Neměl ve zvyku chovat se neuctivě ke slabšímu pohlaví, ale nedala mu na vybranou.

Jak si přejete, madam," pronesl Gandy pomalu, nonšalantně sevřel viržinko mezi zuby, popadl Agátu za ramena a postavil ji na ulici do osm palců hlubokého bahna. Muži souhlasně zahu­čeli. Agáta vyjekla, zamávala rukama ve snaze udržet rovnováhu a pokoušela se vytáhnout nohy z hnědé bažiny. Ale ta se kolem ní neprodyšně uzavřela a ona s potupným žuchnutím přistála na honzíku v blátě.